Po neblahých zkušenostech s počasím a bahnem z loňského ročníku jsem se poučil, přibalil pořádné těžké boty a několik svršků navíc. Naštěstí letos počasí vyšlo, bahenní lázně se nekonaly a louka, na které se fest konal, zůstala na většině míst zelená. Organizátoři také připravili několik změn – přibyly autogramiády českých a zahraničních hvězd (avšak ty by chtěly po organizační stránce ještě hodně vypilovat...), festival se oproti minulým ročníkům rozrostl o jeden den a změny názvu se dostalo (loňské) Metal Stage, která se letos honosila označením Nosferatu Stage. Hlavní podium hostilo, stejně jako loni, ty největší stars, a páteční a sobotní program na Gambrinus stage patřil téměř výhradně punku, SKA a obdobným stylům.
PÁTEK
HORKÝŽE SLÍŽE
Po příjezdu a nezbytných věcech spojených s ubytováním a akreditacemi už na podiu řádila slovenská crazy rocková banda HORKÝŽE SLÍŽE. Tihle kluci si opravdu neberou moc servítky a prostě si píší a hrají to, co je baví. Těžko je někdy uvidíme ve vyprodané Wembley, ale svou základnu fans mají a jako přivítání na letošním Basinu mě rozhodně neurazili.
FLOOD
O téhle kapele jsem toho slyšel a četl už dost, ale živě jsem je viděl a slyšel až letos. Po pravdě jsem od nich očekával trochu víc. Hutný kytarový základ a zpěv se mi velice zamlouvaly. Po instrumentální stránce nemám co vytknout, ale chvílemi jsem se přistihl, že mi pozornost utíkala trochu jinam. Možná chyběly nějaké silnější melodie a nápady. Ale určitě si FLOOD poslechnu ještě v klidu domova na CD.
ASMODEUS
Na Klatováky ASMODEUS se chystám už nějaký ten pátek a sobotu, ale buď mi to zatím nevyšlo časově, nebo bylo jejich vystoupení zrušeno. Proto jsem byl zvědavý, jak to dopadne ve Spáleném Poříčí. Poslední studiové album „Řetěz Kritických Událostí“ přineslo ASMODEU samé kladné reakce, jak od hudebních kritiků, tak od fanoušků. A k nim se po tomhle vystoupení řadím i já. Řádně nadupaný thrash, který se naštěstí neutápí v pouhém „sypání brambor“, ale je v ten pravý čas prokládán různými motivy z různých, nejen metalových stylů – např. v písni „Hodina štíra“. Jen zvuk občas nebyl zrovna ideální, ale to je jen drobná vada na kráse. Velice mě také zaujala věc z projektu A+, která s ač docela drsným názvem „Svině na grilu“, tak se nejednalo o žádný extra nářez a patřila k tomu nejlepšímu, co v tomhle setu zaznělo.
SSOGE
Vystoupení Moraváků Silent Stream Of Godless Elegy bývá vždy nabito energií a plné emocí. Nejinak tomu bylo i teď, a během vystoupení „Silentů“ se kotel řádně rozpohyboval. Zpočátku jsem měl strach, kolik lidí nakonec na Nosferatu Stage nakonec dorazí, protože na hlavním podiu se chystal ARAKAIN, ale naštěstí moje obavy byly zbytečné. Když jsem pak při autogramiádě viděl, jak se někteří členi z ARAKAINů tváří, jako by tam byli za trest, a porovnal to s nasazením a nadšením SSOGE, bylo jasné, která kapela měla být na hlavním podiu... Popisovat zde všechny nálady a emoce hudby SSOG by jednak bylo zbytečné, a asi by to ani moc dobře nešlo. Zkrátka, kdo zná a zažil ví, a ti ostatní by se měli na jejich vystoupení co nevidět podívat. Už se těším na Masters of Rock..
W.A.S.P.
První (a pro mě největší) opravdový headliner v podobě americké formace W.A.S.P. už přilákal opravdu velké množství lidí a všichni netrpělivě očekávali první pecku. Ta přišla krátce po desáté hodině večerní. Kapela letos vydala výtečnou řadovou desku „Dominator“ a tohle byla druhá zastávka W.A.S.P. v naší malé zemi během krátké doby. Já jakožto milovník zlatých 80. let jsem se na skupinu okolo zpěváka a showmana Blackie Lawlesse velice těšil a nebýt překvapivě slabých reakcí publika, byla by to parádní metalová jízda. Dostalo se na staré a osvědčené hity i na novinkové věci, a třeba taková „Take Me Up“ by se myslím v playlistu W.A.S.P. mohla udržet natrvalo. Blackie pobíhal sem a tam jako motorová myš, neustále povzbuzoval fanoušky a pohupoval se na svém pekelném mikrofonu. Když pak se slovy „Thank you. Good night!“ zmizela kapela v zákulisí a bylo jasné, že musí dojít na přídavky, značná část lidí z nepochopitelných důvodů odešla. Každopádně šlo o vrchol celého pátečního programu a než si kazit tyto skvělé zážitky, odebral jsem se pomalu do karavanu nasbírat síly na další festivalový den.
Když se pak ke mě při odchodu do tmy donesla zpráva o počtu vytočených piv za první den, říkal jsem si, že si tu příští rok taky budu muset nějaký ten stánek postavit. Na druhou stranu koukat na potácející se individua, co už odpoledne mají problémy s chůzí, ale v rukou drží další tři kousky nebyl moc hezký...
SOBOTA
SCELET
Při pohledu na sobotní program na Gambrinus stage jsem si v klidu vyškrtl všechny kapely kromě jediné – SCELET. Po recenzích na našem webu jsem trochu s obavami vyrazil do první řady. Hlavně jsem byl zvědav na výkon zpěváka, který mi na studiových nahrávkách moc nesedí. V nižších polohách to nebylo vůbec špatné, ale výšky by to chtělo ještě pořádně procvičit. Jinak songy dostali v živém podání větší náboj a nebýt nešťastné „Dvoustovky“, tak se mi zamlouvaly všechny. Ale tahle věc by vážně potřebovala minimálně změnit text. Celkově mě SCELET vcelku mile překvapil a nekonaly se ani žádné velké (Vencovo oblíbené :oD )„fanfárové orgie“.
VOLNAYA STAYA
Těžko říct, co si pod tímto názvem představí někdo, kdo se s touhle kapelou setká prvně stejně jako já, ale v zásadě jde o klasický metal se zpěvnými refrény a nikterak složitými aranžemi. To samo o sobě asi už dnes moc lidí nepřiláká, ale když dodám, že se jedná o formaci složenou výhradně z muzikantek ženského pohlaví, tak je asi pochopitelné, že neměli o fanoušky nouzi. Holky se nebály zpívat v rodném jazyce, což nebylo vůbec ke škodě. Jen by si od manažera možná mohli vyžádat k obědu nějaký ten knedlík navíc...
POWER 5
O POWER 5 jsem naposled slyšel, když předskakovali MASTERPLAN v Plzni a od té doby, jakoby se po nich slehla zem. Proto jsem uvítal možnost vidět je po dlouhé době na živo, a i když jsem nestihl všechny písně, protože se jejich set kryl s vystoupením ruských divoženek, tak jsem se nestačil divit. Kapelu postihla smršť personálních změn (zůstal pouze zpěvák a bubeník) a čertužel se to projevilo i na hudebním směřování POWER 5. Z nových věcí, co se dostaly k mým sluchovodům bylo znát, že z původního speedmetalového směřování moc nezbylo a přibylo více heavy prvků. Ty však nebyly nikterak převratné a z průměru je nevytahoval ani nepříliš přesvědčivý zpěv. Škoda..
ADOR DORATH
Zajít dneska někam na „Adory“ je v podstatě sázka na jistotu. Na jistotu skvělé hudby i atmosféry. Hlavní stage kapele velice slušela a zvuk se taky povedl. I když považuji všelijaké hudební ankety a ceny spíše za divadlo, kde jsou karty už předem dávno rozdány, tak tentokrát myslím „anděl“ přilétl náhodou správně a zaslouženě. Od téhle kapely se jistě v budoucnu dočkáme ještě hodně zajímavých věcí a možná by se měl božský Kája pomalu začít bát, aby mu slavík také neodletěl...
WALTARI
Na tenhle crossoverový finský uragán jsem se šel podívat vlastně jen z čiré zvědavosti. Ve Zlíně na mě moc veliký dojem neudělali, tak jsem se pokusil využít druhé šance a přijít WALTARI na chuť. Zpočátku to bylo i na dobré cestě, ale nakonec to dopadlo stejně jako minule. Čím více různých hudebních žánrů se tihle pánové snaží poskládat v jeden celek, tím více mi přijdou části hudební skládačky násilím drženy u sebe. I přes nesporné muzikantské kvality všech členů mě WALTARI zatím příliš nechytli.
THE QUILL
Po WALTARI jsem neprozřetelně odešel doplnit pitivo a jídlo do stanového městečka před areálem festivalu a posléze toho hořce litoval. Přišel jsem totiž o velkou část vystoupení jedné z nejzajímavějších kapel letošního Basinfire festu. Jak je vidět ve Švédsku se nerodí jen skvělé powermetalové bandy, ale také se tam rozhodli zavzpomínat na časy minulé a pokračovat v duchu rockových velikánů. Avšak nespokojili se pouze s nějakým bezduchým vykrádáním a chopili se věci po svém a vše obalili moderním soundem a aranžemi. Příště už neprohloupím a netrpělivě budu vyčkávat THE QUILL v prvních řadách.
KREATOR
S příchodem jedenácté hodiny večerní se konečně dostalo i na dalšího headlinera v podobě thrashové úderky KREATOR. Zatímco se kapela na podiu snažila seč mohla, tak zvukař zřejmě zapomněl, že na podiu vůbec někdo hraje. Ač jsem zkoušel různá místa v areálu, tak po většinu času byl zvuk dosti bídný a mizerný. Díky tomu songy dosti splývaly do sebe, a tak byl pro mě výsledný dojem spíše průměrný.
S příchodem nedělního rána pro mě čertužel končil i 5. ročník Basinfire festu, jelikož jsem musel odjet za povinnostmi a přišel jsem tak o celý poslední den. Jako z udělání na scéně nesoucí jméno po zlatavém moku vystřídaly v neděli revivalové a bigbeatové kapely punk, a nejvíce mě mrzí zmeškané vystoupení RIMORTIS. Alespoň bude mít náš pan šéfredaktor jednou za čas z mého reportu klidnější spaní..:oD
|
