Netradiční výjevy výstředního samorosta
K přípravě této desky použil Marilyn Manson zcela nového koření a předvedl nám, jak zdatným kulinářem dokáže být, aniž by kopíroval sám sebe, potažmo své předešlé desky.
Navíc k sobě přizval dalšího zdatného šéfkuchaře Tima Skölda, který se svým multiinstrumentálním nadáním zkrátka „ví jak na to“.
Změnami v sestavě kapely a rozvodem zmítaný Manson napsal depresivní, leč působivé texty, ke kterým přidal tklivé, neokoukané melodie. Jak jsem již naznačil, tyto melodie nenajdete na žádném jeho předchozím albu, i zvuk je opět zcela odlišný, k náladě desky absolutně padnoucí. Celý tento produkt podpořil sám lídr, svým, snad ještě víc než kdy jindy, podmanivým vokálním projevem ze samého nitra sebe samého.
Ponurý, goticky laděný otvírák "If I Was Your Vampire" zahajuje celou krvavou hostinu, skvělá skladba s pomalým řvavým refrénem (touto skladbou zahajoval Manson i svůj pražský koncert, při čemž mu za zády na projekci svítil obrovský měsíc, střídající se s pozpátku odbíhajícími hodinami a neprostupnou, oranžově nasvícenou mlhou, plazící se mu pod nohama). Vrátím-li se ještě k onomu koncertu, neustále je mu vyčítána jistá nuda, nedostatek kulis, skromná show, musíme se ale zamyslet, Manson to přesně takhle chtěl, celý koncert přizpůsobil nové desce, proto byl do jisté míry „komornější“ než třeba velkolepá výprava během Holly Wood Tour. Kdo si toto uvědomil, koncert si užil do poslední kapky.
"Putting Holes In Happiness", diamant mezi perlami, nádherná melodie, otevírající všechna temná a zatrpklá srdce. S uznalým výrazem v obličeji se budete k této skladbě často vracet.
Prvním singlem se stala "Heart-Shaped Glasses", už tato píseň vzbudila vlnu nadšení i opovržení, jednoduše nikdo nevěděl, co si o tom má myslet a už vůbec si nemohl představit, jak onen zbytek albového materiálu bude vypadat. Jestli v tom byl záměr můžeme jen spekulovat, ale jestli opravdu byl, tak Mansonovi dokonale vyšel.
Další husarský kousek je skladba "They Said That Hell´s Not Hot", netřeba komentáře, Mansonova pekelná zpověď doprovázená Sköldovou kvílející kytarou. Tim Sköld skutečně vkusně obohatil nové písně o kytarová sóla, na které jsme u Mansonovy tvorby nebyli příliš zvyklí, je to ovšem velká škoda, protože jeho ex-kytarista John 5 je vskutku excelentní hráč, přesvědčit se o tom můžete třeba na jeho poslední sólové desce "The Devil Knows My Name".
Další skvělá pecka "You And Me And The Devil Makes 3" o „zlé“ trojici v čele s Mansonem a ďáblem, i tuhle skladbu jsme měli možnost si vychutnat živě v T-Mobile areně.
Tento ojedinělý raut uzavírá psychedelická tryzna "Eat Me, Drink Me" no a vy tak můžete dojíst a dopít, co na hodovním stole zbylo a přemítat, co se to s vámi vlastně dělo.
Manson vytvořil velmi „lidské“ album, nechal volný průchod svým myšlenkám a pocitům a přesto si zachoval svou tajemnou tvář. "Eat Me, Drink Me" je hodně emotivní a atmosférická záležitost, plná prožitků a dojmů. Těžko budete hledat vypalováky jako „The Fight Song“, nebo „The Beautiful People“, vydržíte-li ale s tímto albem dostatečně dlouho, neodoláte. V tom je kouzlo celého konceptu.
Staré vyvrhele nejspíš Marilyn nepotěšil, o to víc zajímavá deska to ale je. Ať už jste o ní slyšeli cokoliv, rozhodně ji nechte dojít až k vašim sluchovodům, odložit ji můžete vždycky.
|
