Předsudky jsou vážně svinstvo. A tak jsem, věrný tradičnímu pohledu na svět, obracel nové album elektroniků Galactric Industry „Remake“ v rukou s nepříliš velkým nadšením. S Galactic Industry jsem dosud neměl nic do činění a tak už samotná image kapely ve mně vyvolala lehké svědění. Již na první pohled lze předpokládat (a nákuk na webové stránky kapely tenhle dojem jen potvrdil), že Galactic Industry budou mít zálibu v neosobních elektronických mašinkách a tohle menu si zrovna s velkou chutí servírovat nenechávám. A tak pouze zmínka o kdysi personální a aktuálně koncertní spřízněností s (mému mlsnému jazyku poměrně lahodících) Greedy Invalid zahnala černé myšlenky. Inu, nesuď dne před večerem, řekla by teta Kateřina. A dobře, že tak, protože setkání s karvinskými Galactic Industry rozhodně nepovažuji za promarněný čas.
Přes všechny mé výhrady k mašinkám totiž Galactic Industry míchají dva světy, agresivně kovový i elektronicky taneční, velice působivě a citlivě. Výsledkem je zajímavý kříženec, který má potenciál zaujmout víc než leckterý čistokrevný živočich. Agresivně intenzivní pasáže, hutné riffy, dynamická rytmika a nátlakově ukřičené pasáže, tu zdůrazněné depresivní a studenou náladou, támhle zjemněné popovou lehkostí, tanečním rytmem, melodickým zpěvem i křehkým dívčím vokálem. Co na mě na albu „Remake“ zapůsobilo nejvíc, je fakt, že ač mé sluchové ústrojí, dosud nepřivyklé elektronickým hrátkám, s narůstající hrací dobou upadá do pocitu jisté strojové monotónnosti, která však nepůsobí ubíjejícím způsobem a ani na moment nenudí. Naopak, dráždí a motivuje k ještě intenzivnějšímu nastražení slechů. No hoši (a teď už snad i jedna dámo), pokud takhle budou vypadat naše časy příští a vývoj mimopozemského průmyslu, říkám vám upřímně, že nás sice nečeká asi žádná selanka, ale rozhodně to bude budoucnost n(v)esmírně zajímavá.
Jako reprezentativní vzorek alba je možné vybrat prakticky cokoliv. Jak říkám, ta jednotvárnost zpěvu i určitá podobnost hudebních motivů brání tomu, aby na desce vyniknul nějaký jednoznačný přitahovák a hit. A tak doporučím jen dvě záležitosti. Úvodní „Loosers Prayer“, která dokonale charakterizuje dění příští. V očekávání futuristicko vesmírné záplavě samplovaných zvuků mě razantní úvod naprosto posadil na zadek. Agresivní nářez, sekané riffy, brutální zpěv, melodické linky i křehká slavice ve zvukově vynikajícím balení. Silná věc s drsnou atmosférou, která dá pádnou odpověď na otázku, jestli je „umělá hmota“ pro Galactic Industry ten základní materiál pro tvorbu tónů. A že Galactic Industry raději zpracovávají živočišné materiály, na to vemte jed. A že jsou při tom chladní jak psí čumák? Jojo, kdo ví, co nás na tom Marsu jednou čeká. Aspoň se vyplatí být ve střehu, protože i v téhle chladné atmosféře občas proskočí jiskřička vřelých emocí. Druhé doporučení je určeno spíš pamětníkům. Předělávka fousatého disko hitu „Wonderful Life“ od Colina Yearncomba (Blacka) je naprosto fenomenální! A definitivně mě přivedla, ač jsem se tomuto přirovnání celou dobu statečně bránil, k odkazu na finské gotiky To Die For. Tedy příjemný, sice nijak objevný, ale zato perfektně vyprodukovaný výtvor, který se dobře poslouchá a neobsahuje nic přihlouplého. Nabízí se ještě jedno srovnání. Samozřejmě, Rammstein. Ale upřímně řečeno (a teď mi všichni rammmsteinovci utrhnou uši…), absence germánsky nacionalistické preciznosti na „Remake“ dělá v mých očích z Galactic Industry podstatně poslouchatelnější záležitost. A tak jen abych dostál za dost nezbytnému rýpnutí doplním, že jak Galactic Industry překvapili svou ostře řezanou tváří, tak ve chvíli, kdy dojde na úlitbu tanečníkům (hlavně v titulní „Remake“ a závěrečné „Lost Man – dance edit“) nechápavě kroutím hlavou a jsem nesmírně vděčný za to, že tyhle chutě Galactic Industry ukrotili na minimum.
Naprosté absolutorium si kapela zaslouží za svůj přístup k fanouškům. Pokud totiž na desce kromě „tradičního“ obsahu, tedy samotného alba, naleznete dva videoklipy i kompletní debutové album „Perfect Life“?“ (ve formátu mp3), - chytrý tah, velice jednoduše můžete posoudit, jak výrazně Galactic Industry pokročili - nelze jinak, než galaktiky uznale poklepat po rameni. Denním chlebem se klasicky ortodoxním metalákům „Remake“ nejspíš nestane, ale jako tip na výlety mimo milované a stylově jasně ohraničené končiny můžu tuhle fošnu vřele doporučit.
|
