A tak jsem se ocitnul na jiné planetě…
Jinak se události u Chroming Rose nazvat nedají. Z původní sestavy se vytratil pěvec Gerd Salewski, Chroming Rose ze svého rejstříku totálně vymýtili cokoliv, byť jen vzdáleně připomínající speedmetal a zakotvili u malé nezávislé firmy. A stvořili nové „nové“ album. Jeden by řekl, že čtyři roky od sebe přece nemůže dělit vzdálenost několika světelných let. To, že u Chroming Rose dojde ke změnám, už signalizovalo album „Pressure“, ovšem do jaké podoby tento tlak zformuje hudební směřování skupiny, by zřejmě nikdo předem odhadnout nedokázal. Jistě, pohybujeme se zase v období poloviny devadesátých let, tedy v době, která melodickým záležitostem nepřála a hodně spolků se začalo obracet na novou víru. A stejně jako u většiny ostatních mi tenhle krok zaváněl, když ne rovnou vypočítavostí, tak alespoň chladnou přizpůsobivostí.
Nutno přiznat, že album „New World“ (už ten název mohl i prosťáčka trknout…), je hodně zajímavé album. Na rozdíl však od zlomu v kariéře Heavens Gate, ve kterém jsem (byť po letech) objevil skryté kouzlo, mě Chroming Rose se svým kotrmelcem přesvědčit nedokázali. Z alba dýchá rafinovanost, originalita i profesionalita. Deska je nabitá energií a střízlivou agresí, která nepřekročí hranice tupoidního nářezu. Jen tomu jednoduše nevěřím.
Chroming Rose totiž zní (nezapomínejme na kořeny, ze kterých kapela vyšla) progresivně. Pojmenujte si styl Chroming Rose jak chcete, heavy rock, progress rock, hard metal, vždycky budete mít pravdu. A přitom realitě budete poměrně vzdálení. Kapela nasála nezbytný závan ze Seatllu, kterému se však podřídila jen částečně, především v agresivní náladě skladeb a kousavých kytarách. Chroming Rose zvolnili tempo a místo na klokotavé melodie vsadili na zabijáckou dynamiku a vnitřní pnutí skladeb. K tomu dokonale sedí variabilní hlas nového pěvce Toma Reinerse. Jeho hlas je v nižších polohách velice podmanivý a ve výškách poměrně (pro moje uši) nepříjemný. Ovšem naprosto odpovídající a zapadající do charakteru celého alba.
Netroufám si soudit, nakolik můj konečný soud ovlivnil určitý podvědomý blok a očekávání alespoň záblesku odkazu na minulost, který nepřichází. A bylo by čirou spekulací zabývat se tím, jak bych „New World“ hodnotil, kdyby se S.C. Wuller, Harry „Bex“ Steiner a Tino Mende vydali do nového světa se vším všudy a třeba i pod novým jménem. A tak tuhle spekulaci zavčasu utnu konstatováním, že přes veškerou snahu, nejpozději od skladby „Alert“ má chuť prozkoumávat změněnou vůni pochromované růže rapidně klesá.
Faktem je, že dle ohlasů fanoušků jsem nebyl jediný, kdo změnu nerozdýchal a Chroming Rose se ocitli na prapodivném pomezí. Většina staromilců, kteří po boku kapely přežili tlak alba „Pressure“ se definitivně odvrátila. A noví příznivci si zřejmě nebyli jistí tím, kam se Chroming Rose vlastně chystají vydat a tak se kapela ocitla v jakémsi vakuu, které bylo nutno zaplnit. Že k tomu Chroming Rose nezvolili zrovna ideální cestu, se ukázalo na albu následujícím. Album „New World“ je možná chladné a náročné, ale rozhodně mu nelze ani náznakem vytknout podbízivost. Doporučit lze hodně tolerantním rockovým experimentátorům. Z mého pohledu však už začínal být (i když stále ještě z velké dálky) slyšet umíráček.
|
