Jak vzrušující je, když člověk projíždí novou, doposud neobjevenou krajinou. Sluchem neposkvrněnou a panensky čistou jak zasněžená louka netknutá dosud lidskou či zvířecí nohou. Do takové krajiny sestoupil jsem kdys, podlehnuv mámením, jaká ve mne vzbudily zprávy o hudbě ze severských krajů, z rukou bardů, jež Lumsk se zovou, přicházející.
Poprvé mi tehdy bylo dáno potkati a seznámiti se s hudbou, jež spojuje kov s lidovými tradicemi. A protože předivo, ze kterého Lumsk umění své se zručností mistrů tkali, bylo nasyceno citem hlubokým tak, jak hluboké jsou fjordy jejich domoviny, podstatu moji duchovní zhola opanovalo.
Počátek navoditi patřičnou, umírněně napnutou náladu má za úkol, a proslov, po něm nadcházející, do příběhu o reku Asmundovi, hudbou vyprávěném, posluchače zasvěcuje. Poté však již tón horny, toho temně svůdného nástroje, ozve se, vzápětí kytarou nesmlouvavě doprovozen. A země kouzelná otevře brány své. Otevře je a vtáhne posluchače na pláně zasněžené, protikladem bílé krásy a rozlohy smrtelné skvoucí se. V rytmech, jež těmi končinami plynou, s větrem lesní víly tančí. A nepochybuji o tom, že sama pěvkyně Vibeke Arntzen je jednou z nich – ta musela se zrodit z nejvzácnější mořské pěny, kdy sama Euterpé jí byla matkou a otcem božský Apollo! Tak čistého, sladkého a jistého hlasu by se obyčejnému smrtelníku dostati jistě nemohlo. Ač často pěje po boku statných bratří svých, není a nemůže být její půvab ničím zastíněn.
S uhrančivostí nízkého hada, zplozence pekel, avšak s elegancí bytosti nebeské poutají Lumsk duše do okovů pomalých melodií klenutých a rytmů jim zlověstně oponujících. Jsou i chvíle lehčí a veselejší, popěvky podkreslené, ale většinu času zimní král vládne pevným žezlem. Ach! Ten jemný mráz, jež z hudby plyne, opřádá tělo chladem a na okna pod ním přitom maluje úchvatné obrazy! Ta pochmurná nálada nekonečně vzdáleného obzoru, zasahující srdce jak ledový šíp - ovšem z Amorova luku! Ty naplňují moji hříšně romantickou duši slastí.
Housle, klavír, flétna – ti všichni neustále tančí. Ač od kytar se dočkáme figur nemála, kov tu nehraje roli tak zásadní, než na jakou jsou naše sluchy přivyknuty. Přesto prozraditi mohu, že se mu v dobách pozdějších Lumsk vzdáliti ještě více měli.
Jsou tu místa, kde inspirace výraznější nedostatek vede k rozředění napětí umně navozeného. Je jich však skrovně naštěstí a Asmund Fraegdaegjeavar si zachovává schopnost býti sladkým hudebním výletem ducha citlivého za kouzlem severu.
|
