Geniální obal má nová deska INSANIE!!! Tak nevinně úchylnou prácičku jsem už dlouho neviděl. Fakt pastva pro oči, stejně jako zbytek bookletu. Myslím, že se autorům povedlo graficky naprosto vystihnout hudbu této legendární smečky, tedy „nadnesená vážnost“. Těžko říci, co kapela bere vážně a co ze vtipu. A po poslechu „Rock´n´Freud“ posluchač na rozporuplné vlně zůstane...
INSANII dneska poslouchat je prostě radost. Krásně plynulá hudba, která nemá sebemenší zádrhel, libových nápadů přehršel, hitů maximum. Nebudu to tajit, z novinky mám prostě radost a to jsem smečku kolem Polyho nikdy nějak extra neposlouchal, i když si mě před lety dostali zvrácenou verzí „Máj“, která mi hraje v hlavě každý první máj (holt Mácha utřel). Dvanáctka skladeb je prostě neskutečná jízda, kde se bortí stylové hranice a zaběhlé textové principy. Při poslechu mě neustále napadal PRAŽSKÝ VÝBĚR, což někomu může připadat jako bláznovina, ale nemalou spojitost mezi oběma kapelami vidím.
Pokud CD spustíte ve Windows Media Player, naskočí vám jako styl heavy metal, což je sice trošku úsměvné, ale musí se nechat, že začátek úvodní „Disneyland vyděděnců“ je heavy po všech stránkách. Značně nasraný riff nakopne komplet na cestu, ze které se již neuhne. Nenápadně vlažný Polyho zpěv skvěle vystihuje hlášku „klid před bouří“. Naprosto nejklasičtější INSANIA přichází hned záhy v podobě „A budiž tma“. Poměrně vzdušná atmosféra přikrývá thrashovou vichřici způsobem, jaký umí snad jen tato parta. Po poslechu vám přijde, že jste neposlouchali žádný extra nářez, ale za to může pohodová sloka, která strhává pozornost. Klasické vypalovačky samozřejmě také nechybí, za vše stačí jmenovat například „Je mrtva“ nebo „Večer, kdy Fred zpíval basem“.
CD jsem slyšel dvakrát a už jsem si půlku pecek s Polym s chutí zpíval. Nebudu popisovat, co jsem dělal po několika dalších posleších, ale radost z nahrávky stále rostla. Poslouchá se to prostě libově. Velice náročná deska, se kterou však nebudou mít problém ani ti nejnenáročnější kupující.
|
