Lumsk do srdcí sladce se zabodla touha po dálavách a nemožným pro ně se stalo na místě setrvati. Za úděl zvolili si dlouhé a náročné putování skrze zasněžené pláně, kteréžto jsou domovinou jejich ve světě hudby rajské. Je to volba úctyhodná a ač mi byl opouštěný styl jejich začátků více než milý, uznale bych se poklonil, přinesla-li by plody zralé. Ovoce však jejich zůstalo znatelně nahořklé. S dílem svým druhým, Troll nazvaným, uvázli Lumsk kdes v půli štreky.
Jejich kroky po mrazivém sněhoví byly elfsky lehké a éterické, tak jako umí i jejich hudba býti, zbavená kovové zátěže do velké míry. Přece však se nevyhnuli nástrahám všem, které zrádné závěje pod blyštícím se povrchem na ně přichystaly.
Především novou hudbu zcela stmelit se jim nepodařilo. Tentokráte neplyne tak přirozeně; spíše jak čirý horský potůček je, kterému však kdos do cesty mohutné balvany naházel. Balvany v podobě písní slabých, jimž nedobrý, rytmem příliš svázaný hlas mužský vévodí. Části tyto nepatří k zajímavým, ni náboje mnoho v sobě nenesou. Proti nim ty, ve kterých pěje vznešená dáma s půvabným jménem - Stine Mari Langstrand - jsou zcela úchvatné. Z krásných melodií je v nich tkána síť okouzlení, svou křehkostí a jemností ještě převyšující dílo předešlé! Ač jsem posledně unešen byl nadpozemským hlasem Vibeke Arntzen, s chutí jsem nucen uznat, že nástupkyně její zcela hodna je jejího postu. Hlas její jak křišťál je čirý a stejně tak nádherný. Nechte si ode mne poradit a ve chvíli, kdy tuto hudbu poslouchati budete, do lesa se vydejte. Obejmout ryzí přírodou se nechte, až vás u srdce bude Marin hlas hřát. Zažijete okamžiky vpravdě mystické...
Již naznačil jsem, že kytary stahují se více do pozadí a kořeny kovové postupně odumírají (nenajdete tu již ani rychlých pasáží). O to více se dostalo však na nástroje klasické, kteréžto umně a se skromností, která kapele čím dál je vlastnější, hrané tu jsou. Klavír, plačící smyčce, vše jak jsem již minule jmenoval. Moment nejúchvatnější se však ve čtvrté skladbě nachází, kde pozouny nenápadně sice, ale s naléhavostí kostmi prostupující, zapějí své zpovědi. Žaly tolik, tolik dojemné!
Jednoduchost a jakás písničkovost zprvu můžou nemile působiti; tuctově, ba snad až podbízivě líbivě – obzvláště po počinu předchozím, výpravném, vnitřně i zvnějšku důkladně propracovaném a umně vrstveném. Přesto Lumsk ze skromnosti hudební čerpají nemalou sílu. V klenutí melodií jsou zdatní a v citlivém aranžování ještě více – to v provedení pokorném tvoří mocnou magii.
Veskrze jsem byl v době, kdy Troll byl záležitostí čerstvou, vývojem skaldů přeci jen nemálo zklamán. Dnes v pohledu zpětném chápu album mnohem lépe již – jako pouhý mezikrok ve virtuózní taneční kreaci. Nezlobte se však na mě, nemohl jsem tenkráte tušit, do jakých končin tato nesnadná stezka dokráčí…
|
