Večer tří netopýrů
Jakmile se naskytla možnost odskočit si k našim německým sousedům na tuto legendu pompézního rocku, neváhal jsem.
Plný očekávání jsem po zhruba pětihodinové cestě a po chvíli bloudění po nočním Lipsku stál před městskou sportovní arénou, trošku mě rozladila místní ochranka, když mě donutila vrátit foťák zpátky do auta, údajně kvůli velkému „zoomu“! Nu což, i takové věci se stávají a tak se po tomto drobném extempore konečně dostávám do haly, která je už velice slušně zaplněná. Pódium bylo připravené přímo pro hvězdu večera, takže nic nenasvědčovalo účasti nějaké předkapely.
Publikum tvořili především fanoušci středního věku, často rodiče od dětí, troufám si říct, že jsem patřil mezi nejmladší, tím ovšem nechci říct vůbec nic špatného, celá hala v průběhu koncertu reagovala naprosto skvěle, zpívala refrény a potleskem rozhodně nešetřila.
První velké vzrušení nastalo když začal technik připevňovat červený šátek k mikrofonovému stojanu, každý věděl pro koho to bylo.
Čerstvý šedesátník Meat Loaf přijel do Německa zrekapitulovat svou proslulou netopýří trilogii. Z každého opusu vybral to nejlepší a slepil to v jednu úžasnou show.
Celé to začalo krátce před třičtvrtě na devět, předkapela skutečně žádná, na pódium vtrhli energií nabití muzikanti zatím bez Meat Loafa, krátce po nich doslova vystřelili z pódia obrovské nafukovací makety každého z nich. Pěvecký úvod obstarali dvě, jak hlasem tak i vzhledem krásné vokalistky CC Coletti a Aspen Miller. Za velkých ovací nastoupil samotný Meat Loaf a začal do nás chrlit bez přestávky jeden hit za druhým, "You Took The Words Right Out Of My Mouth (Hot Summer Night)" při které rozezpíval celý stadion, "Paradise By The Dashboard Light" nebo vynikající "Life Is A Lemon".
Scéně dominovaly tři obrovské plachty, každá s motivem jednoho dílu ze série Bat Out Of Hell a nad nimi čněly ještě tři menší promítací plátna, včetně dvou velkoplošných umístěných po stranách pódia. Jednotlivé skladby prokládal Meat Loaf hereckými etudami, často v kombinaci s jednou z dvojice vokalistek.
Jedním z nejkrásnějších okamžiků koncertů bylo Meat Loafovo skutečně krásné a asi nejupřímnější poděkování svým fanouškům, co jsem kdy viděl, to bylo také po zásluze odměněno ohlušujícím aplausem. Poděkoval všem za třicetiletou podporu a očividně mu bylo líto, že mu nerozumí úplně všichni a že neumí poděkovat ve více jazycích. Následoval neméně emotivní duet "It´s All Coming Back To Me Know", který si Meat střihl s Aspen Miller.
Výkon kapely byl, stejně jako výkon samotného netopýrobijce strhující, precizní a především zahraný i srdcem a s radostí, která ze všech čišela.
Usměvavý Paul Crook se proháněl po krku kytary s úžasnou lehkostí, stejně tak obsluhoval svou bicí soupravu vynikající bubeník John Miceli, nemohu opomenout ani Kasima Sultona, Marka Alexandera, Randyho Flowerse, jenž nám předvedl exhibici na akustickou kytaru a Davida Luthera, kteří o hraní na své nástroje „sakra“ něco vědí!
Dalším skvělým okamžikem večera byla stále čerstvá skladba :In The Land Of the Pig (The Butcher Is King):, ta byla doprovázena fragmenty z filmu Farma zvířat.
Nebyl by to správný koncert, kdyby nezazněly dvě největší pecky, jakými jsou už třicet let skladba "Bat Out Of Hell" a o něco mladší světový megahit "I´d Do Anything For Love", jejichž podání vzburcovalo publikum do největších obrátek!
I když to občas Meat Loafovi hlasově zaskřípalo, je stále v obdivuhodné formě a je stále charismatický a sympatický chlapík se smyslem pro humor, nejednou jsme se během koncertu zasmáli. Zvuk byl nečekaně čistý, všemu bylo skvěle rozumět, dokonalá atmosféra!
Po dvou hodinách strhující show se Meat Loaf rozloučil a zmizel kdesi v útrobách haly. Byl to nezapomenutelný a emocemi nabitý zážitek. Meat jel nadoraz, nijak se nešetřil a ukázal co umí, nikomu nezůstal nic dlužen. Kapela šlapala výtečně a všichni jsme si to náležitě užili, jen víc takových koncertů!
Upřímně můžu říct, že jsem od koncertu čekal hodně a dostal jsem ještě víc! Jediná věc, co mě mrzela, byla absence vynikající pecky "Monster Is Loose", ale není všem dnům konec, třeba zase někdy příště…
|
