S mistrem Blackoshem se musí počítat i po odchodu z ROOT. CALES jsou jeho milované dítko, takže bylo jasné, že cesta tohoto zajímavého projektu neskončí u „Uncommon Excursion“. Zajímavé je, že se mistr strun rozhodl pro čistě instrumentální album. Na první pohled jev sympatický, ale po bližším ohledání zjistíte, že je to vlastně chyba. Skladby jsou totiž jako stvořené pro zpěv, jenomže ten jaksi ve studiu někdo smazal.
Nedá se říct, že by nahrávka neměla dobré nápady. Těch je zde mnoho, ale jsou jaksi nahé, nedodělané. Trošku zamrzí, že se Blackie nerozhodl dotáhnout celý projekt do zajímavého finále. Chápu, že se chtěl ukázat hlavně jako pan kytarista a skladatel, ale minimálně půlka skladeb není bohužel předurčená k instrumentálním orgiím.
Nejlíp zní paradoxně skladby, které byly nejspíš napsané ještě pro ROOT. Hlavně „Insurgency“ totálně vybízí k zapojení Big Bossova zpěvu. Úplně slyším ty jeho mohutné árie. Pevně věřím, že kdyby se cesty obou pánů nerozešly, vyšla by alespoň tato věc pod hlavičkou ROOT. Celkově krásně vytrhne z letargie.
„Savage Blood“ je jako celek bohužel poměrně unylá záležitost. Nebojím se použít slovo NUDA. Bolí mě u toho srdce, ale je to tak. Blackosh si vybral horší chvilku, jinak to na mě nepůsobí. Ani zvuk není úplně nejlepší. Nechci se v nových CALES více babrat, protože mě stejně již nyní zatracujete. Šeď, nuda, zklamání... BOHUŽEL!
|
