Ač se letošní sněhová nadílka toulá někde v nedohlednu, metalový dáreček v podobě zimní verze festivalu Masters of Rock se ani letos neztratil (zřejmě se o to nestará česká pošta) a příznivci melodického metalu měli zas o důvod víc, proč si udělat výlet do Zlínské haly Novesta. Škoda jen že stihnout úplný začátek festivalu byla pro nás Plzeňáky věc takřka nemožná. Nicméně jsem si tuhle událost nemohl nechat ujít už proto, že výběr „hlavních“ kapel byl na můj vkus mnohem lepší než loni - vždyť WASP, AFTER FOREVER a EDGUY jsou opravdu silná trojka. Po důkladném otlačení zadní části těla z výletu přes celou republiku, jsme se po nezbytných formalitách dostali do haly až v době, kdy svůj set dokončovali dánští SVARTSOT. Občas přemýšlím, zda nejsme národ nějakých zapomenutých vikingů – jak jinak si vysvětlit, že se u nás styl zvaný viking metal těší tak široké oblibě? Po KORPIKLAANY, TÝR, ENSIFERUM a jim podobným se pokoušeli získat fanoušky na svou stranu právě SVARTSOT a podle reakcí publika mají myslím dosti nových rekrutů. Skočné melodie doprovázené melodickými vyhrávkami kytar se nesly vzduchem a navozovali atmosféru dávných časů, kdy se vikingové scházeli u velkých ohňů, aby vyprávěli o hrdinských činech svých předků. Role vypravěče se u SVARTSOT chopil Claus B. Gnudtzmann, který oděn do brnění a se sekerou v ruce celkovou náladu ještě podtrhoval. Škoda jen, že jeho hlas mi až tak nesedl, ale to bylo asi tím, že jiný než čistý zpěv mi moc neříká. Uvidíme, zda se SVARTSOT u nás uchytí tak, jako se to povedlo mnoha dalším obdobně hudebně laděným kapelám.
Vcelku dobře naladěné publikum během přestávky, kdy se vše připravovalo na příchod KRUCIPÜSKu, trochu vychladlo a strejda Hajíček se měl co ohánět, aby dostal ruce přítomných zpět nad hlavu, ale jak sám zpívá „rock´n roll to není prdel“. Byť jsem tuhle českou kapelu nikdy moc nemusel, v jejich diskografii se najde pár songů, které mě oslovily, a tak jsem si těch 50 minut jejich vystoupení vcelku užil. Stále bych si je doma asi jen tak sám od sebe nepustil, ale na tentokrát to bylo příjemné zpestření.
Zato legenda ARAKAIN přilákala z ochozů slušný dav, čemuž se není moc co divit, vždyť letos slaví již 25 let existence, což už je velký důvod k oslavě. A gratulantů bylo více než dost. Jak jsem si dříve stěžoval, že koncerty ARAKAINU stojí stále hlavně na několika málo starých peckách, tak tentokrát se na tohle vymlouvat nemůžu. Nová tvorba se v hojné míře mísila s klasikami z období s Alešem u mikrofonu, což jsem vítal s nadšením, protože od vydání Metalmorfózy mě moc nových věcí nezaujalo – resp. bych z nich vybral písně na takový větší singl. Moderní zvuk starým kouskům většinou prospěl, jen mi chvíli trvalo zvyknout si na Honzův zpěv. Přeci jen většina z nás má ty největší hity spojené s Alešem Brichtou. I to se nakonec poddalo, jen u závěrečné „Apage Satanas“ jsem si posteskl, kdeže ty staré časy jsou...
Nad AFTER FOREVER jsem se rozplýval už po letních Masters a i tentokrát předvedli, že opravdu umí. Perfektní zvuk a krásný hlas Floor Jansen ovládli halu a jedna z nejlepších gothic metalových kapel současnosti nás opět přenesla do tajemných fantastických světů pomocí působivých melodií, hutných kytar a melancholických nálad. AFTER FOREVER patří k těm několika málo kapelám, které si v gothic metalových vodách vytvořila vlastní tvář a nespokojila se pouze s nekonečným omíláním stále stejných postupů. Posledním albem se tihle Nizozemci vyhoupli pěkně vysoko a pokud se jim povede složit na další placce stejně silný materiál, máme se nač těšit.
Ačkoli bych AFTER FOREVER vydržel poslouchat klidně mnohem déle, čas byl neúprosný a vše se muselo nachystat pro mé oblíbence EDGUY. Letos už jsem je viděl a slyšel na Benátské Noci, kde jednoznačně patřili mezi to nejlepší na festivalu. Těsně před začátkem jsem zaslechl zvěsti o tom, že frontman Tobias Sammet má horečky, ale naštěstí vše dobře dopadlo a neohrozilo to koncert. Krátce po půl desáté večer zhasla světla, a po dnes již klasickém začátku „Ladies and gentlemen, welcome to the freak show!“ se rozjela další parádní heavy metalová show. Zpočátku se mi opravdu zdálo, že Tobias není není zdravotně úplně v pořádku, ale atmosféra byla natolik bouřlivá, že na nějakou nemoc brzy zapomněl. Celá kapela se skvěle bavila, Tobi opět sršel vtipem – zahrál loutkové divadlo s plyšákem i patřičně ocenil vrchní část dámského spodního prádla, jenž ladně doplachtila k jeho nohám. Co se jeho pěvecké formy týče, tak také není co vytknout. I věci z posledního, pro někoho možná až vyměklého, alba „Rocket Ride“ živě znějí skvěle a např. balada „Save Me“ vyznívá naprosto dokonale, k čemuž přispívá i zapojení publika při refrénu.Zlínská zastávka bylo poslední vystoupení EDGUY v letošním roce a vlastně i zakončení celého turné , neboť příští rok, jak už asi mnozí vědí, bude ve znamení projektu AVANTASIA, který není myslím třeba nikterak představovat. Skvělý hudební zážitek, show, při které se nikdo nenudil a spousta dobré muziky – to vše EDGUY předvedli. Když se pak při závěrečném přídavku v podobě „Avantasia“ dokonce zvedl i fanoušek ze svého kolečkového křesla, jednou rukou se chytil zábran a druhou ještě dokázal hrozit, musel jsem zatleskat i jemu.
O W.A.S.P. se v souvislosti se zimním Masters Of Rock mluvilo opravdu hodně, často však i v negativních souvislostech. Po zdlouhavém vyjednávání s managementem kapely ohledně zákazu a opětovném povolení fotografování na festivalu se nakonec používání foťáků nezakázalo, ovšem na úkor oželení velké části show, v níž měl být promítán film. Laťka byla předchozím vystoupením EDGUY posazena hodně vysoko, a i když se Američané W.A.S.P. snažili seč mohli ani náhodou ji nepřekonali. Již během první části, kdy zazněla kompletně celá deska „Crimson Idol“ část lidí odešlo a ohlasy těch co zůstali by se dali povětšinou označit jako vlažné. Narozdíl od EDGUY se W.A.S.P. nepokoušeli téměř o žádnou komunikaci s okolím, Blackie si jen tak poskakoval ve stylových dámských kozačkách sem tam, a byť hudebně to neznělo vůbec špatně, měla celá tahle show podobný účinek, jako by z playbacku hrálo CD a kapela byla kdesi v zákulisí. Po krátké pauze po prvním části se dostalo i na klasické hity, občas i nějaké to poděkování ze strany muzikantů zaznělo. I nálada před podiem se trochu zvedla, ale bylo jasně vidět, komu letošní ročník patřil. Ovšem za tohle si myslím W.A.S.P. můžou tak trochu sami.
|
