Na závěr letošního roku se v plzeňské Lokomotivě konal koncert dvou speed/power metalových legend, jejichž jména v historii žánru září doslova zlatým písmem. Už od loňské GAMMA RAY + HELLOWEEN session na Masters of Rock viselo něco ve vzduchu a vše nakonec vyústilo ve společné turné. Pro mnoho lidí se tak splnilo něco, v co už asi doufal jen málokdo. Obě kapely navíc vydaly nové desky, ze kterých ale nakonec zaznělo jen několik málo skladeb – ať už jde o „Land Of The Free II“ od GAMMA RAY nebo „Gambling With The Devil“, se kterým přišli na trh HELLOWEEN.
Na Švédy SABATON jsem se opravdu těšil. Ač na kontě mají už čtyři řadová alba, donesla se ke mně jejich hudba až letos ve Vizovicích, kde zaznamenali obrovský úspěch. Možná i to byl důvod, proč na koncertech v ČR vystřídali v roli předkapely původně plánované AXXIS, a i když si AXXIS moc rád poslechnu, tentokrát jsem vůbec nelitoval. SABATON se chopili šance skvěle a už od začátku bylo vidět, resp. slyšet, že mají v publiku hodně fanoušků. Škoda jen, že na svůj set měli vyhrazenu slabou půlhodinku, a tak mohli předvést jen dosti okleštěnou show. Budiž nám ale útěchou, že kapela oznámila pro příští rok vydání nástupce zatím posledního alba „Attero Dominatus“, ale také další koncertní návštěvu u nás (což se zanedlouho i potvrdilo, neboť SABATON se připsali na listinu potvrzených skupin na dalším ročníku letních Masters). I těch krátkých 30 minut jsem si užil víc než dost, ale přeci jen už se schylovalo k tomu, nač mnoho z nás netrpělivě čekalo.
Zatímco atmosféra v předních řadách postupně houstla, na podiu se zcela odhalila plachta s obrázkem, jenž zdobí obal „Land Of The Free II“, což značilo jediné – příchod GAMMA RAY. K mému překvapení se jako první na řadu nedostal otvírák z aktuální desky, ale namísto „Into The Storm“, na kterou se později také dostalo, nás Kai Hansen nejdříve zavedl do zahrad hříšníků v podobě „Gardens Of The Sinner“. Obrovskou výhodu mají GAMMA RAY v tom, že mají ve své diskografii takovou spoustu hitů, že mohou zahrát živě prakticky cokoli a vždy budou mít úspěch. A ten v Plzni opravdu měli. Už na první pohled bylo vidět, že se celá kapela baví a drží pohromadě jako celek. Byť se nejvíce věcí točí právě okolo frontmana Kaie Hansena, ostatní muzikanti se nemusejí cítit nějak odstrčeni. Nebo to na sobě nedávají nijak znát a navenek působí jako parta. Také při osobních setkáních působí dost skromným a přátelským dojmem. Při pohledu na playlist z onoho večera nejde nalézt jakékoli slabé místo. Jeden flák za druhým, avšak moc mě potěšilo zařazení nádhery „Empress“ z poslední placky. Když pak došlo i na „Rebellion In Dreamland“ a „ Send Me a Sign“, stav, ve kterém jsem se nacházel se blížil metalové nirváně. Ač měli GAMMA RAY pro své vystoupení tak třikrát delší čas než SABATON, oba sety mi utekly stejně rychle. Nezbývalo tedy než přenechat místo v první řadě těm s dýní na dresu a vyčkat na papírově největší hvězdy večera.
Už od začátku koncertu jsem měl dojem, že při mé poslední návštěvě v Lokomotivě bylo podium o dost větší, což se pak i potvrdilo. Velká vlajka GAMMA RAY totiž rozdělila prostor podia na dvě části. V té zadní bylo již vše připraveno pro HELLOWEEN, čímž se výrazně zkrátili pauzy během jednotlivých vystoupení, což byl velice chválihodný nápad. Po chvilce tedy zhasla světla, odkryl se celý prostor před diváky a davem to jen zašumělo. Kulisy evokující obal „Gambling With The Devil“ nevypadaly vůbec špatně. Škoda jen, že nebýt otočného kola „štěstí“ vše ostatní působilo po celou dobu dost staticky. Na koncerty IRON MAIDEN v tomhle ohledu asi opravdu jen tak někdo nemá. Naposledy jsem se s HELLOWEEN potkal během jejich turné ke Keeperovi III právě v plzeňské Lokomotivě, a tak jsem byl zvědav, zda se jim tentokrát vystoupení povede. Čertužel opět mám z toho všeho rozporuplné pocity. A opět za to nemůže nikdo jiný než sám velký Andi Deris. Zpočátku se sice zdálo, že už snad konečně našel nějaké to pěvecké umění, ale postupem času o něj zase přicházel. Nebylo to sice až takové utrpení jako ve Vizovicích – kdo z vás viděl a slyšel záznam např. „I want Out“ z této akce, ví, o čem mluvím. Avšak přeci jen i tentokrát mu hlasivkách skřípalo slušně. Zajímalo by mě, jak dlouho mu tahle hra na speedového zpěváka bude procházet. Ve studiu se ledacos schová, ale živé vystoupení jsou trestem nejen pro něj, ale hlavně pro nás. Dokázal bych si ho skvěle představit v nějaké pomalejší hard rockové bandě, ale ne v kapele jakou je HELLOWEEN – byť třeba na „Dark Ride“ mu to i hlasově dost slušelo. Například „Eagle Fly Free“ v jeho podání opravdu nepřipomínal vznešený let majestátního orla. Spíše mi na mysli vyvstanula představa střemhlavého pádu postřelené poštolky. A o hrůze v podobě Dr. Stein nemá ani smysl tu cokoli psát.
Když tomu všemu připočítám dnes už pověstné Derisovské hvězdné manýry (podle vyprávění očitých svědků z backstage se i tentokrát pan zpěvák „vyznamenal“), moje mínění o Andim se ani náhodou v kladné jen tak nezmění. Asi nejlepší dojem na mě paradoxně udělaly věci z posledních dvou alb, která mi sice v přehrávači vůbec nesedí, ale živě nezněly tak špatně. Asi to bylo i tím, že se v nich Deris cítil přeci jen víc ve své kůži. Pozitivnější dojem na mě ale zanechal zbytek kapely. Dva nejmladší členi Sascha a Dani se už v HELLOWEEN slušně zabydleli a přinesli s sebou svěží vítr. Ale oproti GAMMA RAY působí dýně mnohem „roztříštěněji“. Zatímco paprsky drží a uhánějí vpřed jako svazek, mám pocit, že uvnitř HELLOWEEN si zejména starší členové hlídají svůj píseček. Jak kdysi krásně pravil klasik: “Toto je můj prostor a sem mi nikdo nelezte, tady já budu skoro furt...“. Mám dojem, že HELLOWEEN jsou dnes již úplně jinou kapelou než dřív. Celkový nadhled a ironie jako by se z jejich výrazu pomalu vytrácela a dnes je v tomhle ohledu již dávno zastoupili komedianti EDGUY. Došlo i na nějaké to „veselé číslo“, ale scénka s trpaslíky mi nepřišla až tak spontánní a šťastně zvolená. Celkově jsem měl z vystoupení HELLS lepší dojem než minule, avšak Andiho hlasový projev způsobil to, že jsem se dost často přistihl, jak jen tak pozoruji reakce ostatních (ty byl o poznání chladnější než u předchozí kapely) a nebýt ještě pár světlejších momentů jako třeba „If I Could Fly“, asi bych odešel předčasně.
Ovšem nesměl bych se zapomenout vrátit na poslední část večera, když se na podiu sešlo tolik muzikantů najednou, že by nezasvěcený divák mohl mít pocit, že se jedná buď o koncert DIVOKÝHO BILLA, nebo o výroční sjezd metalových odborů. O největší překvapení se postaral opět Kai, jemuž vlastně celý večer patřil. Za zvuku prvních tónů z „ I Want Out“ se postavil k mikrofonu a spustil. To už hala šílela, ale opět přispěchal Andi s ledovou sprchou. Pro svůj výstup si nešťastně vybral refrén výše zmíněné pecky a jeho slovům „..I want out..“ jsem i věřil. Tak jako tak se jednalo o vrchol celé akce a u starších fanoušků, kteří měli to štěstí a pamatují doby největší slávy HELLOWEEN, se jistě na povrch draly melancholické vzpomínky, ale i nám později narozeným bylo jasné kouzlo těch okamžiků.
Pokud to teď vše s odstupem času shrnu, tak SABATON splnili má veškerá očekávání. GAMMA RAY předvedli, že k úspěchu není až tak nutné vnucování se mediím a ohromná reklama – vždyť na plakátech i na kamionu, který provází hudebníky na tomto turné, jsou všude psaní jako „až ti druzí“, ale pak vezmou do ruky kytary a sami předvedou, jak se věci mají. A co se HELLOWEEN týče... Jako příklad použiji výrok jedné fanynky HELLS, která si na začátku večera své miláčky zuby nehty bránila, ale nakonec po Andiho výkonu prohlásila: „..nejhorší koncert co jsem viděla...“. S tím až tak nesouhlasím, ale i nadále posledním albem, které si od dýní rád pustím jsou trochu zatracovaní „králíčci“ a díky jejich frontmanovi si asi příště raději zajdu na samostatný koncert GAMMA RAY, kde mám alespoň jistotu, že se skupině dostane tolik prostoru, kolik si zaslouží. Na závěr si neodpustím drobné rýpnutí do pánů „sekuriťáků“. Nejenže jsem na ně od lidí opět neslyšel jediné kladné slovo (a ani mě jejich často dost arogantní vystupování moc neimponovalo) a díky jednomu opravdu akčnímu strážci pořádku se náš fotograf Peter dokonce ani nedostal před podium, byť měl řádný fotopas. Mám dojem, že pořadatelé mají v Lokomotivě v tomhle ohledu co dohánět.
|
