3.07.2020
MEGADETH
Basista David Ellefson kromě prací na nové desce své ..více

3.07.2020
STEELHEART
Připomíná se zpěvák Miljenko Matijevic a jeho kapela a ..více

3.07.2020
MAX WEBSTER
Na scénu se vrací lídr dávné hardrockové party z ..více

3.07.2020
SPOCK`S BEARD
Zpěvák kultovních amerických progresivistů Neal Morse ..více

3.07.2020
SOUTH OF SALEM
Z Velké Británie se hlásí nová hardrocková kapela, ..více

3.07.2020
DEMOLIZER
Dva roky existence zúročuje na debutovém albu ..více






MERCYFUL FATE - Dead Again
Jeden z najlepsich albumov od Mercyful Fate. Jedno ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
Denner chyběl a chybět bude! Wead je vynikajíc ..

MERCYFUL FATE - In The Shadows
Pro mne návrat jak se patří. Je to takový uhla ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
Syrová muzika trošku evokující v určité polo ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
Zajímavý,jak u většiny kapel panuje téměř s ..

AL-NAMROOD - Wala`at
Za hraní metalové hudby se v Saudském královst ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
Když nepočítám osobního oblíbence Time, tak ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
V době vydání jsem Dead Again považoval za tot ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
V tom to nebude.:) Jsem odkojen Dont Break, i kdy ..

MERCYFUL FATE - Dead Again
Záléží v jaké době jsi k Mercyful Fate při ..




Za poslední měsíc:
MERCYFUL FATE - In The Shadows
1136x

MERCYFUL FATE - Time
841x

FALCONER - From a Dying Ember
835x

FIREWIND - Firewind
778x

ALESTORM - Curse of the Crystal Coconut
758x

MERCYFUL FATE - Into The Unknown
731x



21.07.2020
BAMBULKYNĚ DOBRODRUŽSTVÁ , CONGENITAL ANOMALIES, AGGRESSIVE TYRANTS, MELTDOWN..
Modrá Vopice, Praha, začátek od:18:00, vstupné: 222,- kč

01.08.2020
Gospel of the Future, Průmyslová smrt, Láje, atd.....
Věznička, U Tadeáše, začátek od:20:00, vstupné: 00:00



článků celkem: 7721
recenzí: 6341
reportů: 573
rozhovorů: 420













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


SAVATAGE - Sirens

Život je někdy strašně nespravedlivý. Kdo vlastně rozhoduje o tom, že jeden se dostane až na samý vrchol, druhý může dřít jak hrobník po revoluci a stále mu nějaká příčka na žebříku bude chybět ke zdolání? Je to osud, štěstí, vliv někoho tam nahoře nebo tam dole, média, fanoušci, dobrá strava, víra či nějaké jiné afrodiziakum?

Kdo ví. Faktem zůstává, že před branami té médii uznávané superelity čeká řada těch, kteří oč víc usilují, o to větší problémy se před nimi zas a znovu otevírají. Možná proto mi přijde tak fascinující příběh (i muzika) kapely, která se několikrát už už zuby nehty vydrápala téměř na vrchol, ale vždycky se našel někdo (a nezřídka to byli i samotní členové skupiny), kdo pomyslný žebřík podkopl a nebo přidupnul natahující se prsty. Pokud bych snad měl hledat objektivní příčiny tohohle stavu, tipnul bych si na dvě. Jednak to, že kapela sloužila jako luxusní průchoďák pro řadu velkých jmen a někdy bylo zřejmě i pro samotné členy obtížné říct, kdo vlastně zrovna kapelu tvoří. Už jen fakt, že bylo období, kdy v řadách skupiny nepůsobil oficiálně ani jeden ze zakládajících členů, o čemsi vypovídá. Tou druhou příčinou může být skutečnost, že jedenáct a půl řadových alb, které mají kluci za sebou, si je dost nepodobných. V průběhu času se změnilo prakticky všechno, hudební styl i osazenstvo. Hovořit o typických prvcích v rámci jednoho celku je v podstatě troufalost, i když v následujících řádcích na ně mnohokrát narazíte. Prakticky každou desku lze označit jako jedinečnou a (téměř) již nikdy nezopakovanou kapitolu a diskografie kapely může sloužit jako dokonalý obrázek vývoje hudební duše, muzikantských schopností a hledání co nejdokonalejšího výsledku…

Možná si floridští Savatage zaslouží titul jednoho z největších smolařů heavy metalu. Možná by zasloužili metál za vytrvalost a houževnost. Kolikrát se dokázali oklepat z ran osudu a znovu se drápali k těch nejvyšším vrcholům. Na jazyk se mi vkrádá cosi o systematickém broušení diamantů. A doufám, že parta, kterou v současnosti drží pohromadě snad jen duch Crisse Olivy, ještě svoje poslední slovo neřekla.

To první slovo řekli bráchové Jon a Criss Olivovi na konci osmdesátých let, kdy se sešli pod hlavičkou kapely Avatar. Tuto epizodu je třeba zmínit z toho prostého důvodu, že jednak zde můžeme narazit na jména Steve“Doctor Killdrums“ Wacholz, který se stal pozdějším bubeníkem Savatage i Keith Collins, pozdější basák. Jednak všechny skladby, které Avatar vydali na svém jediném oficiálním EP „City Beneath The Surface“ – titulní „CBTS“, „Sirens“ a „The Whip“, Savatage nahrají pod svou hlavičkou. A konečně spojením výrazů Savage a Avatar definitivně (údajně noc před zahájením nahrávacího procesu alba „Sirens“) vznikli Savatage. Když v roce 1983 album vyšlo, těžko se dalo předpokládat, do jakých končin se Savatage v pozdějších letech dostanou. „Sirens“ je poměrně poplatné době svého vzniku a na první poslech těžko chytne fanoušky „zlatého období“ Savatage. Ač kapela zní (na debutové album) hodně zkušeně, přece jen vlivy Judas Priest, Iron Maiden či Black Sabbath jsou jasně patrné. Nicméně poznávací znamení Savatage, agresivní ječák Jona a specifická, nesmírně bohatá kytarová práce Crisse, se už na téhle desce projevují v plné míře a je z nich znát snaha neznít zase až tak unifikovaně. Původní vydání desky obsahovalo devět skladeb, které se vyznačovaly téměř všudypřítomnou zuřivostí, citem pro razantní rytmus a jakousi těžce krocenou nervní a znepokojující náladou. Na titulní skladbu s pomalým, nepokojným riffem a dramatickým, silově vypjatým projevem Jona Savatage sázeli i v pozdějších letech, na různých výběrech zazněla téměř pravidelně, v živé podobě ji Savatage přidávali jako bonusovku na různá vydání svých alb. Dokonale charakterizuje rané období Savatage. Píseň „Holocaust“, založená na dalším z typicky řezavých Crissových riffů, které si vždy najdou únikovou cestu ze zdánlivě ubíjející monotónnosti, pochází ještě z doby Avatar a je jedním z nejtemnějších kousků na desce. Teatrálnost projevu Jona Olivy je nejmarkantnější ve skladbě „I Believe“. Přechod od čistého poetického úvodu do křečemi zkrouceného řevu Jon zvládá na jedničku, skvělá čitelnost všech nástrojů vynikne zejména v masakrujícím závěru, kdy se skladba zvrhne do zběsilého tempa. A dokonale funguje jako předkrm k nejzuřivější záležitosti alba „Sirens“. Skladba s výstižným názvem „Rage“, stavící na téměř thrashovém tempu, nemá potřebu zdržovat se sebemenší kudrlinkou. A Jonovo šílené „Raaaaaage!“ řeže až do morku kostí. Nelze říct, že by se Savatage chtěli za každou cenu vyčlenit z nálady začátku 80.let. O tom svědčí asi nejpřístupnější momenty desky, lehká melodie s příjemným tempem „On The Run“ a baladická „Out On the Streets“, kde Savatage nabídnou světu svojí laskavější tvář a dají najevo, že i při kontrastním uvolnění jsou si jistí v kramflecích. Znovu vyniká (tak jako po celou Crissovu kariéru) síla kytarových kouzel a Jon jako poetický vypravěč příběhu o ztracené lásce nabízí svou duši na dlani bez zbytečného patosu. Pro mě osobně představuje největší pecku „Scream Murder“. Výrazně rytmická skladba, ze které jde (a nejen kvůli tématu textu) čistý nefalšovaný strach. A kde se všechny tehdejší poznávací elementy Savatage zaskví v plné kráse.

Album „Sirens“ se dočkalo dvou reedicí. Ta druhá (tzv. stříbrná edice od firmy SPV), obsahující demoverze skladeb „Target“, „Living On The Edge Of Time“ a skrytý track, mě minula. Tak alespoň něco k té první, která je dílem společnosti Metal Blade. Byla obohacena o dvě „ztracené“ skladby. Sladkou „Lady In Disguise“, ke které se Sava ještě ve své diskografii vrátí a kde je možné vysledovat první náznaky budoucí chuti k monumentálnostem. Závěrečná „The Message“ zase naznačuje to, že (ač vyřvávatelné melodické refrény nikdy nebudou doménou Savatage) ani na téhle parketě by se kluci neztratili. Chcete-li univerzální spojení melodie a drsného heavy metalu, tady je.

Album „Sirens“ možná bylo ve své době zastíněno zabijáckými šlehami od Metallicy či Slayer. Nabídlo však hodně zajímavou porci s ničím se nemazlící muziky, která má ambice vás plně pohltit a u které čas běží strašně rychle.

Savapip             


savatage.com

Seznam skladeb (reedice z roku 1994):
1. Sirens
2. Holocaust
3. I Believe
4. Rage
5. On The Run
6. Twisted Little Sister
7. Living For The Night
8. Scream Murder
9. Out On The Streets
10. Lady In Disguise
11. The Message

Sestava:
Jon Oliva – zpěv, piáno
Criss Oliva - kytara
Keith Collins - baskytara
Steve Wacholz - bicí

Rok vydání: 1983
Čas: 44:12
Studio: Morrisound Recording Tampa
Produkce: Dan „The Kid“ Johnson
Label: Spybat Records (Metal Blade Records)
Země: USA

Diskografie:
1983 - Sirens
1984 – The Dungeons Are Calling (EP)
1985 – Power Of The Night
1986 – Fight For The Rock
1987 – Hall Of The Mountain King
1989 – Gutter Ballet
1991 – Streets: A Rock Opera
1993 – Edge Of Thorns
1994 – Handful Of Rain
1995 – Dead Winter Dead
1998 – The Wake Of Magellan
2001 – Poets And Madmen


Vydáno: 21.01.2008
Přečteno: 3811x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19942 sekund.