Život je někdy strašně nespravedlivý. Kdo vlastně rozhoduje o tom, že jeden se dostane až na samý vrchol, druhý může dřít jak hrobník po revoluci a stále mu nějaká příčka na žebříku bude chybět ke zdolání? Je to osud, štěstí, vliv někoho tam nahoře nebo tam dole, média, fanoušci, dobrá strava, víra či nějaké jiné afrodiziakum?
Kdo ví. Faktem zůstává, že před branami té médii uznávané superelity čeká řada těch, kteří oč víc usilují, o to větší problémy se před nimi zas a znovu otevírají. Možná proto mi přijde tak fascinující příběh (i muzika) kapely, která se několikrát už už zuby nehty vydrápala téměř na vrchol, ale vždycky se našel někdo (a nezřídka to byli i samotní členové skupiny), kdo pomyslný žebřík podkopl a nebo přidupnul natahující se prsty. Pokud bych snad měl hledat objektivní příčiny tohohle stavu, tipnul bych si na dvě. Jednak to, že kapela sloužila jako luxusní průchoďák pro řadu velkých jmen a někdy bylo zřejmě i pro samotné členy obtížné říct, kdo vlastně zrovna kapelu tvoří. Už jen fakt, že bylo období, kdy v řadách skupiny nepůsobil oficiálně ani jeden ze zakládajících členů, o čemsi vypovídá. Tou druhou příčinou může být skutečnost, že jedenáct a půl řadových alb, které mají kluci za sebou, si je dost nepodobných. V průběhu času se změnilo prakticky všechno, hudební styl i osazenstvo. Hovořit o typických prvcích v rámci jednoho celku je v podstatě troufalost, i když v následujících řádcích na ně mnohokrát narazíte. Prakticky každou desku lze označit jako jedinečnou a (téměř) již nikdy nezopakovanou kapitolu a diskografie kapely může sloužit jako dokonalý obrázek vývoje hudební duše, muzikantských schopností a hledání co nejdokonalejšího výsledku…
Možná si floridští Savatage zaslouží titul jednoho z největších smolařů heavy metalu. Možná by zasloužili metál za vytrvalost a houževnost. Kolikrát se dokázali oklepat z ran osudu a znovu se drápali k těch nejvyšším vrcholům. Na jazyk se mi vkrádá cosi o systematickém broušení diamantů. A doufám, že parta, kterou v současnosti drží pohromadě snad jen duch Crisse Olivy, ještě svoje poslední slovo neřekla.
To první slovo řekli bráchové Jon a Criss Olivovi na konci osmdesátých let, kdy se sešli pod hlavičkou kapely Avatar. Tuto epizodu je třeba zmínit z toho prostého důvodu, že jednak zde můžeme narazit na jména Steve“Doctor Killdrums“ Wacholz, který se stal pozdějším bubeníkem Savatage i Keith Collins, pozdější basák. Jednak všechny skladby, které Avatar vydali na svém jediném oficiálním EP „City Beneath The Surface“ – titulní „CBTS“, „Sirens“ a „The Whip“, Savatage nahrají pod svou hlavičkou. A konečně spojením výrazů Savage a Avatar definitivně (údajně noc před zahájením nahrávacího procesu alba „Sirens“) vznikli Savatage. Když v roce 1983 album vyšlo, těžko se dalo předpokládat, do jakých končin se Savatage v pozdějších letech dostanou. „Sirens“ je poměrně poplatné době svého vzniku a na první poslech těžko chytne fanoušky „zlatého období“ Savatage. Ač kapela zní (na debutové album) hodně zkušeně, přece jen vlivy Judas Priest, Iron Maiden či Black Sabbath jsou jasně patrné. Nicméně poznávací znamení Savatage, agresivní ječák Jona a specifická, nesmírně bohatá kytarová práce Crisse, se už na téhle desce projevují v plné míře a je z nich znát snaha neznít zase až tak unifikovaně. Původní vydání desky obsahovalo devět skladeb, které se vyznačovaly téměř všudypřítomnou zuřivostí, citem pro razantní rytmus a jakousi těžce krocenou nervní a znepokojující náladou. Na titulní skladbu s pomalým, nepokojným riffem a dramatickým, silově vypjatým projevem Jona Savatage sázeli i v pozdějších letech, na různých výběrech zazněla téměř pravidelně, v živé podobě ji Savatage přidávali jako bonusovku na různá vydání svých alb. Dokonale charakterizuje rané období Savatage. Píseň „Holocaust“, založená na dalším z typicky řezavých Crissových riffů, které si vždy najdou únikovou cestu ze zdánlivě ubíjející monotónnosti, pochází ještě z doby Avatar a je jedním z nejtemnějších kousků na desce. Teatrálnost projevu Jona Olivy je nejmarkantnější ve skladbě „I Believe“. Přechod od čistého poetického úvodu do křečemi zkrouceného řevu Jon zvládá na jedničku, skvělá čitelnost všech nástrojů vynikne zejména v masakrujícím závěru, kdy se skladba zvrhne do zběsilého tempa. A dokonale funguje jako předkrm k nejzuřivější záležitosti alba „Sirens“. Skladba s výstižným názvem „Rage“, stavící na téměř thrashovém tempu, nemá potřebu zdržovat se sebemenší kudrlinkou. A Jonovo šílené „Raaaaaage!“ řeže až do morku kostí. Nelze říct, že by se Savatage chtěli za každou cenu vyčlenit z nálady začátku 80.let. O tom svědčí asi nejpřístupnější momenty desky, lehká melodie s příjemným tempem „On The Run“ a baladická „Out On the Streets“, kde Savatage nabídnou světu svojí laskavější tvář a dají najevo, že i při kontrastním uvolnění jsou si jistí v kramflecích. Znovu vyniká (tak jako po celou Crissovu kariéru) síla kytarových kouzel a Jon jako poetický vypravěč příběhu o ztracené lásce nabízí svou duši na dlani bez zbytečného patosu. Pro mě osobně představuje největší pecku „Scream Murder“. Výrazně rytmická skladba, ze které jde (a nejen kvůli tématu textu) čistý nefalšovaný strach. A kde se všechny tehdejší poznávací elementy Savatage zaskví v plné kráse.
Album „Sirens“ se dočkalo dvou reedicí. Ta druhá (tzv. stříbrná edice od firmy SPV), obsahující demoverze skladeb „Target“, „Living On The Edge Of Time“ a skrytý track, mě minula. Tak alespoň něco k té první, která je dílem společnosti Metal Blade. Byla obohacena o dvě „ztracené“ skladby. Sladkou „Lady In Disguise“, ke které se Sava ještě ve své diskografii vrátí a kde je možné vysledovat první náznaky budoucí chuti k monumentálnostem. Závěrečná „The Message“ zase naznačuje to, že (ač vyřvávatelné melodické refrény nikdy nebudou doménou Savatage) ani na téhle parketě by se kluci neztratili. Chcete-li univerzální spojení melodie a drsného heavy metalu, tady je.
Album „Sirens“ možná bylo ve své době zastíněno zabijáckými šlehami od Metallicy či Slayer. Nabídlo však hodně zajímavou porci s ničím se nemazlící muziky, která má ambice vás plně pohltit a u které čas běží strašně rychle.
|
