Ve svém raném období byli Savatage velice aktivní. Každý rok chrlili na svět novinku, neustále se pokoušeli pilovat svůj styl, typický rukopis a hledat svojí parketu. S albem „Power Of The Night“ se váže důležitá změna v životě Savatage. Podpis smlouvy s nadnárodní společností Atlantic. Vzhledem k tomu, jak významným způsobem se Atlantic dokázali na Savatage za léta spolupráce podepsat, je až s podivem, jak dlouho tohle spojenectví fungovalo. Na druhou stranu, právě u Atlantic stvořili Savatage svá přelomová alba a možná tohle bylo pro Savatage určitým způsobem zavazující.
Doba ovlivňování měla teprve přijít (i když, je těžké posuzovat jestli dodatečné přidání varovné visačky „Parental advisory“ na obal alba bylo jen marketingovým tahem, nebo skutečně atlantici shledali texty natolik zavádějícími…). Na desce „Power Of The Night“ měli Savatage ještě poměrně volnou ruku a navíc, měli k dispozici i producenta Maxe Normana, v té době již známého ze spolupráce s Ozzy Osbournem a později proslaveného při produkování megadethovského alba „Countdown To Extinction“. Výsledkem tohoto spojení je tvrdý a výrazný sound desky, ve kterém mají typická poznávací znamení Savatage, Crissova neposedná kytara a Jonův agresivní zpěv, dostatek prostoru hledat ideální cestu pro svá kouzla. V rámci vývoje kapely lze „Power Of The Night“ označit za jedno z nejvyrovnanějších alb, které již není tak vzteklé jako „Sirens“, nabízí trochu líbivější muziku a logicky navazuje na „Dungeons“. Poměrně pestrá a vyrovnaná záležitost, která se stále drží své heavy linie, ale občas zabloudí až na hardrockové či thrashové území.
„Power of the Night“ je kolekce velice soudržná a přitom barevná. Tím chci říct asi tolik, že je obtížné vybrat reprezentativní vzorek, který by album jednoznačně charakterizoval. Při pohledu na různé výběry je zřejmé, že Savatage sázejí především na titulní song. Což je pochopitelné, protože jde o ostrý, výrazný zářez, styl, ve kterém savatagovské nápady skvěle vyniknou, styl obsahující vše podstatné, na čem doposud Sava stavěli. Jasný přímočarý metal, který sice potvrzuje cestu, kterou se Savatage vydali, ale nepřináší nic tak výjimečného, aby se mohl stát hitem. Osobního favorita proto nacházím spíš v citlivé baladě „In The Dream“, kde Jon nasadí nádherně uplakaný vokál, což společně s jeho uječenými výškami vytváří vskutku snovou kombinaci. Pozornost si zaslouží „Warrior“, v úvodu krásná poetická melodie s laskavým Jonovým vyprávěním, která se zvrhne do razantního sekaného bojového tempa a kde se kromě kláves začínají objevovat i náznaky podpůrných chorálů, v budoucnu nezbytný to prvek rejstříku Savatage. Hardrockovou melodiku Kiss je cítit v neobvykle chytlavé „Hard For Love“, rozmávané stadionovce, kde se charakteru skladby přizpůsobí i Crissovy neustále něco kutící prsty a jediný, kdo tuhle „polibkovou“ náladu (vezměte si třeba jen ty společné sbory) občas naruší, je nabroušený Jon. Na debutové album Savatage zavzpomínají v divoké „Washed Out“, nejzuřivější záležitosti desky a jasném odkazu na nedávnou „Rage“. V tvorbě kapely se začínají prosazovat i přemýšlivé, zadumané záležitosti, kde přímočarost jde stranou a sází se na rozmanitost, změny temp a jakýsi kontrast očekávání a objevování („Unusual“, „Fountain Of Youth“).
První reedice desky přináší bonus v podobě skladby „Sleep“, původně známé z desky „Edge Of Thorns“, kde oproti originální verzi je vokál Zacka Stevense nahrazen Jonovým (slibuju, ještě na to přijde řeč). Druhá reedice nabízí živý záznam skladeb „Power of The Night“ a „Sirens“.
Ne, že by „Power Of The Night“ mělo potenciál nekompromisně otřást světem. Ale systematické drobné chvění nepřestane ani na okamžik. Album s výrazným rukopisem, skvělou kytarou, marnotratně rozhazující neotřelé riffy, jedovatým vokálem a jasným tahem na bránu. Jednoduše řečeno, „Power Of The Night“ je, v duchu sloganu:“Raise The Fist Of The Metal Child“, typickým albem Savatage tehdejší doby.
|
