Práve vstúpil Majster kat, náhle niet sa čoho báť… !?!
Nebo že by přece? Možná by se mohla začít třást thrash metalová konkurence, že se do jejich (dalo by se říci nijak zvlášť udržovaného) rybníčku zatoulal zatraceně čilý jedinec žraloka východoevropského. Možná by mohla cítit obavy ta část populace, která vsází na lásku na první pohled a jakékoliv delší seznamování jí přijde na obtíž. No a do třetice by mohlo album „Svätá zvrhlosť“ způsobit šok pamětníkům zlaté éry thrashmetalu, protože takhle povedená reinkarnace by mohla u sešlejších kousků vyvolat představu definitivního a bezpodmínečného umístění do metalového ráje (či pekla, dle libosti).
Nejsilnějším zážitkem z desky je především technická dokonalost jednotlivých členů kapely a zvuková průzračnost, která všem finesám dává skvěle vyniknout. Zejména ve skladbách, které díky svojí délce vyžadují něco víc, než jen razantní tempo a přehršel energie (což Majster kat spolehlivě nabízí). Vzhledem k tomu, že základní linie většiny skladeb neoplývá nějakou přehnanou složitostí, věřte, že se kluci z Majster kat mají sakra co ohánět, aby nezavdali příčinu k úvahám o kmotřičce nudě. A neb se ohánět umí, budete po celou dobu (a že se jedná o víc jak padesát minut) s chutí hltat jejich nekompromisní palbu. Je nefér vyzdvihovat kteréhokoliv z šikovných muzikantů, ale z toho, co předvádí baskytarista Tapyr (jistě, může to být i otázka nazvučení, které Tapyrovi dává přirozenou příležitost k vyniknutí) jsem u vytržení.
Proč mít obavu z toho, že se na první pohled do Majster kat nezamilujete? Může za to velice svérázný Slymákův vokál. Nepříliš obvykle uječený hlas, u kterého jsem měl (a přiznávám, že stále docela mám) potíže zvyknout si nejen na jeho barvu, ale chvílemi i na frázování i na skutečnost, že u některých skladeb (zejména pak úvodní „Zapáľte ohne“) je bez bookletu docela obtížné porozumět sdělením skladby. Což je škoda, protože Slymák coby autor textů řeší (znovu platí, že se nezadrhnete na zbytečných složitostech) poměrně zajímavá témata. Zejména pak z nadčasovosti a současnosti „Vlády šakalov“ mě docela mrazí v zádech. Na druhou stranu, pominu-li své předsudky, je třeba konstatovat, že i přes svojí specifičnost Slymákův hlas do tvorby Majstra kata sedí a jde asi jen o zvyk. I kdyby snad dorostla nová schopná thrashmetalová generace, především díky Slymákovi budou Majster kat kdykoliv velice snadno identifikovatelní. Snad při vědomí si Slymákovi jedinečnosti-handicapu* (nehodící se škrtněte) přidávají se občas ke zpěvu i ostatní členové kapely a obvykle v těchto chvílích mému uchu lahodí Majster kat nejvíce. Sílu alba (a schopností členů kapely) podtrhnou i tři instrumentální skladby, které naředí jinak zabijáckou atmosféru desky.
Vyjmenovávat vzory i inspirace mistra kata je zbytečné. Co vzniklo v Bay Area dobrého, i to, co se z tohoto zámořského zárodku smysluplně vyvinulo, mají kluci dokonale vstřebané a zažité. A do toho všeho dokázali vložit vlastní kousek již zdánlivě dokončené skládanky. Je tohle ještě stará škola nebo nám tu klíčí něco nového? Ať tak nebo tak, výborný melodický thrashmetal na „Svaté zvrhlosti“ by mohl pamětníky nadchnout a s mládežníky důkladně zaklepat (a samozřejmě, klidně i naopak). A abych nezapomněl, největší syrové fláky? „Pod gilotínou“, Smutný odkaz“ a především „V údolí včiel“.
|
