Zdá se, že Turisas trpí škatulkofóbií. Bodejť by ne, když se zařazením jejich produkce by po vydání prvotiny “Battle Metal” mohl být každý hotov raz dva. Pokud jste někdy polemizovali nad tím, co si představit pod pojmem vikingský metal, dnes už můžete s klidným svědomím použít jako synonymum výraz Turisas. Jejich druhé album „The Varangian Way“ podtrhlo linie, které byly načrtnuty úspěšným debutem „Battle Metal“. Pompézní, oslavná muzika, ramenatě hrdinské melodie, majestátní chorály. Uřvaný agresivní zpěv pravého vikingského válečníka, který nepřátelům nahání strach a soukmenovcům posiluje sebevědomí. A že si ho Turisas vypěstovali už dostatek, nezůstávají zbytečně přešlapovat na místě a v rámci úniku ze škatulek se zkoušejí ze strikně vytyčených kolejí vymanit drobnou úlitbou nevikingským bohům.
Naštěstí se podstatná část alba odehrává na již objeveném území. Snad jen výpravnost a nabobtnalost některých motivů může svádět k myšlence, že Turisas pošilhávají po filmovém průmyslu. Jejich chytlavé melodie by se jednoho krásného dne mohly klidně stát součástí soundtracku k epopeji o životě seveřanů. Třeba už jen proto, že turisasí strategie kašle na “konvenční” svět fantasy příběhů (jako stvořený pro pompu, načichlou postupy kolegů z Rhapsody), vychází z reálných událostí a stává se tak i historickou osvětou. Turisas se na svém albu zaměřili na fiktivní story o Varangianech, obchodnících a válečnících, plavících se východní Evropou kolem 9. – 10. století. Jak trochu pohoršlivě praví klasik, “vikingové byli pouhými loupežníky, kteří napadali, vraždili a okrádali každého, kdo jim přišel pod ruku.“ Ale kdo v té době ne? A neboť Turisas dokáží svojí hudbou tuto neromanticky romantickou dobu skvěle vypodobnit, je jasné, že na své si přijdou příznivci oslavných válečných hymen, fanfár, sborů a nevyčerpatelné zásoby bojového zápalu.
Album se dá v podstatě rozdělit na dvě hromádky. Na té jedné budou songy, ve kterých se Turisas vyžívají ve hře na oslavnou pompézní notu. Ať už jde o úvodní „Holmgard And Beyond“, s kombinací bojovně optimistických chorálů, patřičně drsného zpěvu, majestátních kláves i hravého motivu harmoniky, či závěrečnou „Miklagard Overture“, jejíž velkolepost a podmanivý refrén dokonale naplňuje literu základní kapitoly výpravného metalu, ze které vyzařuje hrdost a odvaha. Ať už jde o folklórním motivem šmrncnutou „A Portage To The Unknown“, či přemýšlivou pasáží zklidněnou (a trochu dutě vyznívající) „Fields Of Gold“. A pak přijdou i barevnější songy, uřvaný zpěv, lidovkový motiv, nekompromisní palba i atmosférické zvuky lidových řemesel v „Cursed by Iron“, váhavá „Five Hundred And One“ s překvapivým využitím hammondek a především častuškově rozverná „In The Court Of Jariself“, vařící z balkánského folklóru. Spojíte-li dohromady střízlivou výpravnost Slough Feg, vypucovanost klávesových orgií Rhapsody, kýčovitost Manowar a symfoničnost Bal-Sagoth, možná se doberete toho, kam Turisas zavedla jejich „Varangian Way“.
Hrdinský epos Turisas funguje. Pravda, intenzity válečného metalu nedosahuje. Trošku oslavné nálady si Turisas mohli schovat i na příště a určitě by to nebylo na škodu. Vyklouznutí z hrubé válečné haleny sice mohou působit osvěžujícím způsobem, jenže jen do té doby, než začnou rušit podstatu desky. Nutno přiznat, že Turisas mají svou zálibu v průhledných efektech zatím ještě stále pod kontrolou. A tak je výsledkem příjemně poslouchatelná deska se sklony ke kýčovitosti a zkrocenou mánií k přeplácanosti. Doufám, že Turisas tahle sebekontrola ještě dlouho vydrží.
|
