Kolikrát jsem si kvůli recenzi pustil tuhle desku? Čtyřikrát? To obvykle nebývá moc, ale tady jsem to mohl zapíchnout hned po prvním poslechu. Přizpůsobím-li se totiž diskurzu kapely, můžu o jejím výtvoru prohlásit jediné: naprostá píčovina. Cremaster jako by se snažili vše parodovat, ze všeho si utahovat. Být jakýmsi velkým fuck off hodnotám a vkusu, podobně, jako tento článek bude velkým fuck off těmto tendencím.
Boletus Satanas je trochu hardcore, trochu thrash, trochu punk a hodně úchylárna. Do písní se neustále vkrádají hudební, ambientní i mluvené žertíky, ale jen málo z nich je opravdu vtipných. Pokud ovšem nejste fanoušky pornofekálního humoru. Já osobně ho považuji spíše za slabost, protože lacinější cestu k zajímavosti aby člověk pohledal. Ve chvílích, kdy se objeví vážnější textový námět, je znásilněn a pohřben absurdním hudebním doprovodem. Výjimečným zábleskem vtipu jsou občasné reminiscence na Sepulturu v období Roots, ale i ty, stejně jako celé album, které je velice nudné a nezáživné, se příliš často opakují, než aby zanechaly vyloženě pozitivní dojem. Hravá a odlehčená hudba se dá dělat i na mnohem vyšší (ba nesrovnatelné) úrovni, jak dokazují Die Apokalyptischen Reiter nebo dánští Volbeat. Ty kapely totiž dělají kvalitní hudbu, která člověka přinejmenším pobaví a přivodí mu dobrou náladu. Hudbu, na které je znát práce, ne jen neplodná lemplovina.
Hudebnící z Cremaster jistě nebudou naprostá béčka, když si dovedou pohrát s tolika různými žánry, které ve své pornokoláži roubují na podivně unylý a nahý riffový podklad. Jenže to, co vzniká, nedává moc smyslu a k moderní obhajobě nesmyslnosti mám příliš velké výhrady, než abych ji zde bral za východisko. Roli úletu to může splňovat dobře, především pro hudebníky, kteří se chtěli pobavit, ale to ještě není důvod, proč to pouštět mezi lidi. Je to beztvará změť nápadů, které se z lidí řinou při alkoparty v mastném, zadýchaném bytě o půl druhé ráno. I těch pár míst, které zaujmou posluchačovu pozornost, se nakonec utopí v záchodové míse, kam nás zavede jedna z pitomých audioexkurzí poslechnout si, kterak se močí členům kapely.
Nic moc, víc se o tom napsat nedá. Je to prostá nuda s mnohými prvky překvapení, kterými by se ale málokdo nechal překvapit dobrovolně. Klidně mě za to bijte, ale já žádám od hudby alespoň krapet vkusu.
|
