Najít nejslabší album v dějinách Savatage nebyl žádný velký problém. S hledáním alba nejlepšího už to bude podstatně složitější. A asi to pro kapelu musí být super, když se fanoušci i kritika mohou donekonečna dohadovat o tom, které z následujících osmi alb má právo honosit se tímto titulem. Osobně bych tento výčet (budeme-li mluvit o kompletních albech) zúžil na šest, ale nebudu-li se držet úzce vymezeného pojmu the best, tak od alba „Fight For The Rock“ je každý z následujících počinů Savatage pro vývoj, směřování a kredit kapely velice důležitý. Album „Hall Of The Mountain King“ lze směle zařadit na kandidátku o nejlepší titul. Právě od něj je totiž možné datovat definitivní vyprofilování stylu Savatage. Na téhle desce vrcholí partnerství Savatage a klasického power metalu amerického střihu, tady se začíná naplno rozvíjet smysl pro dramatičnost, silnou atmosféru, tady začínají dostávat jasné obrysy sklony k výpravnosti a epické symfoničnosti.
Důležitou změnu je možné zaznamenat i na personálním oddělení. Album Savatage poprvé produkuje Paul O´Neill. Vy, kteří jste věnovali pozornost výletu za tvorbou Trans-Siberian Orchestra už dobře víte, co od tohoto jména čekat. Jeho záliba v monumentálních orchestrálních melodiích a koncepčních příbězích je dostatečně známá. Důležitost vzájemné spolupráce je zřejmá i z faktu, že Paul O´Neill od této chvíle působil jako producent u každého dalšího alba floriďanů. A koneckonců, i myšlenka využít název i melodii Griegova „Hall Of The Mountains King“ pochází z Paulovy hlavy. Druhé jméno (i když zatím pouze potichu a utajeně), které stojí za to zmínit, je Chris Caffery. Málokterý muzikant měl tak skvělou příležitost stát se učedníkem fenomenálního Crisse Olivy, jako asi největší zarputilec v myšlence znovuobnovení činnosti Savatage Chris Caffery. Ten se poprvé (zatím pouze za závěsem) zúčastnil turné se Sava právě k desce „Hall Of The Mountain King“.
Co je na téhle desce tak ohromujícího? Potvrzení toho, že z Jona Olivy asi nikdy nebude zlatý slavík, ale přitom jeho řezavě uhrančivý vokál (i když i na „Hall“ je znát, že Jon pomalu obrušuje jeho hrany) dokonale zapadá do ksichtu kapely a dokáže pracovat s nepočitatelně vysokým množstvím výrazů? Či snad to, že prsty Crisse Olivy patří k jedněm z nejneposednějších v metalu? Či to, že pokud mají Savatage volnou ruku a firma je zbytečně neomezuje, dokáží střílet jednu chytlavou melodii za druhou? Nebo snad záliba v klasických melodiích, které dokáží obléct do vlastního kabátu a zcela přirozeně je rozpustit do metalového prostředí? Či snad schopnost namíchat zuřivost, temnotu, agresi i cit do jednoho přesvědčivého celku?
Ať už tak nebo tak, je titulní melodie „Hall Of The Mountain King“ jedním z nejdůležitějších hitů v kariéře kapely. Bezprostřední dotek šílenství, výpravná skladba, kde se neustále něco děje a mění a přitom zůstává zachována jednotná linie. Strhující, divoké a nebezpečné dobrodružství, směřující k naprosté posedlosti. Nechte si Jona pěkně z plných plic zasmát do ouška, a uznáte, že přirovnání jeho projevu k vyšinutosti Jacka Nicholsona v „Shining“ není vůbec od věci. A prohlédnete-li si detailně výraz krále hor, usazeného na trůnu na obálce alba, vychutnejte si to šílenství i v jeho pohledu. Měl-li bych vsadit na největší hit desky, stala by se jím „The Price You Pay“, na které Savatage dotáhli k dokonalosti svou temnou tvář a zároveň otevřeli studnu, ze které budou vydatně čerpat i na dalších albech. Burácející, dráždivá a elektrizující nálada s výrazným chytlavým riffem a odkazem na mistra horroru Alice Coopera. Nadupané album, nabité pozitivně temnou atmosférou, ze které vystrkuje světlou tvář jednoduchá, stadiónově přístupná „Strange Wings“ (ve které si zahostoval i Ray Gillan z Badlans), která dá vzpomenout na nedávné hard rockové výlety, či největší vlaštovka z budoucnosti, instrumentální hříčka s motivem Edvarda Griega „Prelude To Madness“.
A opět jenom pro pořádek, první reedice alba byla obohacena o skladbu „Stay“, původně určenou pro album „Streets“, na druhou reedici byly přidány živé verze titulní skladby a písně „Devastation“.
Celkově lze říci, že album „Hall Of The Mountain King“ nemá zapotřebí průhledně sázet na vyceněné zuby a totální zuřivost a přitom působí jako nejtemnější album v dějinách kapely. Savatage našli svůj základní směr, kterého se budou v dalších letech držet a na který budou nabalovat stále další vychytávky a chytlavosti. A právě to činí z „Hall Of The Mountains King“ jedno z nejdůležitějších alb Savatage.
|
