Slušný mrtvolák se skrývá na obalu nového demíčka českých SANGUIS. Ti hrnou mírně zatuchlý death/black s prvky technického thrash metalu. Obal tedy nahrávku vystihuje skvěle.
Přiznám se, že jsem byl docela překvapený, že SANGUIS fungují již osm let. Nemyslím si, že na své nástroje neumí moc hrát, ale postupy mi přijdou mírně začátečnické se všemi neduhy, co k tomuto stylu patří. Nahrávka se občas snaží být až moc progresivní, přičemž samostatné nápady na to nemají. Je škoda, že kapela vyzbrojí tak brutálně našláplým riffem jako ve skladbě „Excursion Into The Body“, ale hned záhy ho znásilní bezpohlavními změnami rytmu. Co totiž SANGUIS umí, tak je tah na branku, kdy máte ze začátku pocit, že vás válcuje opravdu těžký tank. Díky různým krkolomným fintám ale ve finále zjistíte, že to tak hrozné nebylo. Překvapil mě celkem mile zvuk, který sice není křišťálově čistý, ale správně syrový, což kapele sluší. Moc velký důraz je také kladen na basáka. Řekl bych, že je na desce až moc míst, kde hraje tento nástroj zcela osamoceně, což ze začátku zní zajímavě, ale později unavuje.
„Into The Body“ není špatná nahrávka. Poslouchá se velice dobře a několik momentů si posluchač bez problémů zapamatuje, čímž se kdejaká slavnější extrémní kapela pochlubit nemůže. Myslím si však, že daleko větší vichr dokáže SANGUIS předvést naživo.
|
