V dnešní době, kdy hudební Mičurinové a Purkyňové bez ostychu šlechtí a kříží kdysi naprosto neslučitelné odnože hudby, by bylo bláhové symbiózu thrash a power metalu v podání německých Psychotron považovat za něco přelomového či šokujícího. A vzhledem k tomu, že se v podání téhle bandy jedná o jejich třetí album během třináctiletého působení, dá se říct, že se Psychotron věnují svému pouličnímu, pěkně vzteklému bastardovi systematicky a usilovně. Navzdory problémům s vydávající firmou (ač vydavatelem je spol. Sleaszy Records, Psychotron si album distribuují vlastními silami), navzdory periodicky se opakujícím problémům s vydáním desky (aktuální „Pray For Salvation“ bylo nahráno v roce 2004, ale oficiálního vydání se dočkalo předloni, předchozí album „Open The Gate“ si Psychotron po podpisu smlouvy s Generations Records raději zafinancovali a vydali sami), navzdory problémům se sestavou (mezi nahráním a vydáním „Pray For Salvation“ kapelu opustila rytmická sekce) předkládají psychotroni stále svůj ostrý kovomix, jehož kořeny je třeba hledat nikoliv v melodičtější evropské, ale agresivní americké škole.
Svým způsobem je už samotný název alba hodně symbolický. A je otázkou, zda Psychotron žadoní o záchranu proto, že je neustále pronásledují problémy a nebo je pronásledují problémy proto, že se svojí produkcí mají potřebu žadonit o záchranu. Nakonec, i když po dlouhém zkoumání, bych se přiklonil pro tu první variantu. Psychotron totiž mají na čem stavět. Nejsou nudní, neustále něco kutí, zejména pak kytarové vyhrávky při soustředěném poslechu mají co nabídnout. Kytarové riffy jsou dostatečně rychlé a agresivní, basové linky výrazné a bicí důrazné (lákadlo pro milovníky thrashe). Variabilnost a vzájemné prolínání vokálů, počínaje hrubým chropotem a konče melodickým zpěvem je dostatečně pestré. Narazit lze i na chytlavou melodii (nezbytnost pro milovníky power metalu). A dokonce i vzájemná kombinace všech těhle prvků nikde neskřípe. Už u minulého alba se o Psychotron mluvilo jako šikovných muzikantech, kteří svůj projev staví podle not, sepsaných u Testament, Nevermore a raných Iced Earth.
Přes všechna zmíněná pozitiva se mi nakonec deska slívá do jedné dlouhé palby, ve které více-méně marně čekám na něco výjimečného, originálního, co by alespoň trochu měnilo devastující náladu nahrávky. Jistě, kdo si počká, ten se dočká, takže když u „The Awakening“ Psychotron začnou vyštěkávat svoje „Save-noone…“, zavoní v jejich nekompromisním nářezu i domovsky acceptovská esence, či když v závěrečné „Shattered Illusion“ vsadí na „poetičtější“ polohu, zapalují nezbytnou jiskřičku přitažlivosti, které vás nutká poslechnout si tuhle desku zase někdy příště. V zatěžkávací zkoušce (několikadenním neustálém přehrávání) Psychotron obstáli bez ztráty kytičky. Sice těžko budete na albu donekonečna objevovat utajená lákadla, v tomhle směru se na Psychotron vsázet moc nedá. Ale co je hlavní, ani po zátěži „Pray Of Salvation“ neomrzí. Psychotron se asi těžko kdy stanou hlavními hvězdami večera. Spíš než pohlcující oslnění na vás s „Pray Of Salvation“ čeká stabilní a solidní jistota.
|
