Pokud bychom hledali nejplodnější kapelu loňského roku, jednu z předních příček by bezpochyby obsadili post-doomoví Jesu. Parta okolo Justina K. Broadricka (ex-Napalm Death a jiní) v roce 2007 opravdu nezahálela a kromě recenzovaného alba Conqueror vyšla na světlo světa ještě se třemi EP a jedním splitem. Šuplík se staršími nahrávkami a demo skladbami pak vymetla na desce Pale Sketches. Asi i Vás hned napadne, jaký může být výsledek. Můžu se zaručit za to, že Conqueror opravdu stojí za poslech ... a to ne jeden. Jde totiž o záležitost, která člověku dá opravdu zabrat. Následná odměna však určitě stojí za to.
Zatímco první EP "Heart Ache" a eponymní debutová deska byly hodně drone doomové záležitosti, druhá deska se posunula směrem k větší poslouchatelnosti a skoro až „popovosti“. Nečekejte ale žádné radio-friendly popěvky. I Conqueror je pekelně složitá a hutná deska, ke které vede cestička zarostlá hustým křovím a trním. Vazbící kytary, vytvářející těžké dlouhosáhlé plochy, to vše doplněné hutnou elektronikou, která chvílemi tvoří až ambientní atmosféru a k tomu všemu syntezátorové zvuky dokreslují sklíčenou a nihilistickou atmosféru. Všemu asistuje Broadrickův výborný čistý hlas, elektronicky zkreslený tak, že zní, jakoby své party nazpíval v nějaké staré, plísní zašlé kobce, která spoluvytváří tu perfektní ozvěnu. Texty jsou jednoduché, nihilistické a skoro až primitivní. Slouží však přesně svému účelu. Tvoří výrazový prostředek k hudbě, která nějaké vyjádření potřebuje, jsou částí skládanky. I když jde ve své podstatě o minimalistickou věc, album zní monumentálně. A to hlavně díky tomu, že jsou skladby jakoby ploché a namísto klasických střídajících se riffů si vyměňují slovo spíše kytarové plochy.
Jesu našli velmi rychle svůj ksicht, který jen těžko zaměníte s někým jiným a ukazují ostatním, že i drone-doom se dá hrát hutně a přitom vlastně vcelku poslouchatelně. Pokud hledáte nějakou desku, která Vás bude provázet při zasvěcovacím obřadě k téhle nové tváři doomu, není lepší volby než Conqueror.
|
