PARADISE LOST - One Second

„S každým předchozím albem jsme se vyvíjeli. S „Draconian Times“ jsme dosáhli určitého vrcholu, ale teď půjdeme zase jinou cestou,“ řekl na konci roku 1996 kytarista Greg Mackintosh. V té době už naprosto jasně věděl, o čem mluví, protože deska „One Second“ stála těsně před dokončením. Paradise Lost jako kdyby se tehdy zmítali v horečnatém stavu a snažili se co nejvíce monitorovat dění na scéně. Tam se opět (stejně jako celá devadesátá léta) děly věci...více

[recenze]

[12.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

EVERY MOTHER`S NIGHTMARE - Resurrect The Faihful

Návrat Every Mother`s Nightmare má své opodstatnění. Přestože se tahle parta z Memphisu zdála být na přelomu osmdesátých a devadesátých let jen jednou kapelou z mnoha, následná léta ukázala, že se nakonec nejednalo jen o jednohitový zázrak, který kdysi na MTV umístil baladický hit “Love Can Make You Blind”. Every Mother`s Nightmare ale vždycky měli smůlu. Přes slušný bezejmenný debut a ještě lepší dvojku “Wake Up Screaming” zamířili rovnou do víru grungeové revoluce ..více

[recenze]

[11.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

PRIDE OF LIONS - Lion Heart

Dnes už se u amerických AOR legend Survivor skoro nic neděje. Je to stav, který trvá celá léta, přestože se tahle kapela navenek tváří jako stále plně funkční. I když v roce 2006 vydala comebackové album „Reach“, jeho dopad byl v porovnání s předevšími díly takřka mizivý. Dalo by se říct, že od doby, co kapelu opustil v kytarista, klávesista a především spolutvůrce hitů z největších - „Eye Of The Tiger“ a „Burning Heart“ - Jim Peterik, už Survivor nemají ani zdaleka takovou sílu jako kdysi. ..více

[recenze]

[09.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

HYPNOS - The Blackcrow

Nikdy už nikdo nemůže zpochybnit, co všechno udělal baskytarista a zpěvák Bruno (a samozřejmě jeho kapely Krabathor a Hypnos) pro světovou deathmetalovou scénu. Krabathor se v devadesátých letech stali uznávaným pojmem a když od nich Bruno na konci téže desetiletky odešel, i přes angažmá legendárního Paula Speckmanna z Master už to s nimi nikdy tak slavné nebylo. V lecčems jejich dvě desky z nového milénia předčily výtvory Brunových Hypnos, ..více

[recenze]

[08.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Bronislav Bruno KOVAŘÍK (HYPNOS, KRABATHOR) - Když dobrá vůle skončí, je třeba použít ostřejší střelivo

Když bychom hledali stálice tuzemské extrémně metalové scény, nutně narazíme na kapelu Hypnos. Ta funguje dvacet let od chvíle, kdy vypustila do světa debut “In Blood We Trust”. Letos do jejich diskografie přibyla deska šestá. I díky ní, její variabilitě a vlivům z jiných sfér metalu než z čistě deathmetalových, se o Hypnos nedá mluvit jako o pohrobcích Krabathoru, tedy kapely, ze které vzešel hlavní mozek Hypnos, zpěvák a kytarista Bronislav “Bruno” Kovařík. Hypnos otevřeli jinou kapitolu Brunova života..více

[rozhovory]

[08.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

PARADISE LOST - Draconian Times

8. května 1995 vybuchla na metalové scéně bomba. Ten den se do éteru dostala skladba „The Last Time“ z připravované (a v té době vlastně už natočené) desky „Draconian Times“. Staří fanoušci prvních alb nevěřícně kroutili hlavou, obdivovatelé „Icon“ prožívali skoro až extatické stavy a hudební kritici po celém světě vytahovali jeden superlativ za druhým. Bylo jasné, že Paradise Lost právě udělali další krok ve své dechberoucí evoluci. Z doom/deathmetalového začarovaného kruhu vystoupili už dávno, ..více

[recenze]

[05.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

JOHANSSON & SPECKMANN - The Germs Of Circumstance

Je libo prastarý death metal toho nejklasičtějšího zámořského střihu? Jeho fanoušci už jistě zbystřili, protože název Johansson & Speckmann hovoří za vše. Hlavně jméno Paula Speckmanna vyvolává až historické asociace, vždyť tenhle zpěvák a basista v osmdesátých letech v chicagském undergroundu zakládal jednu z prvních deathmetalových kapel světa, kultovní Master. S těmi se během let přesunul do České republiky, kde nastoupil do další kultovní kapely,..více

[recenze]

[04.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

DEVILDRIVER - Dealing With Demons I.

Pro zpěváka Deze Fafaru jsou dnes kapelou číslo jedna už definitivně Devildriver. Někdejší naděje nu-metalu Coal Chamber, hrající například I s Ozzym Osbournem, je už přikryta vrstvou prachu a její odkaz není ani náhodou tak velký, jaký byl jejich úspěch na přelomu tisíciletí. Naopak hvězda Devildriver stále stoupá. Sice krůček po krůčku, rok po roce, ale je znát, že Fafara přesně ví, co dělá. Zbavil se už nu-metalové a de facto i groovemetalové škatulky a stále více Devildriver sune blíže ke klasičtějšímu pojetí metalu. ..více

[recenze]

[03.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

VICE SQUAD - Battle Of Britain

Ve starých punkových kruzích jsou Vice Squad a zejména jejich zpěvačka Beki Bondage totální legendou. Nezažili v aktivní činnosti dvě památná léta 1976 a 1977, kdy punk doslova ochromil Velkou Británii a rýpavý popěvek „God Save The Queen“, prezentovaný samotnými Sex Pistols na královniny narozeniny způsobil skoro občanskou válku, ale k tomuto (pro leckoho odpornému) hnutí se připojili velice brzy. Dnes už je to jedenačtyřicet let, co se tahle kapela vylíhla ve vlhkých sklepích anglického Bristolu..více

[recenze]

[01.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Beki BONDAGE (VICE SQUAD) - Politické věci jsou autentické, když bojuješ o přežití

Britská zpěvačka Beki Bondage je už dávno ikonou poctivého punk rocku. Od samého začátku osmdesátých let vede (s dlouhou přestávkou) Vice Squad, s níž právě vydává novou desku „Battle Of Britain“, která je opět velmi dobrou ukázkou klasického stylu kapely,. Od něho Beki ustoupit rozhodně nechce, stejně jako od svých názorů, které prezentuje v textech i našem rozhovoru. V něm se kromě aktuálního alba a plánů kapely rozpovídala i o minulosti, která pro ni leckdy nebyla jednoduchá. ..více

[rozhovory]

[01.11.2020]

[Pepsi Stone]

[]

MACHINE GUN KELLY - Tickets To My Downfall

„Ten film změnil celý můj pohled na hudbu,“ řekl nedávno Richard Colson Baker, a.k.a. Machine Gun Kelly, na konto loňského snímku „The Dirt“, zábavně-šokující biografie Mötley Crüe, kde si zahrál bubeníka Tommyho Lee. Sám Machine Gun Kelly je už dlouhá léta aktivním muzikantem, ale rockovou obcí spíše ignorovaným. Na svém osm let starém debutu „Lace Up“ představil čistě hip-hopové dílo, což mu sice vyneslo uznání u fanoušků tohoto stylu, ale pravověrné rockery nutilo spíš vrhnout do igeliťáku. ..více

[recenze]

[31.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 4/10]

PARADISE LOST - Icon

Doba letěla kupředu jako o překot a rocková scéna zase připomínala doutnající sud plný střelného prachu. Co bylo ještě před pár lety běžným standardem, se teď jevilo jako dinosauří záležitost, dobrá leda tak pro pupkaté tatíky, a všechno nové, co přinášel každý měsíc, týden či den, bylo přijímáno s obrovskou vervou. Byla to velká doba, kdy trendy osmdesátých let ležely v prachu nastupující generací dávno odmítnuté a poplivané, a přes všechny proudy se valil syrový kytarový sound ze Seattlu, ..více

[recenze]

[29.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

SIX FEET UNDER - Nightmares Of The Decomposed

Dávno tomu, co byli Six Feet Under zářivou kometou na deathmetalovém nebi. Když se po albu „The Bleeding“ rozešly cesty zpěváka Chrise Barnese a Cannibal Corpse, bylo jasné, že vokalista (v té době pyšnící se nejbrutálnějším murmurem na scéně) neřekl ještě poslední slovo. Když postavil o rok později Six Feet Under a vydal s nimi debut „Haunted“, zcela s ním zastínil své bývalé chlebodárce, kteří se s novým vokalistou Georgem ..více

[recenze]

[28.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 3/10]

FISH - Weltschmerz

„Nesnášel jsem kapely jako Marillion, o kterých se tvrdilo, že je to metal, přitom to žádný metal nebyl,“ řekl kdysi dávno jeden metalový fanatik a definoval tím postoj kovaných metalistů k britské progrockové legendě, která byla pravidelně řazena na různé stylové kompilace po bok Iron Maiden, W.A.S.P., či Motörhead. Ani jejich dávný a stále ikonický frontman Derek William Dick, zkráceně vždy zvaný Fish, nebyl typickým prototypem heavymetalového zpěváka jako Bruce Dickinson nebo Rob Halford. ..více

[recenze]

[27.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

DEFTONES - Ohms

Doby, kdy byli Deftones protežovanou a viditelnou akvizicí zámořské tvrděmetalové scény, jsou už pryč. Přestože kapela je stále uznávaná, tvoří dobrá alba a skalní fanoušci na ni nedají dopustit, velký rozruch se kolem ní v posledních letech nekoná. Proto také novinka „Ohms" vychází tak trochu v tichosti, bez velkého mediálního humbuku, který by se od kapely takového formátu dal čekat. Jenže Deftones jej nemají moc zapotřebí. Fanoušci si cestu k jejich nové desce vždycky najdou a hitparádové úspěchy, i když se dostavují, ..více

[recenze]

[26.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

S.P.S. - Adios, kamarádi pankáči

Punková scéna Čechách a na Moravě stále žije! Jak jinak si vysvětlit, že pražská legenda a ikona zmíněného stylu v tuzemsku S.P.S. (Snížená pracovní schopnost) vydává po devíti letech novou desku. s výmluvným názvem “Adios, kamarádi pankáči”, který může znamenat cokoliv, včetně loučení se s fanoušky. Důležité je, že tahle kapela, která hned po revoluci formovala celou scénu, stojí znovu na startu. Tuzemská scéna její oldschoolový punk,..více

[recenze]

[24.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Jan Skleník SKLENÁŘ (S.P.S.) - Když dřív stál koncert za hovno, řekli to rovnou, teď si to přečteš na facebooku

Legendární pražská čtveřice S.P.S. je jedním ze symbolů tuzemského oldschoolového punku, který tu byl už za komunistů. Kapela je dodnes činá, putuje po českých, moravských i slovenských pódiích a aktuálně nabízí album „Adios, kamarádi pankáči“. S tou se však (jak by mohl název napovídat) loučit nechce. Podle basisty a zpěváka Jana „Skleníka“ Sklenáře se sice pravděpodobně bude jednat o poslední album, ale v příštích letech chce kapela vydávat další a další singly a až to situace dovolí, vrátit se ke koncertování..více

[rozhovory]

[24.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

KATAKLYSM - Unconquered

Občas to fanoušci s kanadskými deathmetalisty Kataklysm nemají lehké. Vždyť si vzpomeňme na konec devadesátých let, kdy po výstavních kusech smrtícího kovu „Sorcery“ a „Temple Of Knownledge“, přišli s albem „Victims Of This Fallen World“, kde koketovali s tehdy moderním hardcorem, ač šmrncnutým starou deathmetalovou hnilobou. Tehdy z toho byl slušný poprask a kapele šly akcie sakra dolů. Co na tom, že se znovu vrátila k původnímu death metalu, což korunovala výtečným albem „In The Arms Of Devastation“..více

[recenze]

[23.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

PARADISE LOST - Shades Of God

Díky albu „Gothic“ začínalo jméno Paradise Lost vylézat z undergoundu a stoupat mezi metalovou smetánku. Britský i evropský hudební tisk je pasoval na jednu z nových nadějí pro devadesátá léta a jelikož kapela nebyla zatížena minulostí předchozí dekády, za své je přijali jak fanoušci Iron Maiden či Black Sabbath, tak mladí metalisté, kteří apriori odmítali vše, co bylo jen trochu spjato s osmdesátými lety. Přestože v tvorbě kapely nelze hledat žádné slyšitelné spojnice s grungeovým seattleským hnutím, ..více

[recenze]

[22.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

HITTMAN - Destroy All Humans

Hittman, to je pojem z metalového dávnověku. Kapela o které se myslelo, že už je dávno pohřbená pod vrstvou prachu. První signály, že by se tato americká parta mohla vrátit, spadají do roku 2017, kdy kapela odehrála několik příležitostných vystoupení. Jednalo se však pouze o nostalgické akce, které měly připomenout její staré desky, ale nesymbolizovaly znovunalezenou novou vnitřní jednotu. A víte, jak to s takovými comebacky chodí… Nedá se jim ani za mák věřit, ..více

[recenze]

[21.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

BLUE ÖYSTER CULT - The Symbol Remains

Už jen fakt, že vyšlo nové album Blue Öyster Cult, je překvapení roku. Tahle americká legenda, která už má půl století činnosti dávno za sebou, mlčela na studiové bázi devatenáct let a vypadalo to, že „Curse Of The Hidden Mirror“ bude jejím posledním dílem. Byla by to škoda. Nejen kvůli tomu, že tahle deska ji nezastihla v nejlepší formě (na rozdíl o předešlé „Heaven Forbid“), ale proto, že tahle kapela má za sebou skutečně velkou minulost, která z ní udělala totálně kultovní kapelu..více

[recenze]

[20.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

PAIN OF SALVATION - Panther

Říct, že Pain Of Salvation byli nejsilnější ve svých začátcích, by bylo nespravedlivé. Jistě, v případě prvních dvou desek „Entropia“ a „One Hour By The Concrete Lake“ přišli s tím, co jim v buducích letech udělalo jméno, ale rozhodně na těchto počinech nevyložili všechny své karty. Byli svérázní a neotřelí, když do původního progresivního metalu roubovali vlivy alternativního rocku devadesátých let, ale byl to teprve začátek. Vrcholu dosáhli se čtvrtým albem „Remedy Lane“, se kterým potvrdili rčení o důležitosti třetí desky. ..více

[recenze]

[19.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Robb WEIR (TYGERS OF PAN TANG) - Počkejte si na nové skladby. Jsme lepší a lepší!

V táboře dávných představitelů Nové vlny britského heavy metalu Tygers Of Pan Tang se děje v současnosti mnoho věcí. Ještě to není ani rok, co kapela přišla s novým albem „Ritual“ a už oznámila reedici osm let staré desky „Ambush“, stejně tak potvrdila překvapivý odchod kytaristy Michaela Crystala. Navíc v současné době pracuje na další nové desce. To byly také důvody, proč vyzpovídat kytaristu a jediného zakládajícího člena formace Robba Weira. Ten je typickým příkladem anglického gentlemana, ..více

[rozhovory]

[18.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

ZAKK SABBATH - Vertigo

Už jen ten název „Zakk Sabbath“ řekne vše. A vlastně pohled na obal desky „Vertigo“ rovněž. Představovat Zakka Wyldea by bylo asi nošením dříví do lesa, tenhle chlápek si vydobyl takové renomé, že jej zná pravděpodobně každý fanoušek rockové a metalové hudby. Když si jej jako zázračného dvacetiletého mladíka vybral sám Ozzy Osbourne, aby dolnil svou kapelu po Jakeovi E. Leem, musel to být pro Wyldea osud. Sám velký fanoušek Ozzyho sólové tvorby i starých Black Sabbath, ..více

[recenze]

[17.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

WINO - Forever Gone

Říkalo se, že kdyby nebyli Black Sabbath, nehrál by americký zpěvák a kytarista Scott „Wino“ Weinrich muziku, jakou hraje. Tento umělec je nejvíce známý svým působením v kapele Saint Vitus (která toho původním Black Sabbath dlužila hodně) a také jako předák dávné kapely The Obsessed. Ta si také brala velkoui inspiraci z riffů Tonyho Iommiho a z dusné atmosféry, kterou Black Sabbath vytvářeli na začátku své kariéry. Ovšem bylo by krajně nespravedlivé dívat se na Winovu tvorbu ..více

[recenze]

[16.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

PARADISE LOST - Gothic

Na začátku devadesátých let se na poli extrémního metalu lámaly ledy… Původní death metal, jak jej představovaly staré ikony žánru, se už skoro vyčerpal a rozdělil na několik větví. V Evropě byla zásadní ta švédská, která však postupně začala brousit jiných vod a roubovala na deathové kořeny jak heavymetalovou melodičnost, tak rock n`rollovou energii a punkovou dravost. Ovšem ve Velké Británii se děly v undergroundu velké věci. Odlišné od těch švédských a možná proto i více vzrušující...více

[recenze]

[15.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Derek SHERINIAN - The Phoenix

Alice Cooper, Dream Theater, Planet X, Yngwie Malmsteen, Billy Idol, Black Country Communion, Whitesnake, Sons Of Apollo, to je stručný výčet aktivit čtyřiapadesátiletého amerického klávesisty Dereka Sheriniana. Jména, která už léta patří na rockové scéně k těm nejzvučnějším, svědčí o Sherinianově postavení velice ostříleného hudebníka, a zaručují, že v případě každého jeho sólového alba se bude jednat vždy o naprosto precizně zmáknutou hudbu, kde není místo pro jakoukoliv chybu, jakýkoliv přehmat. ..více

[recenze]

[14.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 4,5/10]

RAVEN - Metal City

Raven jsou staří sympaťáci a skuteční dělníci heavy metalu. Spolu se Saxon (teď se nebudeme bavit o špičkách stylu Iron Maiden nebo Judas Priest) jsou pravděpodobně jedinou kapelou, která svou činnost od dob Nové vlny britského heavy metalu nikdy nepřerušila, a na rozdíl od party Biffa Byforda hraje v prakticky ustáleném složení kolem bratrů Johna a Marka Gallagherových. Postihla je sice nemilá výměna bubeníka, neboť dlouholetého člena Joea Hasselvandera postihl před časem infarkt a ..více

[recenze]

[12.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

Ronni Le TEKRØ (TNT) - Pokud bude další album TNT, bude melodické a tradiční

Norský kytarista Ronni Le Tekrø je neodmyslitelně spjat s hardrockovou formací TNT, se kterou zažil největší úspěchy v osmdesátých letech. Od té doby ale velice rozšířil svou působnost na hudební scéně a spolupracuje s různými umělci z různých odvětví. Aktuálně mu vychází album „A Death Divine“, které vyprodukoval s americkým psychedelic bluesmanem Ledfootem. Ronni rovněž natáčí i svou sólovou desku, ovšem na budoucnost své kapely odpovídá spíše vyhýbavě. Ronni, který praktikuje přírodní čarodějské ..více

[rozhovory]

[11.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

LEDFOOT & RONNI LE TEKRØ - A Death Divine

Představovat na těchto stránkách norského kytaristu Ronniho Le Tekra je pravděpodobné zbytečné. Už v osmdesátých letech si tento umělec udělal velké jméno, když ve svých domovských TNT udivoval skvělými riffy a novátorským přístupem, přičemž vytvořil řadu dodnes svěžích hitů jako „Everyone`s A Star“, „Tonight I`m Falling“, „10.000 Lovers (In One)“ nebo „Intuition“. Tehdy Le Tekrø přenášel svůj mladický entuziasmus do skladeb střihu stadionového hard rocku či pop metalu,..více

[recenze]

[11.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ace FREHLEY - Origins, Vol. 2

Ikonický kytarista Kiss jejich klasické namaskované éry Ace Frehley je v posledních letech nebývale činný. O vitalitě tohoto (dlouhá léta už odepisovaného) muzikanta si mohou nechat zdát dokonce i jeho někdejší spoluhráči a dlouhá léta jeho největší kritici Paul Stanley a Gene Simmons, Zatímco tito dva už jen stojí na místě a pohodlně žijí ze slavné minulosti, Ace v posledních letech jako kdyby chytl druhou (třetí, čtvrtou…) mízu a je aktivní skoro stejně jako v dobách, kdy jako Spaceman šlehal plameny ze své kytary..více

[recenze]

[10.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

BROTHER FIRETRIBE - Feel The Burn

Kolem finských rockerů Brother Firetribe bylo letos celkem rušno. Nejenže aktuálně vydávají nové album „Feel The Burn“, ale v únoru je opustil kytarista a zakládající člen Emppu Vuorinen, aby se mohl věnovat pouze svým domovským Nightwish. Pro Brother Firetribe to mohla být smrtící rána, Vuorinen pro ně byl velmi důležitým členem. Jejich hudba sice neměla s Nightwish nikdy nic společného, ale přece jen přítomnost kytaristy finské hvězdné party přitáhne více pozornosti než začínající no name projekt. ..více

[recenze]

[09.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

PARADISE LOST - Lost Paradise

Těžko si pro vznik takového tělesa, jako byly na konci osmdesátých let Paradise Lost, lze představit lepší prostředí než je severní Anglie, kde se těžké mlhy válí nízko nad blaty a slunce svádí svůj marný boj s ponurými mraky, aby alespoň na chvíli zalilo svými paprsky koruny opadaných stromů. Už jen název – Ztracený ráj – nutně působí teskným dojmem, který nevyvolává žádné příjemné asociace. Temnota, dusivá atmosféra, žalozpěv krákajícího havrana, sedícího na špičce stromu, a až do morku kostí pronikající chlad…..více

[recenze]

[08.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 5/10]

BON JOVI - 2020

Existují dnes ještě Bon Jovi jako kapela nebo je to jen sám Jon a s ním kupa námezdních muzikantů, na něž byli degradováni i letití kolegové David Bryan a Tico Torres? Navenek se všichni tváří spokojeně, Jon se ve společnosti čtyři svých (papírových) kolegů usmívá do objektivů fotoaparátů i kamer jako zamlada, ovšem není to jen falešný úsklebek? Lze ještě věřit tomu, že právě BON JOVI vydávají novou desku? Nebo ji vydává Jon pod hlavičkou své kapely, aby se lépe prodávala? Tento trik mu funguje už řadu let, ..více

[recenze]

[07.10.2020]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]