Stephen PEARCY - View To A Thrill

Co si budeme povídat, Ratt už jsou dnes spíše karikatura sama sebe. Ještě před osmi lety byla tahle kapela plná síly, když na trh vrhla comebackovou desku „Infestation“, ovšem za poslední léta se všechno opět pořádně zkomplikovalo. Nejprve zmizel bubeník Bobby Blotzer. Ten si založil svou vlastní verzi Ratt, která ale svými hospodskými koncerty byla spíše k smíchu. Pak ze sestavy vypadli i kytaristé Warren DeMartini a Carlos Cavazo a nakonec i Blotzerův nástupce Jimmy DeGrasso...více

[recenze]

[30.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

THERAPY? - Cleave

Výkřiky o nejlepší desce od „Troublegum“ provázejí každou novinku irských Therapy? už pěknou řádku let. Od přelomového alba uteklo už čtyřiadvacet let, během nich tato trojice ze severoirského Lame natočila jedenáct dalších počinů. Je jasné, že na svůj vrchol si už tahle parta nikdy nesáhla a na tomto místě je třeba všechny natěšené fanoušky ubezpečit, že se tak neděje ani nyní. Ovšem krize, kterou Therapy? procházeli na přelomu milénia je už dávno zažehnána a nejpozději od desky..více

[recenze]

[28.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

NAZARETH - Tattooed On My Brain

Otázka je, zda lze současnou sestavu považovat za regulérní Nazareth. Vždyť z té klasické party, která v sedmdesátých letech platila za hardrockovou jistotu a stála jen kousíček za velkou čtyřkou Led Zeppelin – Deep Purple – Black Sabbath – Uriah Heep, zbyl do dnešních dnů už jen basista Pete Agnew. Kytarista Manny Charleton opustil kapelu na prahu devadesátých let, bubeník Darrell Sweet zemřel na sklonku téže dekády a zpěvák Danny McCafferty, jehož nakřáplý hlas byl pro poznávací značkou celé kapely,..více

[recenze]

[27.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

Pár slov o zasmrádajícím festivalovém brčálníku...

..více

[bulvární koutek]

[25.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

THE SMASHING PUMPKINS - Shiny And Oh So Bright, Vol. 1/LP: No Past No Future No Sun

Někdejší klenot alternativního rocku The Smashing Pumpkins je opět plnohodnotnou kapelou. Minulá (nutno podotknout, že výborná) deska „Monuments To An Elegy“ působila spíše jako sólovka Billyho Corgana, kterému vypomohli dnes už kmenový člen kapely kytarista Jeff Schroeder a bubeník Mötley Crüe Tommy Lee. Dnes je zpátky nejen původní kytarista James Iha, ale i bubeník Jimmy Chamberlain. Na svém místě jsou tedy tři čtvrtiny sestavy, která vytvořila stěžejní desky devadesátých let jako „Siamese Dream“ ..více

[recenze]

[23.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Ace FREHLEY - Spaceman

Když kvůli alkoholové a drogové závislosti (a s tím související neschopnosti normální činnosti) vyhazovali Ace Frehleyho z řad Kiss, kdo by tehdy řekl, že bude z členů této kapely o více než třicet let později nejaktivnější. Vlastně by ani být nemusel, protože jeho účinkování ve zmíněné americké legendě a spoluautorství řady zásadních skladeb jejich repertoáru mu už dávno zaručilo hvězdný status a příjem dostatečného množství peněz. Ale jak to vypadá Frehley chytil druhý dech. A ani k tomu nepotřebuje škrabošku na ksichtě ..více

[recenze]

[14.11.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

RATT - Detonator

Přestože Ratt stále plnili přední stránky hudebních časopisů, zdálo se, že jejich doba už končila. „Reach For The Sky“ sama kapela označovala jako nevydařené album a vnitřní rozkol dosáhl bodu, který dosud pětice muzikantů neznala. Kritika předchozí desku trhala na kusy a sami Ratt přiznávali, že kapela není v úplně nejlepší kondici. Vydavatelská firma sice vztyčila varovný prst, ale nakonec pro kapelu angažovala hitmakera a producenta Desmonda Childa. Ten platil na konci osmdesátých let za superhvězdu,..více

[recenze]

[25.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

RATT - Reach For The Sky

Ratt zažívali něco, co dosud neznali. Kritika se po vydání „Dancing Undercover“ k nim otočila zády a horem dolem poukazovala na skutečnost, že od debutu „Out Of The Cellar“ kapela neudělala žádný, byť jen malý, krok kupředu. Na přetřes také přišly koncertní výkony Stephena Pearcyho, který působil unaveným dojmem a dynamit v jeho hrdle jako by nebyl už tak třaskavý jako před pár lety. Prohlubovali se rovněž problémy s Robbinem Crosbym, jenž stále více zabředával do drogové závislosti,..více

[recenze]

[18.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 4,5/10]

Steve PERRY - Traces

Kdo by to byl řekl, že se ještě někdy na scéně objeví Steve Perry, legendární zpěvák kdysi megapopulárních králů AOR Journey. Když před dvaceti lety ohlašoval odchod do rockového důchodu, vypadalo to věrohodně a ne, jako když Ozzy Osbourne stále vykřikuje o zaručeně posledním turné. Perry byl už tenkrát unaven věčnými koncerty, navíc jeho vztah s druhým lídrem Journey, kytaristou Nealem Schonem, nebyl rozhodně nejrůžovější. Perry zmizel a Journey pokračovali dál,..více

[recenze]

[17.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

HARDCORE SUPERSTAR - You Can`t Kill My Rock N`Roll

Švédští Hardcore Superstar jsou už léty prověřená jistota. Jejich kariéra nezaznamenává nijak velké kvalitativní výpadky a když už se kapela pustí do drobných experimentů jako v případě až neopunkového alba „No Regrets“ či hry na vážnější tvář na minulé „HCSS“, vždycky je kvalita zachována. Od desky „C`mon Take On Me“ je sice jasné, že muzikanti trochu ztratili svou dravost a entuziasmus, které z alb „Beg For It“ či „Dreamin` In A Casket“ doslova stříkaly,..více

[recenze]

[16.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

RATT - Dancing Undercover

„Byl u mě King (kytarista Robbin Crosby, pozn. aut.) a stěžoval si, jak to v Ratt teď chodí,“ napsal basista Mötley Crüe Nikki Sixx, ve své knížce Heroinové deníky, „Blotz pořád chlastá s Tommym a Pearcy si prej hraje na rockovou hvězdu. Kdo si myslí, že je? Steven Tyler?“ Pravdou však je, že po desce „Invasion Of Your Privacy“ byli Ratt na svém prvním uměleckém vrcholu. Navíc komerční úspěch je doslova pohltil, když MTV milovalo jejich nákladné klipy, které sice dnes mohou působit už trochu úsměvně..více

[recenze]

[11.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

Ann WILSON - Immortal

Už je to dva roky, co po slušném albu „Beautiful Broken“ prakticky zastavila svou činnost legendární sesterská kapela Heart. Nejedná se přímo o rozpad, ale o jakýsi časově neohraničený odpočinek, kdy se cesty Ann i Nancy Wilsonových rozešly, aby se každá vydala jiným směrem. Zaměřme se teď na kariéru zpěvačky Ann, která právě vydává druhé sólové album. S prvním „Hope & Glory“ přišla v roce 2007, v době, kdy Heart ještě byli plně funkční...více

[recenze]

[09.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

RATT - Invasion Of Your Privacy

Konec první poloviny osmdesátých let byl pro první vlnu hair metalu tím nejdůležitějším obdobím. Žánr expandoval i díky barvitým klipům, které dennodenně vysílalo MTV. Součástí tohoto boomu byli i Ratt, kteří se ze zaběhlé kapely losangeleských klubů rychle vyvíjeli v jednotku, jenž byla schopna vyprodat několikatisícové sály. Z počátku se trochu svezli na vlně úspěchu svých kolegů z Mokré čtvrti Mötley Crüe, kteří rok před tím, než Ratt vydali svůj debut „Out Of The Cellar“, dosáhli výšin s albem „Shout At The Devil“. ..více

[recenze]

[04.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

URIAH HEEP - Living The Dream

Uriah Heep žijí, i když už jim táhne na pátý křížek. Ba co více, z legend světového hard rocku jsou jedni z nejplodnějších, protože aktuální nahrávka je už jejich jubilejní, pětadvacátá. Navíc se nijak neprotahují ani pauzy mezi jednotlivými alby a proto desetileté rozmezí mezi „Sonic Origami“ a „Wake The Sleeper“ můžeme brát jako výjimku. A co vlastně na tom, že začátky si už pamatuje pouze kytarista Mick Box, vždyť zpěvák Bernie Shaw a klávesista Phil Lanzon už po jeho boku stojí více než třicet let. ..více

[recenze]

[01.10.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

RATT - Out Of The Cellar

„Jasně, že se nám všem líbí Judas Priest, máme rádi „Hell Bent For Leather“, ale já chci, aby na nás chodili taky holky,“ řekl kdysi na začátku osmdesátých let zpěvák Stephen Pearcy. Tím mimoděk definoval zvuk své kapely, která tehdy v roce 1981 škrtla ze svého názvu trochu hloupé slůvko Mickey a hairmetalová legenda jménem Ratt byla rázem na světě. Pokud bychom pátrali po kořenech této kapely, dospěli bychom k poznání, že Ratt jsou společně s Quiet Riot ..více

[recenze]

[27.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

Lenny KRAVITZ - Raise Vibration

Vyšel nový Lenny Kravitz, docela bez velkého humbuku, což nebylo dříve jeho zvykem... Ona totiž megahvězdná éra tohoto umělce už pominula, protože jeho poslední skutečně velkou deskou bylo album „Lenny“ a to vyšlo už v roce 2001. Ne že by následující nahrávky byly špatné, to ne, ale jejich síla ani dopad se nemohl rovnat počinům jako „Are You Gonna Go My Way“, „Circus“, „5“ a zmíněné „Lenny“. Přesto, že ten kvalitativní i komerční propad posledních alb byl vcelku znatelný,..více

[recenze]

[26.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - Living The Dream

Za jiných okolností by byla tahle deska vřele vítána, protože Slash rozhodně patří mezi největší živoucí legendy. Ovšem situace je úplně jiná než v době, kdy vycházel výsledek jeho poslední spolupráce se zpěvákem Alter Bridge Mylesem Kennedym „World On Fire“. Ten spadá do roku 2014, a v té době ještě nikdo nevěděl, co přinese přelom letopočtů 2015 a 2016. To totiž na scéně vybouchla bomba z největších, když se na sociálních sítích objevila fotka bubenické blány,..více

[recenze]

[25.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Under Cover

V březnu 2002 zasáhla Ozzyho fanoušky smutná zpráva, když po boji s rakovinou zemřel bubeník Randy Castillo, který byl s Madmanovou kariérou spjatý celých deset let a v posledních letech života nahradil na bubenické sesli Tommyho Lee v Mötley Crüe. Ozzy tehdy poskytl tisku několik rozhovorů, v nichž nikdy nezapomněl vyzdvihnout Castillův přínos jeho tvorbě. Jinak ale Madman brázdil světová pódia v rámci Ozzfestu, kde vystupoval jak sólově, tak s Black Sabbath, ..více

[recenze]

[20.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 5/10]

NASHVILLE PUSSY - Pleased To Eat You

Doba Nashville Pussy už dávno minula (pokud tedy někdy taková byla), i když si to kapela stále ještě nechce přiznat. Proto také s novinkou „Pleased To Eat You“ co to jen jde navazuje na debut „Let Them Eat Pussy“, který jim na konci devadesátých let zajistil docela slušnou publicitu. Tehdy ale byla jiná doba a provokativní sexualita, která z promo fotek kapely a nakonec i ze živých vystoupení odkapávala z každého tónu, ..více

[recenze]

[18.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE SKULL - The Endless Road Turns Dark

Jak to vypadá, tak se kultovní frontman Trouble Eric Wagner zbavil svých démonů a v posledních letech je činný skoro jako v dobách své největší slávy na začátku devadesátých let. Přestože dnes už v čele Trouble stojí Kyle Thomas, Wagner má hned dva nové projekty, které zdárně oživují ducha jeho předešlé legendární kapely. Nejprve na začátku tohoto desetiletí založil Blackfinger a hned posléze i The Skull, aby si obě kapely odbyly své debuty v roce 2014. A že mohou paralelně jet vedle sebe se ukazuje i v současnosti, ..více

[recenze]

[16.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - Down To Earth

Kdo by si po comebacku Black Sabbath v původní sestavě, který se udál v roce 1998, ještě vsadil na to, že Ozzy vydá další sólovku? Black Sabbath ve složení Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward vyprodávali největší stadiony světa a v té době zahájený Ozzfest je hostil jako největší hvězdy. Není divu, otcové zakladatelé byli zpět a s nimi i onen magický duch doby, ..více

[recenze]

[13.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

SATAN - Cruel Magic

Satan žije dál a nezdá se, že by chtěl ze své heavymetalové víry ustoupit. Navíc druhá fáze existence (pokud nebudeme počítat reinkarnace pod názvy Blind Fury a Pariah) je už mnohem delší a plodnější než klasická první část z poloviny osmdesátých let. Tehdy kapela vydala jen výborný debut „Court In The Act“ a o něco méně podařenou dvojku „Suspended Sentence“ a i když s nimi přišla pozdě, měly tyto desky patřičnou kvalitu. ..více

[recenze]

[12.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 6/10]

THE BRUTALISTS - The Brutalists

Dlouhá léta nebylo slyšet o australském kytaristovi Micku Crippsovi, který se navždy zapsal do rockové historie jako člen klasické sestavy hairmetalových tradicionalistů L.A. Guns. Vlastně od doby, co pomohl nastartovat comeback kapely v roce 2000, když se do ní po letech vrátil původní vokalista Phil Lewis. Tenkrát na desce „Man In The Moon“ Cripps dokonce ani na kytaru nehrál (vše obstaral sám Tracii Guns), přidal jen několik klávesových partů a L.A. Guns, ..více

[recenze]

[11.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

Michael SCHENKER (MICHAEL SCHENKER FEST) - Sedím ve vlaku, který jede dopředu, ale kam ten výlet vede, přesně nevím...

Jméno Michael Schenker má v rockovém světě ještě patřičný říz. Obzvlášť, když se k jeho práci hlásí takové hvězdy jako Slash, Kirk Hammett, Joe Satriani, Dave Murray či Lenny Kravitz. Taková legenda ale mívá své mouchy. Jelikož se právě Michael Schenker 14. listopadu chystá do Prahy se svým novým projektem Michael Schenker Fest, nabídce vyzpovídat samotného principála a prostřednictvím jeho vlastních slov vás upozornit na tuto akci nešlo odolat, Michael však neměl..více

[rozhovory]

[09.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

Ian GILLAN & THE JAVELINS - Ian Gillan & The Javelins

Ian Gillan je bezesporu legenda té největší velikosti. A když je umělec (navíc ve třiasedmdesáti letech) v takovém postavení, může si dovolit už cokoliv. Například vytáhnout po čtyřiapadesáti letech své někdejší kumpány a dát dohromady jednu ze svých kapel, The Javelins. Může to znít skoro až neuvěřitelně, ale Gillan tak v roce 2018 nechává nahlédnout své fanoušky do doby, kdy o něm jako zpěvákovi nevěděl prakticky nikdo..více

[recenze]

[08.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Ozzmosis

Pokud se dá mluvit o tom, že Ozzyho kariéra po albech „The Ultimate Sin“ a „No Rest For The Wicked“ postupně padala dolů, deska „No More Tears“ rozsvítila Madmanovu hvězdu opět tím nejjasnějším světlem. Řeči o odchodu do důchodu a pojmenování následného turné „No More Tours“ se nakonec ukázaly jako neopodstatněné a proto další část dvouletého putování světem nesla název „Retirement Sucks“. Už u toho ale nebyl Zakk Wylde. ..více

[recenze]

[06.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

PEACEMAKER - Concrete And Terror

Když se řekne Peacemaker, možná někoho napadne polská death/grindová kapela téhož názvu, jiného doommetalová parta z Anglie a dalšího rozpadlá thrashmetalová čtveřice z Německa. Ovšem ani jedna kapela nemá nic společného se zbrusu novou partou, za níž stojí zpěvák Ronnie Munroe (který před třemi lety uvolnil své místo v Metal Church vracejícímu se Mikeovi Howeovi) a kytarista newyorských hardrockerů Tango Down Scott Miller. ..více

[recenze]

[05.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7/10]

Walter LURE & THE WALDOS - Wacka Lacka Loom Bop A Loom Bam Boo

Walter Lure. Ten, který přežil The Heartbreakers. Proto také zákonitě punková ikona, i když ve zmíněné kapele stál ve stínu heroinových dvojčat z New York Dolls, ikonického kytaristy Johnnyho Thunderse a bubeníka Jerryho Nolana. Johnny Thunders & The Heartbreakers, to byla krátká, leč naprosto vyčerpávající jízda, která už od začátku nemohla dopadnout dobře. Jejich jediné album „L.A.M.F.“ (čti „Like A Motherfucker“) z roku 1977 je dnes naprostou klasikou žánru, ..více

[recenze]

[04.09.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

Ozzy OSBOURNE - No More Tears

Šlo se na léčení… Ozzy, který zákroky lékařů stran jeho závislostí vždy spíše odmítal, teď šel do ústavu dobrovolně se sklopenou hlavou. Visela nad ním žaloba, rozvod a s tím spojené soudní tahanice. „Řekla jsem mu přijmu tě zpátky,“ vzpomínala po nějaké době na rok 1989 Sharon Osbourneová, „ale jestli na mě ještě někdy vztáhneš ruku, zavolám policii, podám na tebe žalobu a ty půjdeš do vězení. Už mě nikdy neudeřil. Ani já jeho.“..více

[recenze]

[30.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 10/10]

ALICE IN CHAINS - Rainier Fog

Když se budeme dívat na Alice In Chains jako na klasickou grungeovou kapelu, tak už to tahle čtveřice ze Seattlu měla mít dávno za sebou. Pravděpodobně neexistoval sebedestruktivnější styl než grunge, který se během čtyř let tak vyčerpal, a v depresích, hektolitrech chlastu a obrovském množství drog za sebou zabouchl v polovině devadesátých let dveře věčnosti. Tenkrát si s sebou vzal i Alice In Chains, kteří se zdáli být nadobro ukončenou kapitolou. ..více

[recenze]

[27.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]

Po žních polních přicházejí žně hudební

..více

[bulvární koutek]

[26.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

THE MAGPIE SALUTE - High Water I

O čem budou The Magpie Salute bylo jasné už od začátku tohoto projektu, když jej v roce 2016 postavili členové klasické sestavy The Black Crowes, jmenovitě kytaristé Rich Robinson a Mrac Ford, basista Sven Pipen a klávesista Eddie Harsch. Opět se totiž dal čekat ten nejzemitější hard rock zeppelinovského střihu, okořený silnou esencí blues a country, přesně to, co z The Black Crowes (alespoň na americkém kontinentu)..více

[recenze]

[24.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

Ozzy OSBOURNE - No Rest For The Wicked

„Mluvil jsem s Ozzym a ptal jsem mě, co si myslím o Mikeovi Inezovi,“ zavzpomínal bubeník Fred Coury, v té době užívající si úspěch své domovské Cinderelly, „a já mu řekl, že nevím, kdo to je. Pak se ptal na Boba Daisleyho. Tak jsem mu řekl pravdu, že je to nejlepší basista na světě, se kterým jsem hrál.“ Ozzy totiž musel znovu řešit personální rošádu uvnitř souboru, když byl vyhozen kytarista Jake E. Lee a nakonec odešel i basista Phil Soussan. V tu dobu ale zasáhl osud,..více

[recenze]

[23.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 8/10]

PLASTIC TEARS - Angels With Attitude

Asi nebude v tuzemsku moc fanoušků, kteří by znali finskou kapelu s trochu přitroublým názvem Plastic Tears. Oni se vlastně ani tito Skandinávci moc nesnažili o to, aby pronikli do hlubšího povědomí, protože vydávat desku jednou za deset let nesvědčí zrovna o tom, že by daná kapela oplývala bůhvíjakou ctižádostivostí nebo prahnula po slávě. Přitom Plastic Tears nikdy nebyli špatnou skupinou a jejich slušně hitový glam/punk, ..více

[recenze]

[22.08.2018]

[Pepsi Stone]

[]

[hodnocení: 9/10]