- minstrell

Stejná sestava natočila stejné album. Tak by se dala stručně charakterizovat situace kolem Stratovarius v roce 1997. Ale ono to tak jednoduché není. Visions sice vychází ze svého předchůdce a dalo by se říct, že se jedná o v podstatě Episode II, ale… Určité lehké změny jsou cítit. Stratosquadra absolutně zanevřela na progresivní prvky a vydala nejschůdnější, nejhitovější a nejrychlejší album v historii. Komerční úspěch byl předem zaručen. Na jednu stranu je to logický krok – proč taky měnit úspěšný mustr, že? Na straně druhé se ale začíná vkrádat myšlenka (později mnohokrát potvrzená): dokáže kvalitativně navázat na vrchol tvorby (Episode, pro někoho ještě Visions)?? Ale nepředbíhejme. Deska začíná netradičně střednětempou záležitostí Kiss Of Judas. A pak se na nás sesype speedmetalové nebe v podobě Black Diamond a Forever Free. Before The Winter dává jen na chvíli vydechnout a nasát atmosféru. Poté přichází Legions a znovu zařadí nejvyšší rychlostní stupeň. V Abyss Of Your Eyes se sice zpomaluje do středního tempa, ale napnelismus zůstáva. Následuje instrumentálka Holy Light a já poprvé na tomto albu zapochybuju. Nemám totiž extra v lásce kytaro-klávesové onanie, pokud nejsou součástí kompozice . Připadne mi to jenom jako nějaké etudové cvičení a ne jako regulerní skladba. Paradise je hit, hit jak noha a zbytečné k tomu něco dalšího dodávat. Coming Home je další krásná citovečka, při které Vám zvlhnou oči. Navíc úžasná práce Kotiho, bridge před refrénem zvládnout na jeden nádech je mazec. Závěr pak obstarává velkolepá a mnohobarevná Visions, asi nejlepší desetiminutovka od Stratovarius. Hodnocení je u mě docela těžké, na jednu stranu tohle album leze do uší úplně samo (a nechce potvůrka ven), na straně druhé se kapela začíná opakovat a nepřichází s ničím novým. Trpí stigmatem Episode, holt má smůlu, že vyšlo až po něm. 9,5/10

19. 08. 2012 17:20