- adrian

Jeste k tomu Sparku - je to uz dost usmevne. Cokoliv melodickeho konci pravidelne v hodnoceni uplne dole a jakakoliv progresivni sracka, kde song trva aspon 15 minut, ale jako celek to nedava vubec smysl, je pro redaktory genialni. A k tomu samozrejme ruzne death cory atd. Zajimave je na tom nejvic, ze zatimco "melodicti" redaktori casto davaji vysoke znamky i naprosto odlisnym stylum, naopak se tomu nikdy nedeje

4. 11. 2009 17:51

- Pepsi Stone

Já jen jestli taky můžu nějaký poznatek ke Sparku. Speed sice nesleduju, neposlouchám, nelíbí se mi, ale stejný pocit mám u svého oblíbeného hard, glam, street, AOR rocku. Tam zase vidím jediný objektivní Jeřábkovou, Jakubíka a i toho Merhauta (i když stylu jeho recenzí jsem velkým kritikem) Balčirák podle mě boduje jen tak aby někoho neurazil a Třískala a Cyklo na mě tedy moc objektivně nepůsobí. Je snad lepší nebodovat než jen z principu sázet nízké známky. Sám bych se taky nepustil do bodování takových Hammerfall, protože tam bych asi vysoko nesahal. A mám střílet "jedničky" když by to bylo kvůli stylu, který hrají?

4. 11. 2009 12:58

- Pagan

Co se týká SPARKu, tak to je kapitola sama pro sebe. S nadsázkou by se dalo říct, že když nějaké speed metalové album skončí až na dně jejich bodovací tabulky, je to pro nás melodiky velmi dobré znamení! :-) Stalo se to s ReinXeed i se Saidian, jak správně zmiňuješ a důvod je velmi prostý. Jediní nestranní redaktoři tam jsou Karel Balčirák, Zlatina Jeřábková, teď i Jarda Merhaut. Objektivitou v tomto případě myslím nezaujatost proti některému ze stylů. Honza Kozák nebo Havlena by měli náš oblíbený žánr přímo "zastupovat". U Kozáka se tak občas děje, ale jeho odklon od speedu k progresi je stále znatelnější. Havlena je v tomto ohledu tristní, jeho hodnocení považuju za hodně mimózní. Pak tam je Cyklo, Třískala a Zelenka, který oceněj jenom brutalitu. Stačí si všimnout, kolikrát někdo z nich dal některé z extrémnějších kapel méně než čtyři body. Výsledné číslo by bylo velmi malé, u Zelenky dokonce snad nula, ten všemu sází jen pět nebo šest hvězd, špatná deathová smečka pro něj už z podstaty neexistuje. A z úplně stejný podstaty zmíněné trio pánů odsoudí všechno melodické, nedejbože rychlé. No a pak tam jsou na speed stejně alergičtí Jakubík a Sládeček. To znamená, že každé speed a power album skončí na dně Sparkové tabulky, ale vůbec proto neplatí, že je to tak také objektivní, ba právě naopak. Jiná věc je, když má kapela trochu zavedený renomé, jako třeba EDGUY nebo STRATOVARIUS, ty jsou schopný se v jejich tabulce dostat výš, ale jsem si jistej, že to je jen proto, "aby se neřeklo", protože fanoušci těchto kapel tvoří nemalou kupní sílu SPARKu. Nic proti tomuto časáku, naopak, považuju ho za výborný, co se ale týká motivace k poslechu konkrétních desek, je lepší se řídit vlastním rozumem, případně některým z internetových zinů:-)) O Power Quest mám velmi vážné obavy, protože i když (jako jediný) setrval mozek kapely, Steve Williams, zároveň odešel jeden ze základů jejich úspěchu, zpěvák Alessio Garavello s naprosto parádní a nezaměnitelnou barvou hlasu. Ten pro ně byl něco jako Tarja pro Nightwish, to znamená, že se nedá nahradit:-) Nebudeme ale spekulovat a uvidíme, co bude dál, každopádně návrat k čistě speedovým deskám bych vzhledem k jejich progresivněji laděné poslední desce už neočekával.

4. 11. 2009 9:30

- GNT

Ohledně Power Quest by mě zajímalo, zda půjdou směrem zpomalení, jak to ukázali na posledním albu, nebo se vrátí ke speedu, případně, a to bych opravdu nerad, dojde k nějaké "amerikanizaci" (tj. vstup do rockovějších vod, podobně jako Edguy) stylu. Problémem některých speedmetalových skupin je časem jakási snaha o "umění", respektive o získání většího počtu posluchačů, a tak se začne kašlat na staré fanoušky a nastává orientace na masovější vkus, který je, a to dodnes nepochopím, daleko méně melodičtěji založen než ten "náš" speedový. Rádia a TV by se měly o melodic power speedové kapely prát, protože melodičtější hudební směr prostě neexistuje (za tenhle názor dám klidně hlavu na špalek). Také mě štvou názory na to, co je to tvrdost. Ta se stále zaměňuje s kakofoničnosti či úplnou absencí jakékoli libozvučnější melodie. Podle mě může existovat maximálně tvrdá a zároveň maximálně melodická kapela. Tvrdost je podle mě v nasazení či razanci, zvuku nástrojů atp., ale ne v chropotu či skřehotání. A ještě k Celladoru - v porovnání s jinými je možná méně melodický, ale stále je to melodická grupa - co bych za to dal, kdybych alespoň desetinu celladorské melodičnosti nalezl u nějaké deathové, blackové či grindové skupiny. Jinak uvítám doporučení na málo známé powerspeedové kapely a také na to, kde se dají koupit jejich alba (nemohu sehnat, tedy ne za rozumnou cenu, první dvě alba Insanie Stockholm, první album a Dust to Dust od Heavenly, první Theocracy a ReinXeed, atd. Některá vzpmenutá a Vám dobře hodnocená alba (Saidian, ReinXeed, Cain¨s Offering atp.) končí např. v žebříčku Sparku na posledních místech, ne-li vůbec na tom posledním. Proč je kritika proti speedu tak zaujatá, pozoruji to už několik let. Proč kdejaký provinční death převálcuje v hodnocení jakoukoliv powerspeedovu kapelu? Proč je programová nemelodičnost stavěná dnes tolik na piedestal? Já nás "ortodoxních" speedařů tak málo, že jsme ničím v "seriózním" hudebním světě?

4. 11. 2009 6:32

- adrian

Pagan: Hlavne odchod zpevaka hodne boli. Ostatni nejak nahradis, ale jeho hlas ne :-(

3. 11. 2009 19:05

- Pagan

GNT: zase zcela souhlasím. Speed není zdaleka jen o rychlosti, ale především o výrazovém vyjádření, zvukově "vstřícné" produkci a hlavně, jak píšeš, o melodiích, který jsou tak nakažlivý, že si je nepřestaneme zpívat ani na elektrickým křesle:-) Když se vrátím k CELLADOR, právě to mně u nich chybělo. A abych uvedl další příklad ideálního alba, na který jsem včera zapomněl: HEAVENLY - "Sign Of The Winner".

3. 11. 2009 8:33

- Pagan

adrian: s tím Power Quest to vím a hovno finanční krize nebo prasečí chřipka, teprve změny v jejich sestavě mě dostaly skutečně do kolen! :-(

3. 11. 2009 8:26

- GNT

Pagan: já si myslím, že málokdo vůbec ví, co je to speed, většina lidí ho zaměňuje a slučuje s heavy a power metalem. Za každou víceméně speedovou kapelu a desku je potřeba "poděkovat". Speed a potažmo i powerspeed je okrajový žánr, i přes svou nepřeslechnutelnou melodičnost (v rádiích se dnes dnes nejčastěji hrají uvzdychané, šeptané či recitované songy, kde člověk melodii mnohdy pracně hledá, zatímco ve speedových skladbách je na 4-5 minutové ploše třeba pět a více různých melodií).

3. 11. 2009 6:57

- adrian

Jo tak Power Quest uz bohuzel taky zrejme nebudou, co byvali, po tech velkych personalnich rosadach :-( V posledni dobe me fakt vyrazili dech Theocracy, naprosto fenomenalni. Armory taky nejsou spatni a novi Crystallion jsou hodne dobri!

2. 11. 2009 18:27

- Pagan

GNT: uhodil jsi hřebíček na hlavičku! Málokdo chápe, že žánrově "čistých", pouze speed metalových alb je minimum. Ten současný tzv. boom se týká především kapel z ranku 'power', kde se speed objevuje ve větší či menší míře, jen ojediněle ale celoplošně. Takových klenotů, jakou je např. deska "Magic Never Dies" od POWER QUEST, z noviců třeba obě placky REINXEED nebo poslední SAIDIAN, těch je fakt poskrovnu. Z tohoto pohledu mně tedy CELLADOR totálně vyhovují a nezbývá než věřit, že příště přidají i více tvůrčí invence:-) A Tobě moc děkuju za koment(y)!

2. 11. 2009 14:26

- GNT

No buďme rádi za každou opravdu speedmetalovou desku, je jich jak šafránu, notabene, jedná-li se o kapelu z USA, kde powerspeedu pšenka opravdu nekvete. Někde ti kluci musejí brát vzory, ve své zemi je pro svůj žánr nenajdou. Druhá deska už může být více originální. Oproti Dragonforce má album Cellador jednu přednost a tou je únosná délka. Když mám náladu na čistý speed, pustím si Cellador a přežiju ho celý v pohodě, což by se mi asi nestalo u nějakého death či black metalu. Hodnotil bych 7,5, už jen za žánrovou čistotu, 8 speedových skladeb na jedné desce je raritou - takoví Stratovarius jsou označováni za krále speed metalu a kolik superrychlých či alespoň rychlejších songů mají na deskách? Něco mezi 1/3 až 1/2 alba. Opakuji, važme si toho, že takhle dnes ještě někdo hraje. Každý nám ze speedu utíká a není to vždy k dobru věci (vlastně skoro nikdy, viz nová Sonata Arctica, do třetiny alba jsem se radoval, abych pak zažil zklamání roku, no nic, lepší to už nebude a to právě Sonata byla nadějí melodického speedu - když chce někdo holt dělat vznešeně utahané umění, musíme ho nechat, aby ho dělal, ale aby bylo pro koho).

2. 11. 2009 13:09

- adrian

Ale nani to taky zly. Na DragonForce to samozrejme nestaci ani nahodou, hlavne v tech chytlavych refremech maji hodne velke rezervy a taky zpevak neni tak dobry - ale jako kulisa proc ne. A par slusnych songu tam rozhodne najdete.

1. 11. 2009 9:23