GAMMA RAY - František Šafr

Já od Gammy také slyšel Hell Bent a další dvě skladby a zatím se mi to líbí velmi! Moc se těším na nové album.

5. 03. 2014 15:30

Honda - vn

A co dýňová Are You Metal? Ta ti nevadí? Nechci se paprsků nějak extra zastávat, ale ta Hellbent je podle mě supr a GR čeká dobrý rok..

5. 03. 2014 12:40

- Hellhammer

Já moc německý heavy /power metal neposlouchám,radši mám severský power.Helloween i Gammu si v rámci přehledu o scéně poslechnu,ale nic pro mě to není(když tak ty staré věci,nové vůbec), hodně z toho čiší ten germánský ordnung,a to mi u poweru vadí. Když už poslouchám německý metal,tak spíš moderní metal-corové věci(Heaven Shall Burn,Neaera,Caliban,War From a Harlots Mouth..)

5. 03. 2014 12:01

- Soichiro Honda

a co sa týka kolegov z Gamma Ray, tak ak na album čakáme štyri roky, a oni vypustia niečo ako "Hellbent" tak to možu fakt rovno zabaliť.. to že majú časový sklz kvoli tomu študiu beriem, ale takýto singel v roku 2014 je fakt na uterák.. dýne dávajú paprskom v poslednej dobe na prdel, ale toto už je snad čiste K.O.

4. 03. 2014 20:24

- Hellhammer

Já to radši ani nevnímám jako návrat ke kořenům kapely,nechci si ty stará alba tímhle zošklivit.A docela tam postrádám i jakýkoliv power metal nebo nedejbože speed.Mě to zatím zní opravdu jak triviální pop metal plný balastu,fakt nevím co má v tomhle být ten návrat ke kořenům.Spíš Sonata chytla "Nuclear Blast syndrom".. Silneý kecy a skutek utek..

4. 03. 2014 20:18

- Soichiro Honda

neni to zle (omnoho lepšie ako wolves die young), ale je to neskutočne presladené hlavne tým zvukom si robia srandu, gitary totálne utopené, bicie prebasované, snad finalna nahravka bude na tom lepšie.. fakt by ma zaujímalo prečo zrazu taký radikálny (a nečakaný) krok späť o celú dekádu

4. 03. 2014 20:08

- Hellhammer

http://www.youtube.com/watch?v=RO5FPHFI6sI Další song z připravované desky Sonaty.Prý návrat k power metalu.Haha...Tohle je extrémně slizký a s power metalem to má zatím ještě méně než album Stones..Nemyslel jsem že někdy budu mít na Tonyho zpěv alergii,ale ty "hřejivý" hlasový polohy co tady předvádí jsou fakt strašný..

28. 02. 2014 16:10

- Pagan

potěšení na mé straně, v případě zájmu doporučuji moji facebookovou stránku MELODIC POWER-SPEED METAL, ve které nám díky nadšencům z celého světa neunikne ani jedna jediná zajímavá kapela :-)

18. 02. 2014 12:38

to Pagan - htaedas

Moc díky za tipy na loňské power alba. Derdian jsem díky Tvým recenzím už měl v merku, ale ostatní jsou pro mě nové a po jednom poslechu super a pokud bude aspoň pár takových alb ročně vycházet, tak melodic power speed nevymře. Ano, chce to hledat. Já jsem právě díky novému Derdian a bonusové skladbě s Leo Figarem přišel na japan speed metal a nestačím se divit, co se tam dá najít a slyšet. Nechápu, že jsem po něm nepátral už dřív, když tam vždy byl tento styl populární.

18. 02. 2014 11:22

- GNT

Speed a progress: taková Angra, Shaman, A. Matos a jiné kapely z J. Ameriky mají ve své diskografiii skladby jak progresivní, tak speedové, i mix obou stylů, když se chce, tak to jde, když se nechce, hledají se trapné výmluvy a krkolomná zdůvodnění. Možná by někdo jiný, znalejší, uvedl i jiné příklady. Kapela se může posunout jinam a přitom neztratit nic podstatného ze své dřívější tvorby, tedy ani rychlost. Nakonec taková S. Arctica vše, co dnes dělá, nadefinovala, byť v náznacích, už na albu Silence, nejdéle pak na Reckoning Night, tam už se najde opravdu všechno, i ty speedové skladby vypadají jinak než na předchozích albech (viz Wildfire, částečně i Misplaced).

11. 02. 2014 10:35

- Hellhammer

Samozřejmě,že rychlost se nerovná automaticky nápady a energie:) Silence i Days of Grace jsou výborné nahrávky,plné nápadů a energie a přitom je každá úplně jiná a každá jinak rychlá..

11. 02. 2014 9:20

- Soichiro Honda

"u dobrých speedových nahrávek s tou rychlostí přichází i další věci. Jako ohromná dávka energie, radosti, parádních chytlavých melodií, tuna nápadů. Každá skladba má svou nezaměnitelnou atmosféru a emoce, prostě svoji duši... A problém je v tom ,že když kapela zpomalí, tak se obvykle ztrácí i ostatní výše zmíněné kvality. Najednou už to nejsou dva, tři dobré nápady na skladbu, ale maximálně na album. Veškerá energie, veškeré melodie mizí kamsi do neznáma." ....k tomu nie je čo dodať, akurát, že je to blbosť jak mraky, nič v zlom ;) kvalita a (speedové) aranžmány nemusia byť nutne prepojené, u SA alebo helloweenu sú nespeedové albumy klenoty diskografie, u Rhapsody alebo Gamma Ray skôr tými slabšími položkami.. speed a progres? tak trochu porozmýšlaj prečo to nejde k sebe :) asi preto, že progres sa vyznačuje častou zmenou tempa, hranie sa s emóciami, dôležité je tiež aby sa hudba a text dopĺňali..a všetko v jednom tempe by to asi nevyznelo dobre.. Gamma Ray sú už roky v hajzlu, tam už nečakám naozaj nič, zvlášť po Zimmermanovom odchode, ktorý to ešte ako-tak držal nad vodou.. to že niekto má rád speed je super vec, každý nech si počúva čo má rád, ale hádzať a priori všetko do jedného vreca? opäť vravím, že proti speedu nič nemám, albumy ako Silence od SA, Dust To Dust od Heavenly, či Pathfinder mám veľmi rád ..

10. 02. 2014 16:35

- GNT

Poslední dnešní příspěvek (možná): máte-li k dispozici nádhernou melodicky košatou ne právě křehkou skladbu s grandiozním refrénem (ne zařvaných pár slov či jen jednoslovný výkřik - takový refrén má jedna speedová skladba - název po mně nechtějte - z připravovaného alba Gamma Ray, což mi způsobilo nesmírné zklamání: na to čekáme 4 roky?!) pak nejlepší aranžmá k ní je buď udělat ji jako pomalou hymnickou baladu nebo jako brutálně rychlý speed (pomalejší zpěv, vše ostatní může letět třetí kosmickou), ve středním tempu to nikdy tak nevyzní. Spojení max. rychlosti a max. melodie prostě funguje, na mě tedy spolehlivě (a možná je ještě pár stejně postižených na světě), někdy bych ty účinky srovnal s účinky lehkých opiátů, euforie je zpravidla zaručena. Snad i proto jsem speedařem, prostě tu drogu potřebuju v množství větším než malém.

10. 02. 2014 14:16

- GNT

Budoucnost S. Arcticy neřeším, je mi celkem ukradená, pro mě je tahle kapela mrtvá, nevím, co by se muselo stát, abych ji považoval "za nemrtvou". Ptejme se jen, proč ten ohlašovaný návrat k poweru (který se nakonec ani konat nemusí, takových vyhlášení a rozhovorů jsem četl a pak skutek utek). Ještě k progresivitě - on snad existuje nějaký zákon, který zakazuje prog kapelám (či těm, které se za prog považují, což nemusí být totéž) hrát opravdu rychle? Někdy totiž veškerý progresivní vývoj začíná a končí tím, že skupina přestane skládat songy ve speedovém tempu. Vyslovím kacířskou myšlenku - myslím, že je pro jakoukoli kapelu možné vyvíjet se a to velmi a zároveň nemusí rezignovat na rychlost. Opakuji se - zatím je základním zákonem vývoje u powerspeedových kapel zpomalení, často úbytek melodičnosti, zpěvak hodí hlas níž, všechno se zatěžká, zaškobrtá, zahuhlá ... Z pohledu speedaře jde ovšem o antivývoj, o cestu zpět, kterou se již jednou šlo (kterému zákonitě nemůže tleskat, není-li masochistou) jako kdybychom se z kapitalismu chtěli vracet do feudalismu ... snad mi bude rozuměno, co jsem chtěl říci.

10. 02. 2014 13:54

- GNT

ephippiger: cituji "u dobrých speedových nahrávek s tou rychlostí přichází i další věci. Jako ohromná dávka energie, radosti, parádních chytlavých melodií, tuna nápadů. Každá skladba má svou nezaměnitelnou atmosféru a emoce, prostě svoji duši... A problém je v tom ,že když kapela zpomalí, tak se obvykle ztrácí i ostatní výše zmíněné kvality. Najednou už to nejsou dva, tři dobré nápady na skladbu, ale maximálně na album. Veškerá energie, veškeré melodie mizí kamsi do neznáma." Velké díky, lépe bych to nenapsal, vše výše psané je i mým názorem.

10. 02. 2014 13:33

- Hellhammer

Víš jak, ono,je těžký se vrátit ke kořenům a přitom nevykrádat sama sebe.Většinou chybí ten mladický a začátečnický entuziasmus,většinou takový materiál zní mdle a unyle,je to takové hraní si na sama sebe..Sonata se fakt umělecky posunula,ukázala že má i na progresivnější alba a myslím,že je škoda,že se chtějí takhle okatě vracet k něčemu co je už dávno pryč..A i když se nějaké kapele ten návrat ke kořenům celkem povede (třeba desky Cradle of Filth s Marthusem,nebo aktuálně Halo Of Blood od Bodomáků,tam se povedlo znít "bodomsky" a zároveň se nevykrádat..),tak to po čase stejně není na 100%,není to tak originální a zapamatovatelný jako originální kořeny té či oné kapely..

9. 02. 2014 22:34

to Hellhammer - Soichiro Honda

mám podobný názor, hoci aj na Stones Grow Her Name sa popri klasických songoch (Only The Broken Hearts, The Day, Losing My Insanity) našli aj progresívnejšie kúsky (The Wildfire II, III, Somewhere Close To You, Cinderblox),- za seba musím povedať, že ma bavili hlavne druhé menované, takže dúfam, že návrat ku koreňom nebude až takým návratom, konieckoncov ako to zvyčajne aj býva.. je pekné, že SA myslí na oldschool fanúšikov, osobne proti speedovým songom Sonaty nič nemám, ale na albumoch Unia a The Days Of Grays kapela predviedla tak skvelý výkon, že by som bol veľmi nerád ak by ostali len výnimkou v diskografii.. aj keď ťažko súdiť dopredu, hlavne pri skupine kde človek nikdy nevie.. a ku Queenom asi toľko, že pre Kakka sú vzorom, povedal to v niekoľkých rozhovoroch, takže vyčítať ich vplyv v hudbe Sonaty nie je na mieste.

9. 02. 2014 16:18

Anonim - Hellhammer

Ecliptica je samozřejmě velmi dobrá,chytlavá,ovšem poplatná době vzniku,hodně přímočará,a na první signální.Ale Days Of Grace podprůměr?.. Prošťouchnout ouška,vždyť nic tak promakaného,relativně složitého a přitom nesmírně chytlavého nikdy nenahráli...Místo aby to rozvíjeli,tak se teď vytasí ze zastydlým návratem ke kořenům..To může uspokojit fakt jenom zarytý tradicionalisty,u kapely žánru SA je okatej návrat ke kořenům umělecká sebevražda..Pamětnící jim to ale asi spapají:)

9. 02. 2014 14:39

- Crust

No u některých kvapíků (San Sebastian, Flag In The Ground, ...) to u mně sice zafungovalo jak píše ephippiger - je to hodně energické a melodické, ale jinak si myslím, že jim obecně víc sluší kratší hitovější skladby, kde se tolik na plyn nešlape (Replica, Peacemaker, Full Moon, My Land, Paid In Full, I Have A Right,...). Jinak, při vší úctě k Tonyho skladatelskému talentu, strašně mi v té kapele chybí metalovější přístup Janiho Liimatainena, který bych trochu krotil ty progresivní roztahané rozplizlosti z poslední doby. Je to na můj vkus moc přeplácané vrstvenými vokály, orchestrem a klávesami, jakoby chtěli být power metalovými Queen a jaksi se vytratil ten sound metalové kapely z dob, kdy tam Jani ještě hrál.

9. 02. 2014 13:58

Sonata - Anonim

Naprosto souhlasim s ephippigerem. Ecliptica je z mého pohledu nejlepší a hlavně nejnápaditější album, které kdy Sonata vydala. V porovnání s ním jsou alba jako The Days of Grays jen podprůměr.

9. 02. 2014 11:43