- racik

Noví Crematory mi nakonec udělali dost radost. Album má rozumnou délku a vcelku díky tomu chybí vata. Neřekl bych, že se nějak přehnaně ohlížejí do minulosti, v podstatě je to (opět) určitý průřez, ve kterém je vše od tvrdého metalu přes gotiku po elektroniku. Oproti minulým albům se ale přitvrdilo, Rest in Peace nebo Untill we meet again jsou to nejvíc heavy, co za dlouhou dobu natočili. Nejvýše si cením po více posleších asi Sound of my life, Forsaken, Zur Hoelle a Das Ende. Albu také dost pomáhá super zvuk. Slabina je čistý vokál Felixe, naštěstí v podstatě jen v Break Down the Walls se snaží vysloveně zpívat, a moc mu to tedy nejde :) celek tak 8/10. A souhlasím, že předělávka Tears of Time (navíc řazená uprostřed alba) je zbytečnost, jen znovu nahraná bez invence, takže jí přeskakuju (to už byl o dost lepší nápad ta variace ve formě Time for Tears na Believe).

22. 07. 2022 15:30

Petronius - Supermartonátor

Jej, omlouvám se. A to mám u sebe originální CD:-)) Samozřejmě je to chyba. Díky za upozornění.

22. 07. 2022 6:19

- - Petronius

Jsem potěšen, že výtkami, které jsem tady před dvěma lety vznesl k dosud poslednímu albu Unbroken, se Crematory odpovědně zaobírali :-) Zbavili se kytaristy Connie Andreszky („čistého hlasu“, který se s výrazem kapely naprosto míjel), vyřešili věc jednoduše a elegantně tím, že tyto pěvecké sekvence převzal sám Felix Stass, který zároveň přestal přehnaně tlačit na hlasovou pilu ve vlastních growlových partech. A tak tu rázem máme nové album, které můžu označit za výborné, jedno z nejlepších v diskografii kapely. Zdominantnění gotiky a industriálu vůbec není na škodu. Break Down The Walls, Forsaken, Trümmerwelten, Tränen Der Zeit, The Sound Of My Life, Rest In Peace jsou šlehy jako hrom, zvuk je taktéž vydařený. Velká, velká spokojenost! A drobná poznámka k textu recenzenta: název písně 8 je Zur Hölle.

22. 07. 2022 5:13