1914 - Viribus Unitis
10/10

BOSTON - Boston
Tady moc není co dodat. Absolutní etalon AOR a...

DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG - Babylon
...ne, že by bylo úplně dokonalé, ale na to, jaký...

SKULL & CROSSSBONES - Time
Sungazer je paráda, dvojka je ještě lepší.

WARRANT - The Speed Of Metal
Warrant mají novou fošnu? Mám od nich všechno,...

WARRANT - The Speed Of Metal
Já už jsem staromilec , takže se mně nové album ,...

ICONIC - Second Skin
Tak jsem se nechal zlákat jmény (na což vydavatel...

SKULL & CROSSSBONES - Time
Už debut byl fajn a zdá se, že napodruhé bude...

ALKEHOL - Připíjim
Kapela Alkehol si za dlouhá léta svého fungování...

SKULL & CROSSSBONES - Time
Tak toto ma posadilo na prdel. Na prvé vypočutie...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku PAIN - I Am


8/10 - rublik05

O Peteru Tägtgrenovi bylo v posledních letech slyšet především v souvislosti s jeho účinkováním v sólovém projektu zpěváka kapely Rammstein Tilla Lindemanna, před časem také po delší době vydal nový materiál se svou melodic death metalovou kapelou Hypocrisy. Fanoušci jeho industrial metalové kapely Pain si na novou desku museli rovněž nějaký ten čas počkat, letošní novinka „I Am“ vychází po téměř osmi letech od předchozí řadovky „Coming Home“. Album obsahuje jedenáct skladeb, jejich autorem je tradičně samotný Tägtgren a natáčelo se v jeho domovském studiu Abyss. Pain to odpálí pěkně zostra peckou „I Just Dropped by (to say goodbye)“, o něco chytlavější je však až druhá položka „Don´t Wake the Dead“, což je pomalejší věc, s výbornou tíživou atmosférou a povedeným refrénem. Trojka „Go with the Flow“ mi přijde jako takové nepříliš výrazné disco, něco mi chybělo i u následné „Not for Sale“. „Party in My Head“ už známe jako singl z doby covidové, jednoduchý, chytlavý, zkrátka jasný hit na první dobrou, podobně jak tomu bylo před více než dvaceti lety se známou „Shut Your Mouth“. Titulní skladba „I Am“ je zase o něco naléhavější a atmosféričtější, na „The New Norm“ se mi hrozně líbí ty řízné kytary, moc povedený je i závěr alba, temnější „My Angel“ hodně sedí elektronika a zpěv Cécile Siméone, „Fair Game“ je zase takovou příjemnou tečkou na závěr. Petera Tägtgrena, resp. kapelu Pain nemám zas až tak naposlouchanou, nicméně album mi jako celek přijde typicky „tägtgrenovské“, písně mají silný industriální nádech, kytary místy řežou jako pila, což v kombinaci s poctivou porcí elektroniky vytváří onen charakteristický sound, jímž je Peter Tägtgren pověstný. Očekávání jsem neměl takřka žádné, o to víc mě „I Am“ překvapilo. Pořádná porce poctivého industriálu. Za mě velká spokojenost.

22. 05. 2024 7:23

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.00507 sekund.