Pohoda - Dezolát

Pohodová, vzdušná, odlehčená deska. Cizina sází super recenze, já jsem také spokojen. Předchozí půl řadovka Interludium byla lepší a Call of the wild horší … ale v zásadě lze říci, že firma Powerwolf maká stále stejně cca za 7-8/10

2. 08. 2024 23:35

7/10 - rublik05

Německé Powerwolf už sleduji nějaký ten pátek, příští rok už tomu bude zhruba deset let. Za tu dobu stihli vydat několik studiových nahrávek, z nichž každá dle mého názoru posunula borce o nějaký ten kus vpřed a dnes díky tomu představují jednu z největších a nejpopulárnějších powermetalových kapel, jež se svojí spektakulární show vyprodává haly pro tisíce lidí a jejíž logo často zdobí pozici headlinera na plakátech těch největších metalových festivalů. Poslední, teprve rok stará studiovka „Interludium“ vyšla poměrně v tichosti a bohužel nezaznamenala snad žádné větší ohlasy. Letošní, již desáté studiové album „Wake Up the Wicked“ se zřejmě dočká důstojnější propagace, pozitivním signálem je v tomto ohledu fakt, že Powerwolf mají k této příležitosti naplánované podzimní turné, jehož součástí je i zastávka v pražské Sportovní hale Fortuna. Novinka startuje vcelku zostra, i přes svižné tempo je však „Bless ´em with the Blade“ naprosto typickým kapelním songem, absolutně bez nějakého překvapení či něčeho originálního, což se ve finále ukáže jako hlavní a zcela zásadní nedostatek celého alba. Druhá položka, conquistadorská „Sinners of the Seven Seas“ je díky své chytlavosti a do určité míry i epičnosti jednou z nejpovedenějších skladeb, povedla se i následující, rovněž na poslech velice příjemná, avšak textově trochu ujetá „Kyrie Klitorem“. Starou Anglií načichlá „Heretic Hunters“ je zase o něco atmosféričtější, Atilla zde sází slova s kadencí rappera, opět silně návyková záležitost. Po koncertní tutovce „1589“ s vyloženě stadionovým refrénem přichází na řadu poměrně slabší, ne tak výrazná druhá polovina desky, z níž vyčnívá zejména oslavná „Viva Vulgata“, veselá „Joan of Arc“ a dětským sborem ozvláštněná „We Don´t Wanna Be No Saints“. Zvukově „Wake Up The Wicked“ víceméně navazuje na své předchůdce, nezaznamenal jsem žádné významné odlišnosti či experimenty, v tomto ohledu se jelo takříkajíc na jistotu. Písně, jejichž délka jen v jednom jediném případě lehce přesáhne čtyři minuty, jsou vesměs svižné, chytlavé, dodržují charakteristický kapelní rukopis a tradičně jim vévodí silný hlas a sebevědomí projev charismatického zpěváka Atilly Dorna. Pokud člověk přijme fakt, že se ve své podstatě jedná o typickou vlčí desku, která nikterak nevybočuje ze zaběhnutých mantinelů, rozhodně by neměl být z poslechu zklamaný. Každopádně je třeba počítat s tím, že tak silný materiál, jako tomu bylo například na vynikající „The Sacrament Of Sin“, se na novince bohužel nenachází.

2. 08. 2024 18:15

- P. Štěpnička

Nové album Powerwolf, aneb degradace power metalu pokračuje...

2. 08. 2024 7:00