DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Já to nikde nevyštrachal, přišlo na redakční...

SAINT - Immortalizer
Že ste tu páni na nich natrafili...pritom táto...

XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Osm let čekání na novou desku mé nejoblíbenější...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Na koncertech to klukům pořád jde, ale poslední...

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit
Skoro bych i souhlasil ale Kolář vážně v kondici...

DREAMTALE - Seventhian...Memories of Time
A mně zase nesedí nepříjemný nemelodický hard...

DREAMTALE - Everlasting Flame
Výměna skvělého Erkkiho Seppänena byl krok...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Ty jo, kde jso to vyštrachal? Evidentně nějaký...

GREAT WHITE - Back To The Rhythm
Jedna z mála těch novějších desek, která mě...

DIAMOND ALICE - Diamond Alice
Za mě překvapení jak prase. Konečně výborný...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

ReinXeed - 1912


Need for speed? Může být! Tímto spojením jsem sice začínal recenzi na druhé album kapely ReinXeed, tentokrát to ale platí ještě mnohem víc. Novinka s názvem „1912“ totiž šlape ve spídovém rytmu od začátku do konce, a to takřka bez jediné výjimky! Tommy Johansson je evidentně nadšený fanoušek tohoto žánru a k radosti nás všech, kteří jsou ujetí podobným způsobem, se to nebojí dát umělecky najevo. Koresponduje ale i tentokrát ona vášeň s chytlavostí jednotlivých skladeb, nebo už definitivně kvantita ..více

[recenze]

[08.07.2011]

[Petr Štěpnička]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


SANCHEZ - Run For Streets


Škoda, že se nikde na netu nedočtete, zda členové švédské kapely Sanchez nemají zálibu v extrémních tělesných aktivitách. Zajímalo by mě, jestli si kluci těsně před nástupem do studia zaběhli maratón, zorali fotbalové hřiště, pomohli s kopáním druhého Bosporu či kýho čerta to páchali, ale jinak si nedokážu vysvětlit, že jejich album „Run The Streets“ zní tak strááášlivě utaaahaaaně. No a když k tomu připočtete fakt, že při tvůrčím procesu se nápady zrovna nehýřilo a od pohledu nedomorodý Švéd ..více

[recenze]

[07.07.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]


LIMP BIZKIT - Gold Cobra


Je jasné, že nejlepší léta už mají Limp Bizkit za sebou. Doba „Significant Other“ a „Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavoured Waters“ je už dávno pryč a móda nu-metalu už dávno pominula. Navíc se Limp Bizkit prezentovali ne zrovna podařenými alby jako „Results May Vary“ ( i když z komerčního hlediska se díky singlu „Behind Blue Eyes“, coveru od The Who, o žádný průser nejednalo). A i když Limp Bizkit jsou (nepočítejme Linkin Park) komerčně nejúspěšnější nu-metalová parta, ..více

[recenze]

[06.07.2011]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


DRAGON GUARDIAN - Destiny Of The Sacred Kingdom


A zase přičel čas učinit zadost mým spídofilním choutkám. Této japonské kapele jsme se na našich stránkách věnovali už dvakrát, pár lidí si recenze přečetlo, přesto seriózně pochybuji, že by muzika někoho výrazněji nadchla. Je tedy velice pravděpodobné, že si následné řádky budu psát jen a jen pro sebe. Ale což, venku leje jako kdyby nebe běželo maraton, takže alespoň nějak zaplním nudný čas...více

[recenze]

[05.07.2011]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Václav Votruba


Osmdesátky byly zvláštní dobou. Jednak se rodily naprosté disko zrůdnosti, na druhou stranu ale vystrčil své drápy pořádně drsný metal. Tak či tak, perfektních desek se urodilo mnoho. Některé trendové, některé novátorské, některé archaické, avšak dobré. ..více

[ankety]

[04.07.2011]

[Venca Votruba]

[13 komentářů ]


JUDAS PRIEST, WHITESNAKE, 28. 6. 2011 - Praha, O2 Aréna


Společný koncert Judas Priest a Whitesnake považuji za jeden splacený dluh z puberty. Obě formace, krom dalších typu Mötley Crüe nebo Guns n´Roses lemovaly moje roky dospívání a dosud jsme neměl příležitost se na ně naživo podívat. Pravda, nejraději bych je viděl třeba v roce 1990, kdy obě kapely byly na vrcholu, ale jelikož to v té době nebylo prakticky možné, rád jsem se na ně jel s čipernou agenturou Ozzy a Potkan podívat v červnu roku 2011. Cesta ve více než třicetistupňovém vedru přes totálně zašvíkanou Prahu ..více

[reporty]

[03.07.2011]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]


DYNAZTY - Knock You Down


Dynazty. Dovedete si představit kapelu s ještě blbějším názvem, než je tenhle? Jistě, několik by se jich našlo, ale Dynazty jsou letos jedním z horkých adeptů na titul. Ale co, nejde až tak o název, ale o to, co se pod ním skrývá. Z obalu je jasné, oč se bude jednat. Čtyři vlasáči v kožených bundách a ověšení řetězy se pochopitelně hlásí k nové hair metalové vlně. Jsou to přesně ti, kteří v pubertě poslouchali Mötley Crüe, Guns n´Roses nebo Poison a poté, co jim úspěch debutu Crashdïet „Rest In Sleaze“ ..více

[recenze]

[02.07.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Savapip


Osmdesátá léta byla, jsou a budou nepřekonatelná (netvrdil jem něco podobného i o devadesátkách :-)?). Bylo to období, kdy jsem začal hudbu vnímat a prožívat. A i když mi spousta těch pro metal důležitých alb začala doklapávat až v následující dekádě, když mě dneska přepadne chuť vypnout, relaxovat, či se jen v téhle uspěchané době zastavit a udělat si radost, pravděpodobnost že mi při tom bude dělat společnost některá z následujících nahrávek je hodně vysoká. I když nechci tvrdit, že všechny tyhle desky ..více

[ankety]

[01.07.2011]

[Savapip]

[5 komentářů ]


NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Ray


Původně jsem myslela, že ze své sbírky snad ani deset alb nevyberu. Přeci jen, osmdesátá léta jsou pro mě v mnoha ohledech vzdálená až příliš. Nakonec to byla velká bitva a nesmírně těžké rozhodování. Legendární. To slovo mě napadalo prakticky u každého druhého alba, na které jsem narazila. A přišlo mi pomalu jako rouhání, že se mi některé nahrávky do desítky prostě nevešly. Nějak jsem se ale rozhodnout musela, takže tady to je:..více

[ankety]

[30.06.2011]

[Ray]

[3 komentáře ]


THE POODLES - Performocracy


Hudba The Poodles mi dodnes z nějakého důvodu unikala. Přestože tahle kapela není na scéně žádný zelenáč, prvním albem, které jsem slyšel celé, je právě až novinka „Performocracy“. Kapela sází na hair metal, který ovšem v jejím podání nezní tak punkově a rozjíveně jako v případě Hardcore Superstar, Rakel Traxx nebo Vains Of Jenna, ale spíše čerpá z klasických hardrockových tradic. Nedočkáte se proto drzých fucků, ale spíše tvrdých kytarových riffů, přesné strojové rytmiky a zpěvných refrénů...více

[recenze]

[30.06.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]


DUAL COMA - Wake Me Up


Návod jak se probrat z dvojnásobného kómatu? Banda z polských Katovic Dual-Coma vydala vloni, po šesti letech své existence, dvou demonahrávkách, jednom EP a jedné výběrové desce, své debutové album a nazvala jej "Wake Me Up“. Do jejich míchanice thrash metalu a metalcoru, načichlé nepříliš výrazným odérem industriálu, je propašována dostatečná dávka přístupnosti - tvořená především občasnou melodičností a vytrvalým dialogem brutálního (Maciek) a čistého (Leszek) vokálu...více

[recenze]

[29.06.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pepsi Stone


Je nezpochybnitelné, že osmdesátá léta dala rockové muzice mnoho. Hned na jejich začátku vypukla Nová vlna britského heavy metalu, kterou následovala i vlna toho amerického. Přišel thrash, přišel hair metal, ale i black nebo death. A všechny tyhle proudy vlily do žil rockového národa čerstvou krev. Je jasné, že právě v osmdesátých letech se zrodily ty největší kapely, které dodnes vyprodávají stadiony a které už nikdy nebudou překonané. Vybírat proto nejlepší alba osmdesátých let bylo nesmírně těžké. ..více

[ankety]

[29.06.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]


KING KOBRA - King Kobra


Ještě třeba před rokem to vypadalo, že King Kobra je pojem jen ryze encyklopedickým. Kapela, která vydala svá tři alba v rozmezí let 1985 až 1988 byla natolik (především svou přehnanou natupírovanou image a knírkem bubeníka Carminea Appice) spjata s osmdesátými léty, že jsem si jejich účinkování v dnešní době dost dobře nedokázal představit. Ale co se stalo? Světe, div se, King Kobra jsou v roce 2011 zpět s novým albem. A to dokonce skoro v původní sestavě. Za bicími samozřejmě sedí..více

[recenze]

[28.06.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pagan


V osmdesátých letech se žádné subžánrové škatule neřešily, všichni jen spontánně hráli to, co prýštilo přímo z jejich krve. Pouze nátura muzikantů diktovala brutalitu hudebního materiálu. Tato nestrojenost měla za následek několik zásadních desek, které jsou nepřekonatelnými žánrovými monumenty, stejně jako představují jedinečný odkaz doby, ve které se rodily. Pro mě to jsou tato díla:..více

[ankety]

[28.06.2011]

[Petr Štěpnička]

[18 komentářů ]


FALCONER - Armod


První, co mě po vydání novinkového alba švédských Falconer zarazilo, byly poměrně otrávené ohlasy na internetu, kdy někteří neváhali označit "Armod" jako nejslabší položku sokolnické diskografie v celé historii kapely. Uběhlo pár týdnů a není problém se dočíst, že sedmé album Falconerů je to nejlepší, co kdy z party kolem Stefana Weinerhalla a Mathiase Blada vypadlo. Čert se v tom vyznej. Osobně zaujímám pozici umírněného středu a souhlasím s jediným. Že "Armod" je zatraceně rozporuplná deska. ..více

[recenze]

[27.06.2011]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : << < 502 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.59276 sekund.