24.11.2020
GUNS N`ROSES
Opatrně, ale přece jen se rozjíždějící aktivity této ..více

24.11.2020
SUNBOMB
Projekt frontmana Stryper Michaela Sweeta a kytaristy L.A. ..více

24.11.2020
OMEGA
Během několika dnů zemřel další ze základních ..více

24.11.2020
INQUISITION
Američtí blackmetalisté, původem z kolumbijského ..více

24.11.2020
MISTRAL
Zbrusu nová polská dvojice, hrající avantgardní ..více

24.11.2020
THRUDVANGAR
Němečtí blackmetalisté používající vikingskoui ..více






THIN LIZZY - Thunder And Lightning
Když už jsme teda u těch Thin Lizzy tak Thunder ..

THIN LIZZY - Thunder And Lightning
Tahle deska je veliká bomba! ..

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
No, vycházel jsem z toho, že Human Touch hráli ..

PYRAMAZE - Epitaph
Lance Kinga jsem (zvlášť po fantastickém debut ..

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
Přesně naopak. Human Touch byla ostře kritizov ..

BOB DYLAN - O2 Arena Praha, 11.6.2010
Přátelé, recenze na novinku Rough and Rowdy Way ..

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
A ještě jedna věc - v 1992 vydal (dokonce) dvě ..

Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You
Jenom krátce. BS uznávám, i když mě jeho hudb ..

DEATH DEALER - Conquered Lands
Timeless Miracle, to je super fošna; jak to ale v ..

DARK TRANQUILLITY - Moment
Novinka je vylepšená a vytuněná Atoma. Je víc ..




Za poslední měsíc:
OLYMPIC - Kaťata
2220x

PARADISE LOST - Icon
1808x

FISH - Weltschmerz
1717x

SIX FEET UNDER - Nightmares Of The Decomposed
1562x

AC/DC - Power Up
1414x

ORPHANED LAND - Sahara
1399x





článků celkem: 8001
recenzí: 6585
reportů: 573
rozhovorů: 447













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Úvodník:

Kdo nás křísí? Ejsí dýsí!!!

Řada kapel se postupem let stala nejen legendou, ale posléze i karikaturou sebe sama. Ovšem pak je tady hrstka vyvolených, o kterých si člověk ani nedovolí něco podobného pomyslet. Mezi ně patří i AC/DC. Když Angus Young někdy v osmdesátých letech řekl, že vydávají každý rok stejnou desku, jen s jiným obalem, byla v tom obrovská dávka nadhledu a ironie. Můžeme na AC/DC ukazovat jako na kapelu, která všechno, co měla říct, řekla do roku (dejme tomu) 1980, ale nikdy, skutečně NIKDY nikdo nemůže ignorovat fakt, že tahle parta dokázala spojit generace, vymyslet vlastní, v první vteřině rozpoznatelný styl a ještě s tím mít velký úspěch. Tak velký, že když se zeptáte na definici rockové kapely, většina lidí bude jmenovat právě tyto australské hegemony. A je jedno, jestli s nimi vyrůstali už v sedmdesátých letech nebo se k jejich tvorbě dostali mnohem později. V tom je nadčasovost téhlekapely.

Osobně jsem AC/DC poprvé zaregistroval na sklonku osmdesátých let, kdy Supraphon vydal jejich album „Blow Up Your Video“ a posléze, když v rádiu, ještě stále za komunistů, přehráli celou „Back In Black“. O životní lásce sice nebylo hned rozhodnuto, protože doba nabízela mnoho kvalitní hudby, ale AC/DC už tehdy v podstatě stáli nad vším. Nad všemi trendovými žánry a je jedno, jestli to tehdy byl thrash, hair metal, či později death metal nebo grunge. Tahle kapela všechno přežila, nikdy své jméno nedevalvovala ve zbytečných experimentech, které by jí příznivci rozhodně neopustili a ani na trh nevypustila šedou, průměrnou desku. Tu tahle parta vlastně ani natočit neumí. To dokazuje i teď, když vydává sedmnácté album „Power Up“. A zase ční nad vším a Angus Young je při svém prťavém vzrůstu ten největší kytarista na světě. Konkurence si zase hryže prsty, protože celá léta se může snažit skoro o nemožné a přijde tahle pětice chlápků v důchodovém věku, nahraje dvanáct a na jejich poměry v podstatě obyčejných skladeb a svět jim zase leží u nohou...

Pepsi Stone, 16. 11. 2020

MARCHE FUNÉBRE - Einderlicht


Velice působivý cover alba „Einderlicht“ (konečné / poslední světlo) dává najevo, že o veselou muziku nepůjde. To ale ani název belgické party, která si říká Marche Funébre. „Einderlicht“ je čtvrtým zářezem této doomové skupiny, která si na scéně vybudovala slušné jméno a je příslibem kvality. Jak se na stylově odpovídající album sluší a patří, obsahuje málo, ale za to dlouhých skladeb. Šest písní se pohybuje od sedmi do jedenácti minut a celková hodinka hudby dá dostatek času ..více

[recenze]

[25.11.2020]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Cristiano Filippini´s FLAMES OF HEAVEN - The Force Within


Asi těžko může existovat fanoušek epického power metalu, kterého by nenalákal název kapely Flames Of Heaven, potažmo obal jejího debutového alba "The Force Within". Když žánrový patos, tak otevřeně a bez servítek, žádné skrývání za rádoby hluboké významy. Malým otazníkem může být hudebník Cristiano Filippini. Umělec, kterého doposud nikdo neznal, si dovolil své jméno vetknout rovnou do samotného názvu kapely, jež je přitom složena z daleko věhlasnějších muzikantů. Sebevědomí, za kterým může stát buď nemístná nabubřelost,..více

[recenze]

[25.11.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Bruce SPRINGSTEEN - Letter To You


Bruce Springsteen je už léta americký kulturní poklad. Je to on, kdo přesně naplňuje definici klasické rockové hudby zpoza oceánu a kdo nastavil mantinely pro to, jak má znít rockový písničkář. U něho nejde mluvit o štěstí, že kdysi v sedmdesátých letech udělal díru do světa, ale o tom, že skutečně umí. Bylo totiž jen hodně málo chvil, kdy zaváhal a přišel s alby, které by se nemohly poměřovat s jeho klasickými díly, ať už to jsou slavná alba „Born To Run“, „The River“ nebo „Born In The USA“. Je to možná až s podivem, ale i po padesáti letech na scéně ..více

[recenze]

[24.11.2020]

[Pepsi Stone]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


PYRAMAZE - Epitaph


U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska,..více

[recenze]

[24.11.2020]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


Joe BONAMASSA - Royal Tea


Na scéně je několik výkonných umělců, kteří se účastní řady projektů, hostují na albech rozličných muzikantů a ještě stihnou téměř vzorně rozšiřovat vlastní diskografii. Jedním z nich je třiačtyřicetiletý americký kytarista Joe Bonamassa. Zázračné dítě staré bluesové školy, které už dávno dorostlo do velikosti svých vzorů. Ponechme stranou jeho boční aktivity, stejně tak jako hvězdný projekt Black Country Communion, před čtyřmi lety znovu probraný k životu, a soustřeďme se na jeho sólovou diskografii. ..více

[recenze]

[23.11.2020]

[Pepsi Stone]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Thrashmetalové novinky roku 2020 - část XI. - kapely IN MALICE´S WAKE, HARLOTT a WARFECT


Dnešní trojice alb vyšla shodou okolností ve stejný listopadový den, konkrétně v pátek třináctého. Všechny nahrávky spojuje podobný thrashmetalový rukopis a hlavně kvalita. Nejde však o žádné překvapení, každý ze spolků své dovednosti doložil v minulosti již několikrát, kupříkladu Australané In Malice´s Wake vydali tři vydatné fošny, aktuální počin "The Blidness Of Faith" tedy nese pořadové číslo čtyři. A věci zůstávají při starém, čtveřice protinožců zase vyhřezla urputně zriffovaný thrash,..více

[recenze]

[23.11.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


DEATH DEALER - Conquered Lands


Death Dealer už od svých počátků, které se datují k roku 2012, jasně demonstrovali, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským power metalem. Ten jejich striktně americký můžete sice brát jako trochu přežitý a mírně úsměvný, ovšem na rozdíl od nabubřelého evropského v něm nenajdete otravné symfonické a klávesové pasáže, tolik provařené ženské vokály a nakonec ani heroické chorály, stavěné zejména na efekt bez umělecké hodnoty. Americký power metal, tak jak jej Death Dealer prezentují,..více

[recenze]

[22.11.2020]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Ross THE BOSS (DEATH DEALER, THE DICTATORS, MANOWAR) - Pro fanoušky budu hrát kdykoliv, stačilo aby DeMaio zavolal


Americký kytarista Ross Friedman, pyšnící se údernou přezdívkou Ross The Boss, je na roztrhání. Na jaře vydal sólové album „Born Of Fire“ a teď přichází se třetí deskou své kapely Death Dealer „Conquered Lands“. To však není jediná aktivita, které se tento muzikant věnuje. V plánu na nejbližší dobu je také comebackové album legendy amerického punk rocku The Dictators, u které Ross v sedmdesátých letech začínal. Proto byla ideální příležitost spojit se s ním, navíc, kdy jej lze teď zastihnout v jeho domovském New Yorku, ..více

[rozhovory]

[22.11.2020]

[Dictyophor]

[12 komentářů ]


Mikael STANNE (DARK TRANQUILLITY) - Vždycky jde všechno ještě zdokonalit a zlepšit.


Dark Tranquillity není třeba dlouze představovat. Švédská legenda melodického death metalu hraje již jednatřicet let a aktuálně vypustila do světa svou dvanáctou studiovou desku „Moment“, která potvrdí statut DT jako jednoho z lídrů žánru a rozjasní dny mnoha metalovým fanouškům, v tomto jinak nepěkném roce. O desce (a nejen o ní) jsem si povídal se zpěvákem Mikaelem Stannem, který je velký sympaťák a také člověk, který je do muziky skutečně zažraný...více

[rozhovory]

[21.11.2020]

[Supermartonátor]

[0 komentářů ]


DARK TRANQUILLITY - Moment


„Fiction“, „Construct“, „Atoma“ a teď „Moment“. Švédští pionýři melodického death metalu Dark Tranquillity si libují v jednoslovných názvech desek a pojem „Moment“ může znamenat strašně hodně věcí. Novinka je pro kapelu dvanáctou řadovkou a nabídne stejný počet skladeb.

Album začíná singlovou „Phantom Days“, která je ideálním otvírákem. Zní jako klasičtí Dark Tranquillity v dobré formě. ..více

[recenze]

[21.11.2020]

[Supermartonátor]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


SOLE SYNDICATE - Last Days Of Eden


Výjev na obalu druhé desky švédských Sole Syndicate napovídá, že tady někdo bude kritický k aktuálnímu společenskému stavu. Titul "Last Days Of Eden" dokonce přímo kalkuluje s deprimující budoucností. V divokém roce 2020 se takovému uvažování nelze moc divit, v případě této kapely spíš překvapí její žánrové zaměření. Žádná experimentální moderna nebo cokoli, co by svlékalo duši z posledních zbytků naděje, ale úplně neškodný a lehce přístupný hard rock...více

[recenze]

[20.11.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


ETERNAL IDOL - Renaissance


Po loňském vynikajícím albu italských Hollow Haze „Between Wild Landscapes and Deep Blue Seas“ se mohlo zdát, že kytarista a jeden z pilířů power-symfoniků Eternal Idol Nick Savio je v excelentní formě, takže novinka jeho druhé party „Eternal Idol“ slibovala mnohé, obzvlášť s ohledem i na podařené debutové album. Jenže svět neběží podle papírových předpokladů… To, že to skřípe mezi Nickem a bubeníkem Camillem Colleluorim, se dalo odhadovat podle toho, že Camillo před třemi lety opustil Hollow Haze..více

[recenze]

[20.11.2020]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


PARADISE LOST - Host


Fanouškovská základna Paradise Lost se začínala štěpit. Vyznavači starých pořádků už definitivně nemohli kapele přijít na jméno, když se seznámili s materiálem na albu „One Second“,ti méně konzervativní album sice přijali, ale řeči o „Icon“ a „Draconian Times“ neutichaly. Změnilo se i osazenstvo koncertů a donedávna ještě vlasatý a vousatý symbol gotického doom metalu Nick Holmes byl najednou mnohými fanynkami považován za nový sexy symbol. Byla to pro Paradise Lost divná doba. Před pár lety se ještě pachtili v anglických klubech ..více

[recenze]

[19.11.2020]

[Pepsi Stone]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


ORPHANED LAND - All Is One


Orphaned Land tentokrát s další nahrávkou neotáleli a tak tři roky po „Warrior“ vyšla deska s všeříkajícím názvem (a poselstvím) „All Is One“. Ještě než se tak stalo, opustil kapelu (v roce 2012) z osobních důvodů kytarista Matty Svatitzky a jeho místo zaujal Chen Balbus. V témže roce vznikla velice zajímavá internetová petice na nominování Orphaned Land na Nobelovu cenu za jejich schopnost hudbou spojovat světy různých náboženství (na jejich koncerty chodí jak Izraelci, tak Palestinci)..více

[recenze]

[19.11.2020]

[Supermartonátor]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


MELODIUS DEITE - Elysium


Přestože se kapela Melodius Deite původně profilovala jako nekomplikovaný powermetalový spolek, brzy začalo být jasné, že autorům bude tato škatule hodně těsná. Na dalších albech už se s progem nešetřilo, a novinka "Elysium" (poslouchá v kapele vůbec někdo Stratovarius?) kutá v daném žánru ještě hlouběji. Vzhledem k dramatické výměně sestavy se ale nedá mluvit o nějakém přirozeném vývoji, spíš do kapely přišli hudebníci, kteří vše razantně a nekompromisně přeskupili od poweru do progu...více

[recenze]

[18.11.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


L.A. GUNS - Renegades


Stejně jako je dlouhá a spletitá historie L.A. Guns, podobně složitá je i současnost kolem lidí, kteří vystupují pod tímto jménem. Pro laika totiž vůbec není jednoduché situaci okolo této legendy losangeleského hair metalu či street rocku pochopit. Jak už tomu v minulosti jednou bylo, existují i v těchto dnech dvě různé kapely téhož názvu. První impuls k současné situaci přišel v roce 2016, kdy kapelu zničehonic opustil zpěvák Phil Lewis, aby se znovu spojil s kytaristou a jediným původním členem L.A. Guns Traciim Gunsem, ..více

[recenze]

[18.11.2020]

[Pepsi Stone]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


SIX FOOT SIX - End Of All


Zase jedna kapela, která se dělá temnější, než ve skutečnosti je. Podle názvosloví a obalu to vypadá minimálně na hardcore, po spuštění alba "End Of All" se ale z repráků nezačne linout nic jiného, nežli melodický heavy metal, lehce říznutý modernou. Za kapelou Six Foot Six stojí kytarista Christoffer Borg a zpěvák Kristoffer Göbel, jehož hrdlo prošlo zkušeností u známých krajanů Falconer. Tam mu pšenka příliš nekvetla, neboť většina fanoušků chtěla za mikrofonem Sokolníků jen a pouze Mathiase Blada...více

[recenze]

[17.11.2020]

[Pagan]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : 1 / 468 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.70529 sekund.