Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Úspěch v Americe byl v polovině osmdesátých let pro Judas Priest alfou a omegou jejich kariéry. Přestože „Defenders Of The Faith“ v prodeji za průlomovým „Screaming For Vengeance“ trochu pokulhávalo, stále se jednalo na evropskou metalovou kapelu o úspěch obrovský a Judas Priest byli v té době citováni jako ten nejklasičtější příklad heavy metalu. Mládež po celém světě jim ležela u nohou. ..
Musím vyjít s pravdou ven hned v úvodu. Tohoto pána mám celkem rád, ale zároveň jsem na něj trochu háklivý. Týká se to jeho coververzí, kterými plní svůj kanál YouTube přímo s hujerovskou aktivitou. Nehledě na zbytečnost podobného počínání, pokaždé navíc kamera visí na jeho obličeji jako pijavice a on si to náramně užívá. Pitvoří se, přehrává a do puntíku ztělesňuje moudra duchovních příruček, která tvrdí, že člověk musí v první řadě milovat sám sebe. ..
Tak jak to s těmi bývalými rockery vlastně je? Na počátku nového milénia byli Nickelback skutečně výbornou kapelou, která sází jednu skvělou skladbu za druhou, jenže postupem času zabředla do popovějších kolejí a stále se ne a ne vrátit a navázat na přetrženou nit. V současnosti to vypadá tak, že Nickelback vydají desku, na kterou umístí pár úderných věcí, jen tak, aby se neřeklo a zbytek je jen sračkovitá výplň, která může v klidu být kulisa do hospody nebo ústřední melodie z reklamy na životní pojištění. ..
Dnes přicházíme s posledním dílem mapování zajímavých powermetalových desek roku 2014, na které přitom nevyšla řada v samostatných recenzích. Samozřejmě to neznamená, že jsme tím vyčerpali všechny žánrové nahrávky, naopak, i v listopadu a prosinci vyšlo pár kvalitních kousků (především druhé album Britů Neonfly), o které vás v žádném případě nehodláme ochudit...
Slovenská punková scéna byla vždycky pořádně silná. Stačí si vzpomenout na Zónu A nebo Slobodnou Európu. A k nim samozřejmě můžeme zařadit i Inekafe, kteří se s velkou slávou vrátili po čtyřleté hibernaci v roce 2010 znovu na scénu. Ten návrat korunovali o rok později výtečným albem „Právo na šťastie“. Od té doby Kafe opět jede a zdobí nejeden český a slovenský festival. Kapele se prostě daří a i přes trochu bouřlivý odchod basisty ..
Do recenze tohoto alba italských melodiků jsem se dvakrát nehrnul. Ani po x posleších jsem mu totiž nemohl přijít stoprocentně na chuť. V případě čtyři roky staré prvotiny „The White Path to Rebirth“ se to přitom povedlo téměř okamžitě. Zklamaně jsem tedy před časem album uložil k ledu a doufal, že díky tomu vznikne potřebný odstup. Chvíle dalších pokusů přišla nedávno. Opět jsem se ponořil do hudebního moře aktuálního alba..
Italští Mastercastle jsou takové motorové myšky. Letos odmávli šestý rok své existence, jejich debutové a aktuální páté album dělí pouhého pět a půl roku a nebýt pauzy mezi loňským „On Fire“ a předchozím „Dangerous Diamonds“, se kterým poskočili v letopočtu nezvykle o dvě čísla (byť je prakticky stejně dlouhá jako u letošního „Enfer (De La Bibliotheque Nationale)“, dal by se podle nich odškrtávat kalendář. ..
Norsko není zrovna semeništěm kvanta melodicky zaměřených spolků, když už se ale něco z této chladné země vyloupne, bývá to veliká událost. Vzpomeňme třeba na úžasnou partu Keldian. A dnes hodnocení Triosphere ostudu rovněž neudělají. V obou zmíněných případech přitom nejde o pouhý power metal, nýbrž o vrstevnaté slití řady zajímavých proudů. Chtělo by se říci progresivních,..
Rok 2014 dohání po rozpačitém startu co může, jásat na silvestra zřejmě nebudeme, ale pár dobrých až výtečných kousků nakonec ještě vyšlo. Dnes přinášíme další výběrovou trojici. Začneme srbskou kapelou Alogia, jež do letošní sbírky zajímavých desek přispěla svým v pořadí pátým zářezem "Elegia Balcanica"...
O tom, jakému žánru se věnují Purple Nail, nemůže být pochyb již při prvním pohledu na obálku alba „Embrace The Dark“. Tihle Švédi, kteří debutovali předloni s albem „Night Lights“, do aktuálního dění v gothickém rocku zapadají nejen svojí posmutnělou muzikou, ale i tím, že v jejich čele stojí zpěvačka se silně melancholickým hlasem. A tak nás čeká padesátiminutové bloumání krajinou smutku a zklamání. ..
Heavy metal zažíval v první polovině osmdesátých let celosvětový boom. Velkou měrou se o to zasloužilo album „Screaming For Vengeance“, ale i další kapely jako třeba Iron Maiden, Saxon nebo Def Leppard vydaly svá klasická alba, jenž dosahovala vysoké prodejnosti a podmaňovala si stále více a více uší mladých posluchačů. I když desky jako „Wheels Of Steel“, „Denim And Leather“ (obě Saxon)..
Tato finská kapela bývá žánrově označována jako death/power metal, onu smrtící kolonku ovšem zajišťuje pouze sem tam growlující Esko Itälä, jinak jde o čiré melodično, sem tam trochu brutálněji podané, zmodernizované (viz právě střídání vokální intenzity) nebo povznesené symfonickým aranžmá. Debutové album přichází až v jedenáctém roce fungování Gladenfold..
Se svojí prvotinou přišli němečtí Nothgard před třemi lety a jejich „Warhorns Of Midgard“ nabídlo velice sympatickou srážku severštinou nadýchaného death-black-folk (sečtěme tyhle pojmy a za rovnítkem bude pojem pagan) metalu. Svůj druhý krok kluci absolvují v lehce pozměněné sestavě (u bicích se představuje Dominik Ziegler, který do kapely nastoupil ještě před vydáním prvotiny, ale samotné nahrávání ještě nestihl, ..
Vzpomínáte na výtečnou „Epicloud“? Pak nebudete příliš překvapeni první skladbou „Rejoice“, která by na předchozí řadovce klidně mohla být. Hned druhá „Fallout“ je jedním z vrcholů celého alba. Naprostá hitovka, která se neoposlouchá. Nevím, jak to ten Devin dělá, že má čuch na takové skladby. Střídání hlasů Anneke Van Giersbergen a Devina je nádherné a dokonalé. Přesto však opět můžeme říci, že se píseň klidně mohla nalézat na „Epicloud“ a nikomu by to nepřišlo divné.
..
Někdy je zajímavé zaposlouchat se do kapel, které sice víceméně hrají váš oblíbený žánr, jdou na něj ale z jiné strany, než která je vám blízká. Změna je život a rozšiřování hudebního obzoru patří jistě k věci. V mém případě minimálně proto, abych si (zas a znova) potvrdil, že thrashmetalová odnož, jíž si nechávám odpálit květák nejčastěji, tedy neo-old school, reprezentovaný třeba Řeky Suicidal Angels nebo klasiky Kreator, pro mě zůstává nejlákavějším pojetím, ..
Není úplně obvyklým jevem přeplněná pražská Nová Chmelnice, ale vzhledem k tomu, že do tohoto malého klubu byli umístěni u nás poměrně populární němečtí Freedom Call, nebylo ve finále žádným překvapením, že se v klubu dalo sotva hnout. A i přes to, že hned následující den měla kapela další vystoupení ve Zlíně, účast fanoušků byla opravdu hojná. Není se tedy čemu divit, že u nás kapela hraje často a ráda...
Kanadského umělce netřeba představovat, za pětadvacet let na scéně si vybudoval skvělé jméno a především v poslední dekádě nás zásoboval mnoha nahrávkami. A nutno dodat, že velice pestrými nahrávkami. Těsně po vydání nového počinu se však objevilo spoustu názorů o tom, že Devinovi došly nápady. Je tomu opravdu tak?
..|
Dnes je 28.10.2025, svátek má Státní svátek
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[01.01.2015] [hodnocení: 10/10] |
|
[31.12.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[31.12.2014] [hodnocení: 3/10] |
Minirecenze na téma power metal roku 2014, část III.: kapely TRAUMER, ISIDRIS a CROSSWIND
|
[30.12.2014] [hodnocení: /10] |
|
[30.12.2014] [hodnocení: 8/10] |
4TH DIMENSION - Dispelling the Veil of Illusions
|
[29.12.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
MASTERCASTLE - Enfer (De La Bibliothèque Nationale)
|
[29.12.2014] [hodnocení: 7/10] |
TRIOSPHERE - The Heart of the Matter
|
[28.12.2014] [hodnocení: 7/10] |
Minirecenze na téma power metal roku 2014, část II.: kapely ALOGIA, GAUNTLET a ASTRALION
|
[27.12.2014] [hodnocení: /10] |
PURPLE NAIL - Embrace The Dark
|
[26.12.2014] [hodnocení: 7/10] |
JUDAS PRIEST - Defenders Of The Faith
|
[25.12.2014] [hodnocení: 10/10] |
Minirecenze na téma melodický metal trochu jinak: kapely GLADENFOLD, ARKADIA a GYZE
|
[24.12.2014] [hodnocení: /10] |
|
[24.12.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
DEVIN TOWNSEND PROJECT - Z² / Sky Blue
|
[23.12.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.12.2014] [hodnocení: /10] |
FREEDOM CALL, DRAGONHAMMER, SALAMANDRA - 12.12.2014 - Praha, Nová Chmelnice
|
[22.12.2014] |
Devin TOWNSEND - Z² / Dark Matters
|
[22.12.2014] [hodnocení: 8,5/10] |