Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Lenny Kravitz jako kdyby s posledními deskami tak trochu tápal. Od alba „Lenny“ z roku 2001 šla úroveň jeho desek směrem dolů, s čímž klesala i jejich prodejnost. Přestože se nikdy nejednalo o vyložený propadák, poslední dva výtvory „It Is Time For A Love Revolution“ a „Black And White America“ už přece jen představily umělce, který se vyčerpal a takřka už nemá co říct. Jasně, na současné poměry to nebyly až tak úplně špatné desky..
Hned v úvodu recenze je nutné objasnit onu římskou číslici, která je vidět na obrázku (a také na některých coverech) za logem kapely. Je to totiž ten známý Riot a zároveň tak trochu není. Běžný čtenář našeho webu je jistě metalově vzdělaný, takže si je vědom dva roky starého úmrtí v té době již jediného původního člena a hlavně zakladatele Riot, Marka Realeho. Zásadní otázkou v tom smutném čase tedy bylo, pokračovat, nebo ne? ..
Koncert skvělý avšak účast nemastná. Tak by se opravdu daly definovat vystoupení kapel, které zrovna nejsou protlačovány labelem a protěžovány médii a s prominutím na vás nevyskočí z každé otevřené konzervy. Fanoušci jsou pak také poslední dobou hodně vybíraví, protože mají z čeho vybírat. Koncertů se pořádá mrtě a kapely se opakují jak na běžícím páse. A co se týče Slovenska, bývá to snad s publikem ještě horší než u nás. ..
Vydání svého debutového alba si belgičtí gotici Valkyre zaslouží už jen za vytrvalost a houževnatost. K prvnímu ataku se tahle parta pod vedením kytaristy Krise Scheerlincka nadechla před deseti lety, aby po čtyřech letech a jednom EP šla k ledu. Po dvouleté hibernaci to Kris Scheerlinck zkusil znovu a se sestavou, ve které nezůstal kámen na kameni (jediným, kdo pamatuje alespoň celé pohibernační období, je bicmen Peter van Sweevelt)..
Na pisálkování mě nejvíc baví fakt, že člověk občas narazí na perly, o které by jinak jen stěží zavadil. Letošnímu náhrdelníku bude nejspíš vévodit francouzská kapela My Doppelgänger se svým debutovým albem „God Is A Lie“. Tak, jak hluboce na mě zapůsobila tahle deska, stejně tak mě oslovil entusiasmus a nadšení, které sála z odpovědí kytaristy Alexe Hilberta. A docela mě překvapilo, jak blízko může mít v náhledu na domácí kapely francouzský fanoušek metalu k tomu tuzemskému. ..
Zadáte-li vyhledávání pojmu Lichtgestalt, vyskáče na vás mraky odkazů na album temněvlných Němců Lacrimosa. To však tentokrát není ta správná cesta. Dnes bude řeč o čtveřici ze Severního Porýní-Vestfálska, která letos oslavila své první narozeniny a zároveň představila své eponymní třiskladbové EP. Na něm by měla být ztvárněna jejich představa moderního metalu se silným vlivem elektroniky. No, věřím, že jejich představa nebude i budoucností kovové muziky, protože nejzajímavějším..
Jeff LaBar vždycky stál v rámci Cinderelly ve stínu svého kolegy Toma Keifera. Byl v podstatě psán jako sólový kytarista, ovšem většinu klasických sól bral na svá bedra vždy Keifer, který LaBara nepřipouštěl ani ke skládání a drtivou většinu materiálu tvořil sám. Možná i proto je s podivem, že kytarista začíná vystrkovat růžky až devětadvacet let poté, co se k Cinderelle, kterou dva roky předtím zformoval Keifer s basistou Ericem Brittinghamem, připojil. ..
Dnes už je kapitola Johnny Crash dávno uzavřená, přesto se tohle jméno objevilo i v roce 2014. Ovšem po hlubším prozkoumání se přišlo na to, že deska „Fight The Cause“ nepochází z pera téhle britsko/americké pětice, nýbrž že se jedná o německou kapelu, čerpající z odkazu AC/DC. Na lep téhle zprávě jsem sedl i já a neprozřetelně vypustil do světa, že ti američtí Johnny Crash se vrací s novou deskou. Bohužel to není pravda ..
Jako by se s albem „Fuel To The Flames“ Bonfire dotkli vrchu paraboly a tak, jak zvolna se k němu přibližovali, tak stejným tempem začali zase ustupovat. I přes definitivní stabilizování sestavy (Bonfire si třetím albem v řadě za sebou v jednom složení vytvořili rekord, který se jim do dnešních dnů nepodařilo překonat…) začali Bonfire na „Strike Ten“ lehce ztrácet hitovost, přitažlivost, přímočarost i cit pro dramatičnost. A ocitli se zhruba někde v bodě, kdy by se hodnocení dalo opisovat podle alba „Rebel Soul“...
A teď si dáme jednu trošku utopistickou… jednou z hlavních hvězd Majálesu se stává francouzská alternativ (pop)rocková formace Eyes of Verona. Tedy utopie…, ne, že by se svojí mládežnickou svěžestí, hopsavě optimistickou náladou i špetkou toho rockovna Eyes Of Verona nezapadli do dramaturgie této univerzálně univerzální a univerzálně neškodné události (já bych si dokonce troufl tvrdit, že přesně taková akce by jim byla šitá na míru)..
Tuhle švédskou hard rockovou kapelu jsem si pamatoval z osmdesátých let. Tehdy měli vcelku slušné desky jako bezejmenný debut nebo následující „Powergames“, a platili tak za docela dobré druho až třetiligové Europe. Pochopitelně 220 Volt byla kapela, kterou musela změna hudebního klimatu začátkem devadesátých let smést. Nebyli nikdy neotřelí, nikdy nebyli ani moc sví a proto je posluchač i vcelku lehce oželel...
Patnáct let od prvního alba a deset let od vydání přelomové desky „Nattföd“ přimělo Finntroll vyrazit na oslavné turné právě k druhé zmiňované události. Ačkoliv z původních členů zůstávají v kapele pouze tři, každá nová deska dává znát, že jsou Finntroll rok od roku v lepší formě a je to vidět i na jejich vystoupeních. Jen škoda, že pražský koncert připadl na pondělí a tudíž návštěvnost nebyla ani zdaleka taková, jakou by si kapela..
To vám takhle přijde do redakce nahrávka od bulharské power metalové kapely. Předsudky jsou předsudky, takže už jen díky zemi svého původu (přitom díky krajanům Domain Of Dreams už bych mohl mít kapku rozumu) deska putuje až na konec dlouhatánské fronty ostatních cédéček s vědomím, že se na ní třeba jednou dostane. Když pak dáte na radu „z vyšších míst“ (díky, Lanci), že fakt stojí za to si to poslechnout, hned vás vykráká za uši známý hlas. ..
Folk-metal. Styl, který si v získal spoustu příznivců a zároveň styl, který umí být až neskutečně rozmanitý. V těchto dnech vychází album “Mlada” ruské kapely Grai, která ho zároveň aktuálně propaguje v naší domovině. A jejich pojetí hudby by mohlo být dokonalou definicí úvodního pojmu, neboť lidové motivy a spojení s přírodou hrají v jejich životě i tvorbě velmi důležitou roli. Rozpovídali se o tom kytarista Ruzveld a basák Jurij.
Brazilci Wild Witch si velice dobře zvolili svůj název. To, co vám totiž pořádně zakroutí ušima, je nespoutaně divoký zpěv divoženky Flav Schiedt, kterou bývalí speed-trasheři Felipe Rippervert a Wieberlan Garcia (od roku 2006 dunící rytmika kapely Crusher), spolu s parťákem Marianem (ten u Crusher proháněl šest strun) ulovili poté, kdy se rozhodli v roce 2011 přeorientovat směrem ke klasickému heavíku. Prvním výsledkem jejich snažení bylo vloni vydané EP „Burning Chains“,..
Už je to dva roky, co Great White přišli se svou poslední deskou „Elation“ a nová je pravděpodobně ještě v nedohlednu, tak si dlouhou chvíli krátí touhle, poněkud zmatečnou kolekcí „Saturday Night Special: Ready For Rock n Roll Part II.“. Za prvé nerozumím názvu desky, jelikož jsem nikde ani nenašel, že by nějaká „Saturday Night Special Part I.“ byla. Pak je trochu podivné i samotné složení skladeb, které kapela na tuhle desku umístila. A za třetí, je trochu podivná i některá prezentace...|
Dnes je 22.10.2025, svátek má Sabina
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
|
[07.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.10.2014] [hodnocení: 8/10] |
FINNTROLL,HATESPHERE, PROFANE OMEN - 24.9.2014 - Bratislava, Majestic Music Club
|
[06.10.2014] |
|
[06.10.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.10.2014] |
|
[04.10.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[03.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
JOHNNY CRASH - Neighbourhood Threat
|
[02.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.10.2014] [hodnocení: 6/10] |
220 VOLT - Walking In Starlight
|
[30.09.2014] [hodnocení: 5/10] |
FINNTROLL,HATESPHERE, PROFANE OMEN - 22.9.2014 - Praha, Futurum
|
[29.09.2014] |
PROJECT ARCADIA - A Time Of Changes
|
[29.09.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
Ruzveld, Jurij (GRAI) - Chceme lidem přinést to, co dává Slunce každému z nás.
|
[28.09.2014] |
|
[27.09.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
GREAT WHITE - Saturday Night Special: Ready For Rock n Roll Part II.
|
[26.09.2014] [hodnocení: 7/10] |