VAN HALEN - Live: Right Here Right Now

Na odkaz Van Halen už sedl trochu prach, protože od konce devadesátých let nešlo tuhle partu považovat za plně životaschopný organismus, na čemž neslo velkou vinu onemocnění kytaristy Eddieho Van Halena, jemuž před čtyřmi lety kytarový génius podlehl, ale také neshody s hlavními zpěváky, ať Davidem Lee Rothem či Sammym Hagarem, protože byla léta, kdy člověk nevěděl, který z nich v čele kapely stojí. Jako poslední skutečně zajímavou a plnohodnotnou éru lze považovat trochu nešťastnou epizodu s Garym Cheronem, ..více

[recenze]

[10.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

IMPERIA - Dark Paradise

Pro Helenu Iren Michaelsen mám slabost z doby, kdy s Trail Of Tears nahrála debutové album Disclosure In Red“, od jehož vydání vloni uběhlo celé čtvrtstoletí. I přes to, že její hlas na zajímavosti neztratil (byť jsou sféry, v nichž nezní úplně libozvučně), je trochu problém, že s kapelou Imperia se jí nikdy nepodařilo tak silnou muziku vytvořit. Byť se Imperia stále drží ve hře, jejíž základní pravidla stanovili Nightwish, Epica, či Within Temptation, jako by Helena a její parťáci nemohli chytit nějaký jasně daný směr..více

[recenze]

[10.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

MR. BIG, Praha, Roxy - 7. 8. 2024

I když služebně mnohem starší kapely jako The Rolling Stones nebo Deep Purple stále neúnavně koncertují a vydávají další alba, američtí Mr. Big, působící třicet pět let, se rozhodli pro ukončení kariéry. Nakolik to myslí vážně není jisté, protože nedávno vydali novou desku „Ten“ a závěrečné zvolání basisty Billyho Sheehana z pražského koncertu „see you again“ může mluvit o opaku. Oficiální stanovisko je zatím takové, že turné „The Big Finish“, které se ve středu 7. srpna zastavilo i v Praze, je poslední. ..více

[reporty]

[09.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

DREAM EVIL - Metal Gods

Název, který pro své sedmé album zvolili lenoši Dream Evil, možná zní trochu nabubřele a v kontextu předchozího alba „Six“, na němž švédská družina poprvé ve své historii ztratila jiskru, i poměrně drze. Jenže vzpomeňte si na rok 2004, kdy se Dream Evil vytasili se stejně sebevědomým názvem („The Book Of Heavy Metal“) jako nyní a jaká z toho byla paráda! Podruhé v historii göteborgská parta natáhla pauzu mezi alby na sedm let („nezmizeli jsme, prostě jsme lenošili…“). ..více

[recenze]

[09.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

GALNERYUS - One for All - All for One

Přestože ve druhé polovině nultých let dokázali Japonci Galneryus sázet alba v ročních intervalech, o nějaké jistotě uvnitř kapely to zrovna nevypovídalo. Když v roce 2006 odešel ze sestavy basista Tsui, zanechalo to ve zbývajících členech hlubší otisk, než by se dalo předpokládat. Pomalu se začaly projevovat vnitřní rozbroje a rozpory ohledně budoucího směřování kapely. V tomto ohledu vyznívá titul čtvrté studiovky „One for All – All for One“ bezmála ironicky. ..více

[recenze]

[08.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

FIREHOUSE - Good Acoustics

Polovina devadesátých let přála akustickým kytarám a pořadům stanice MTV Unplugged. Ačkoliv byla tato móda vždy nejvíce spojena s hnutím grunge, protože akustická alba Nirvany či Alice In Chains jsou nejviditelnější produkty, které tento trend připomínají, nechaly se k ní strhnout i Kiss nebo Poison, kteří byli vždy spjati s divokými koncerty a hřmotnými kytarami. Neodolali ani Firehouse, kteří už na albu „3“ okusili zvýšené množství akustických kytar...více

[recenze]

[08.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

ORDEN OGAN - The Order of Fear

Když uslyšíte, jak se na vás z repráků valí pojem „strach“, bylo by záhodno, abyste jej cítili až v kostech. Pak se dá mluvit o tom, že deska zní přesvědčivě. A jelikož v titulce „The Order Of Fear“ se to podařilo německým Orden Ogan beze zbytku naplnit, dá se říct, že osmý zářez v diskografii německých melodiků má velmi dobrou startovní pozici. Seeb Leveerman v něm (za přispění jednoho z uruguayských fanoušků, který se zapojil do kreativního procesu) rozvíjí příběh hrdiny Valeho, jehož přivedl k životu už před šestnácti lety a je potěšením konstatovat, ..více

[recenze]

[07.08.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

DEEP PURPLE - =1

Že Deep Purple vydají nové album je skoro takový zázrak, jako když s ním přijdou The Rolling Stones. Kapela se omladila o pětačtyřicetiletého kytaristu Simona McBridea, který nahradil Stevea Morseho a tím věkový průměr značně klesl, ale fakt, že Ianu Gillanovi a Rogeru Gloverovi bude příští rok osmdesát a Ian Paice s Donem Aireym jsou pouze o tři roky mladší, je znepokojující, stejně jako to, že od vydání debutu „Shades Of Deep Purple“ uplynulo loni pětapadesát let. Věk se zastavit nedá, ač se o to kapela snaží ..více

[recenze]

[06.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

JOURNEY - Raised On Radio

Média se předháněla ve skandálních odhaleních a neustále přicházela se zaručenými zprávami o rozpadu Journey, tak horké to ovšem nebylo. Prakticky celou druhou polovinu roku 1984 a celý letopočet následující spolu členové kapely nekomunikovali, ale telefonát Stevea Perryho s Jonathanem Cainem ticho ukončil a bylo jasné, že se Journey znovu začínají probouzet k životu. Napětí bylo hmatatelné, což přiživoval zejména manažer Herbie Herbert, který se rozhodl udělat ze Stevea Perryho ..více

[recenze]

[05.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

IRON MAIDEN - Live After Death

Tradice úspěšnosti britských kapel v Americe je dlouhá. Všechno odstartovali The Beatles, kteří mohli už v polovině šedesátých let vytrubovat, že jsou slavnější než Ježíš Kristus, až z toho americkým puritánům vstávaly vlasy na hlavě. V jejich odkazu pokračovali The Rolling Stones, stejně jako zástupci hard rockové generace, z nichž největší kus slávy urvali Led Zeppelin, Queen a Pink Floyd, ačkoliv ani Black Sabbath a Deep Purple nechtěli příliš zůstat pozadu. Když přišla Nová vlna britského heavy metalu, ..více

[recenze]

[04.08.2024]

[Jan Skala]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

SPEKTRA - Hypnotized

Muzikanti z brazilské kapely Spektra (za vydatné podpory vydavatelské firmy) na to šli od lesa. I když frontman BJ by měl na domácí scéně patřit k poměrně výrazným personám, propagace debutového alba „Overload“ se opírala především o jména Jeffa Scotta Sota a všudybyla Alessandra Del Vecchia. Přítomnost těchto dvou na debutu byla jasná – Alessandro nesměl chybět téměř u ničeho, v čem Frontiers cítili potenciál, Jeff Scott Soto kvality BJ zná z vlastních projektů,..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - No Sleep `til Hammersmith

Když na konci sedmdesátých let Velkou Británii decimovala punková horečka, byli Motörhead, jako v podstatě nezařaditelná kapela, hozeni do jednoho pytle se Sex Pistols, The Damned nebo The Clash. Čas ukázal, jak moc se hudební publicisté mýlili, když se o pár let později rozběhla Nová vlna britského heavy metalu, okamžitě podle tisku Motörhead patřili i k ní. Toto tvrzení bylo trochu blíž pravdě, ačkoliv i tak bylo značně nepřesné. Ale parta Lemmyho Kilmistera byla na vrcholu a k Judas Priest, ..více

[recenze]

[03.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

POWERWOLF - Wake Up the Wicked

Při pohledu na diskografii německých vlkodlaků Powerwolf by se mohlo zdát, že parta kolem charismatického Atilly Dorna nabrala v závěru druhé dekády existence sakra divoké pracovní tempo. Jenže z předchozích čtyř alb se jednou jednalo o vypůjčené skladby, jednou o orchestrální verzi řadovky z minulé dekády a jednou o album, na němž skladby Powerwolf přezpívali jiní zpěváci. Jako by tím Powerwolf chtěli potvrdit řeči o tom, že ve vlastní tvorbě už je pro ně strašně těžké ..více

[recenze]

[02.08.2024]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

FIREHOUSE - 3

Přišla doba velkých paradoxů. Pro glam metalové kapely se jednalo o kruté vystřízlivění, neboť po hédonických osmdesátých letech přesouvaly program zpět do klubů, s tím, že komunita známá například z losangeleského Sunset Stripu v podstatě neexistovala. Zbyly jen nafrněné hvězdy, které žily v bludu, že jsou pupkem světa, jenže hudební tisk na ně plival jedovaté sliny a ony neměly sílu se bránit. Skutečností je, že kapely, které osud připravil o jejich teplé pelíšky, stihly ještě natočit svá nejlepší alba, ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

GALNERYUS - Beyond the End of Despair...

Mluvíme-li dnes o japonských Galneryus jako o kapele zasluhující světovou pozornost, pak je nutné uvést, že zahraniční power metaloví fanoušci se o této partě dozvídali velmi pozvolna. Vydávající firma VAP nedokázala svoji jedinečnou hudební akvizici protlačit za domovské hranice a muziku si tak užívali hlavně japonští posluchači, kteří však daný styl milují jako málokdo jiný. Hudebníci z Galneryus proto příliš nestrádali, za optimální situace by ale byla situace ještě výrazně jiná a kapela by musela brázdit ..více

[recenze]

[01.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

IREFUL - Agents of Doom

Je velmi pravděpodobné, že kdyby debutové album "Agents of Doom" italské smečky Ireful vyšlo v osmdesátých letech, bude dnes užívat kultovního statusu. Kytarové riffy jako z thrashmetalové bible, atraktivně exponovaný zpěv, u kterého se musí Paul Baloff převalit v hrobě do spokojené polohy, a nakonec zvuk, jenž představuje ideální kompromis mezi moderní produkcí a old schoolovým analogem. Tohle prostě musí fungovat!..více

[recenze]

[31.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MACOCHA - Macocha

Macocha ma v prvom rade šokovala absolútne svetovým zvukom, masaker. Na debut neskutočný sound, muzikanti v kapele asi nebudú začiatočníci, radosť počúvať. EP prináša sedem štichov najlepšie opísateľných ako zmeska hardcoru / metalu až deathcoru.

Nabustrovaná basa tlačí masívne a široké gitary ani bager horu skál, hliny a bahna, je to tlak rifrov, uškriekaného hardcorového vokálu..více

[recenze]

[30.07.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]