Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Rok 2011 byl z mého pohledu nesmírně plodný na kvalitní desky a finální rozhodování bylo velmi těžké (proto jsem tentokrát musela využít i položky pod čarou, protože nezmínit některá alba by bylo trestuhodné). Stejně tak nebyla nouze o skvělé koncertní zážitky u nás i v zahraničí, a to i přesto, že do první poloviny koncertní sezóny se mi pletla příprava na státnice, takže těch navštívených koncertů nebylo tolik, kolik bych si představovala. ..
Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí chrlí Arthur Brave (neboli lídr této kapely) jedno album za druhým. Novinka "Holy & Evil Sword Valkyrious" je již druhým loňským přírustkem, o rok dříve to byly dokonce desky tři. Kvalita přitom výrazně nekolísá, a tak stále platí, že DRAGON GUARDIAN patří mezi nejlepší japonské bandy, z mého skromného pohledu jsou dokonce partou číslo 1. Předešlou desku "Destiny Of The Sacred Kingdom" jsem např. v mé bilanci zařadil mezi nejlepších patnáct počinů roku 2011...
Navzdory tomu, že se blíží konec světa, v kapele D.N.A. vládne pohoda. Tedy, pohoda…, pokud vezmete booklet do ruky dřív, než stačíte zasunout samotné cejdo do přehrávače a nasajete depresivní a naštvanou atmosféru, která z textů na novince sálá (texty D.N.A. nebývaly žádná selanka, ovšem tentokrát kluci dávají svojí potemnělou frustraci dost zřetelně najevo), asi to slovo, mající šest písmen a začínající na „p“ vyškrtnete ze slovníku. Pokud však proces vstřebávání alba „2012“ vezmete z druhé strany a dáte přednost tónům..
Tak rok 2011 je za námi a teď zbývá ta bilance. Když se za ním ohlédnu, tak si dovolím říct, že to byl rok velkých jmen, ale i nových nadějí. Michael Monroe, Sebastian Bach, Foo Fighters nebo Anthrax jsou už léty prověřené pojmy, které v minulosti, byť některé z nich zklamaly, z dlouhodobého hlediska se jedná o umělce, kteří o blbou desku jen tak nezakopnou. Pak tady byli ti nováčci. Můžeme za ně počítat celou severskou hairmetalovou scénu, ze které se vylouply opravdu některé vynikající kapely. Viz. první místo... :-P..
Dnes je Metallica v pozici, že si může dovolit prakticky cokoliv. Může vydat desku s tak zpraseným zvukem jako byla „St. Anger“, může vydat totální zhovadilost „Lulu“ s blekotajícím Lou Reedem, ale může taky překvapit a vydat výtečné album. To se jí povedlo před třemi lety, kdy na trh vypustili „Death Magnetic“. Desku sice zpátečnickou, ale se silnými skladbami jako „The Day That Never Comes“, „Cyanide“ nebo „My Apocalypse“. Dnes ji znovu připomínají...
Vinaři by řekli: Byl to dobrý ročník! Zejména pokud se týká mého krevního power metalu, tak opravdu neshledávám jediný důvod ke stížnostem. U thrashe je naopak znát kvalitativní útlum, který nastal po několikaletém (druhém) boomu. Přesto ani v tomto žárnu nechybí zajímavé počiny. Celkově pak počet vydařených nahrávek nakynul do takové hmoty, že jsem musel klasickou "Desítku nejoblíbenějších desek" rozšířit na číslo patnáct. Ani to však nestačilo, takže další alba hodné nemalé pozornosti ..
O tom, že Dave Lepard měl obrovský vliv na současnou skandinávskou hair metalovou scénu, nemá smysl polemizovat. Byli to právě Crashdïet, kteří podnítili celé to hnutí, které dnes zaplavilo celou Evropu. Čerpali hudebně i vizuálně z Mötley Crüe, Guns n´Roses, Ratt, Poison a dalších podobných formací, ale celkově jejich hudba měla moderní sound. Navíc Lepard disponoval silným, řezavým hlasem, který je pro tenhle druh hudby více než potřebný. Když Crashdïet vydali desku „Rest In Sleaze“, bylo to jako zjevení, ..
„Pětadvacátá hodina“ se měla stát posledním počinem Vision Divine s Michelem Luppim za mikrofonem. Neodvažuji se psát slovo „prozatím“, protože nevěřím, že by někdy nastal takový zázrak a Olaf si rozmyslel onu následnou nevýhodnou výměnu na pěveckém postu. Ale to předbíháme. V roce 2007 zasáhly kapelu další personální bouře – především odešli Oleg Smirnoff a Andrea "Tower" Torricini, což mělo na desku sice velký vliv, ale překvapivě vůbec ne devastující, jak by se dalo očekávat. Olaf opět přichází s koncepční deskou..
„Poprava zaručena…“ Docela odvážný titul, co říkáte? Jednak Rage stále ještě bylo možné považovat za kapelu na začátku své kariéry, takže název desky mohl vzbudit potměšilé narážky (samozřejmě, že dobové ohlasy bylo v našich krajích těžké zachytit, ale ani s odstupem času jsem však žádné podobné ohlasy nezaznamenal), jednak už samotný obal desky mohl vyvolat jisté kontroverzní reakce. Nehledejme ale jinotaje, smrtící nálož, kterou „Execution Guaranteed“ nabízí, je nepopiratelná a v diskografii Rage patří k těm nejdivočejším..
Na poslední zastávce Power Metal Blast vol. 1 v Pardubicích jsme si společně s kytaristou Michalem “Mikem” Kůsem a bicmenem Zdenkem “Smrtem” Vémolou našli chvíli na debatu o současném dění v EAGLEHEART, o jejich skvělé desce “Dreamtherapy”, o právě vrcholícím turné, o samotných koncertech i o budoucnosti kapely. Protože tentokrát nedošlo na report, jen v krátkosti prozradím, že mě Eagleheart na pódiu celkem překvapili poměrně vážnějším pojetím svého vystoupení i tím, že, ..
Jako mimozemský satelit v Cartmanově prdeli působí třetí deska této kapely. Čistokrevné zjevení, kterému se prostě nechce věřit. Do chvíle, než se člověk mnohonásobně opakovaným poslechem definitivně přesvědčí o tom, že se mu to nezdá, a že JAKÁSI MAROCKÁ (!!!) parta skutečně natočila strhující, kulervoucí a kvalitativně maximálně nabejčenou placku. Daleko lepší než desítky dalších epicko/power metalových nahrávek s ženským vokálem v čele, včetně poslední fošny finských NIGHTWISH. ..
Že bájná Rimortis měla dvě sestry je věc celkem známá. Znalce dávných příběhů však nejspíš zarazí novinka, že byl objeven další sourozenec Rimortis, totiž mladší brácha… Jen se musíme z bájí posunout do reality, z dávnověku do současnosti a ze vzdálených končin kamsi k Uherskému Hradišti. Tam totiž má hnízdo mladá power-speed metalová kapela Neutral, která hudebnímu světu právě nabídla svojí prvotinu „Brána osudů“ a v jejímž případě je velice snadné najít v komparačním seznamu kapel tu ideální položku k přirovnávání...
Poslední dobou se mi zdá býti kapacita hudebních klubů poněkud přeceňována. Dost často se mi totiž stane, že se ocitnu na koncertě, kde už v sále pomalu není k hnutí a přitom se u vstupu dál vesele prodávají vstupenky. Tímto chci podotknout, že dost překvapivě uprostřed pracovního týdne se najde dost lidí, kteří se vydají do pražského Retro Music Hall kvůli Amorphis a klub zaplní k prasknutí, což tak trochu nutí k zamyšlení, proč potom lidé nechodí dokonce i v pátek na koncerty stejně kvalitních kapel...
Poslední dobou není v prog metalu vůbec nouze o nové talenty. Většina mladých kapel sice zatím zůstává vcelku nepovšimnuta, kvalita jim ale nechybí a rozhodně není od věci je mít v hledáčku a nenechat si ujít jejich budoucí vývoj, který by měl být velmi zajímavý. Pro tuhle srovnávací recenzi jsem si vybrala tři kapely. Společný mají styl (ačkoli každá z nich ho využívá po svém a v rámci žánru se vlastně od sebe liší, jak jen to jde) a také to, že mají na kontě teprve jednu desku...
S touhle kapelou je to jako na houpačce. První album bylo jedním slovem strhující, druhé propadák, třetí velmi slušné, no a aktuální míří ve své (ne)kvalitě zase strmým směrem dolů. Jako by lídr CONQUEST, W. Angel, trpěl syndromem Tima Tolkkiho, který podobné výkyvy předváděl v REVOLUTION RENAISSANCE. Novinka s pragmatickým názvem „IV“ neobsahuje jedinou skladbu, kterou bych si zamiloval a chtěl se k ní pravidelně vracet. Nekoná se ani jeden přírustek do studnice dechberoucích speed metalových opusů ..
„… a tímto vám potvrzuji, že nová éra pro lidstvo právě začíná. Nová éra, ve které už nikdy nebudou nemoci a především smrt. Pozdravte tenhle nový úsvit, každý z vás! Konečně jsme proměnili člověka… v dokonalý stroj.“
Debut-nedebut (tedy první deska pod hlavičkou Rage) „Reign Of Fear“ začíná přesně tam, kde skončili se svými ocelovými modlitbami Avenger. Někdo v tom cítil Motorhead, někdo rodící se odnož germánského speed metalu, ale tak jednoduché to nebylo – pozor, nemluvíme o muzice, ale o škatulkování. Díky razantnímu riffování špetka thrashe, díky nekompromisní rychlosti hrstka speedu a díky melodičnosti i i hrouda power metalu by se v téhle mixtuře našla. A tou zásadní (prakticky jedinou) emocí drtící zuřivost...|
Dnes je 26.7.2025, svátek má Anna
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
Redaktorská bilance roku 2011 (Ray)
|
[25.01.2012] |
DRAGON GUARDIAN - Holy & Evil Sword Valkyrious
|
[25.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.01.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2011 (Pepsi Stone)
|
[24.01.2012] |
|
[23.01.2012] [hodnocení: 5/10] |
Redaktorská bilance roku 2011 (Pagan)
|
[23.01.2012] |
REBORN IN SLEAZE - A Tribute to Dave Lepard
|
[20.01.2012] [hodnocení: 3/10] |
|
[19.01.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.01.2012] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.01.2012] |
|
[18.01.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.01.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
AMORPHIS, LEPROUS, THE MAN-EATING TREE - 11.1.2012 - Praha, Retro Music Hall
|
[16.01.2012] |
Trojice progressivních debutů: ASPERA, NO GRAVITY, LOST IN THOUGHT
|
[16.01.2012] [hodnocení: /10] |
|
[13.01.2012] [hodnocení: 5,5/10] |
VISION DIVINE – The Perfect Machine
|
[12.01.2012] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.01.2012] [hodnocení: 6,5/10] |