Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Pokud vám kritika vytrvale a systematicky už řadu let otlouká o hlavu, že jste nohsledem Manowar a Grave Digger a vy je zhruba stejně dlouho a ještě systematičtěji na každém albu přesvědčujete o tom, že je vám tohle tvrzení úplně šumák, lze předpokládat, že si budete stát za
svým pořád a neuhnete ani píď. A protože přesně touhle filozofií se řidili němečtí čarodějové Wizard i na svém devátém albu s na první pokus nesnadno vyslovitelným názvem "…Of Wariwulfs And Bluotvarwes", mohl bych vás ..
Nejkomerčnější thrash metalová kapela všech dob vydává své 13. album, na což se rozhodla upozornit nejen názvem, ale pro jistotu i samotnou číslicí, kterou do něj poněkud kostrbatě vložila. Jinak ovšem nebyl důvod se na tuhle desku netěšit, zvlášť po extrémně vydařeném předchůdci "Endgame", který pro mě osobně znamená nejlepší zářez v celé megadeťácké diskografii. Navíc baskytaru zase drhne navrátilec David Ellefson, což očekávání nového počinu navyšovalo s automatickou samozřejmostí...
Na konec světa a ještě dál. Tak by se dal nazvat páteční velmi multikulturní zážitek v pražském (vážně jsou Klánovice ještě Praha?!) klubu Black Pes, kam se nejlépe dostanete vlakem a v noci nemáte pořádnou šanci se dostat domů. Ale vidět pohromadě kapely z přirozeně znepřátelené kultury, a navíc hrající vynikající muziku, za to stojí. Dokáže si průměrný Evropan představit příslušníka židovské komunity, jak si v poklidu vypije pivo s muslimem? A že s ním stráví několik týdnů v jednom autobuse? ..
Naprostá pecka! Jasný důkaz toho, že ne vždy se vyplatí dělat předčasné soudy, než se člověk vůbec dostane k jádru pudla. Pod vyloženě originálním názvem INQUISITOR se nenachází nějaká old schoolová black metalová družina, jak se může zdát. Právě naopak! U černého kovu se sice zůstává, ale naopak u moderního, různě překombinovaného, příjemně progresivního. „The Quantum Theory Of Id“ je vyloženě lahůdka. ..
Poslední větou hodnocení předchozího díla tuzemských folkáčů Cruadalach jsem se odkopal a
vyjevil své těšení se na jejich první full-album. Těm, kteří ve světle tohoto přiznání a při pohledu na
závěrečné bodové hodnocení budou spekulovat nad mojí podjatostí, můžu s klidným svědomím
oznámit, že je se na co těšit. Ale výsledný požitek z tohohle alba si každý musí aktivně
zasloužit. Pokud totiž u „Agni – Unveil What´s Burning Inside" bylo možné zaznamenat přístupné a chytlavé polohy, tak ne snad, že by Cruadalach na ,,"Lead -Not Follow"..
Zimní Masters of Rock už je pomalu stejnou stálicí koncertní sezóny, jako je jeho letní bratříček. A letos byl hned od začátku o lístky takový zájem, že se musela celá akce přesunout. Z haly Euronics, typického místa konání, to naštěstí bylo vlastně jen o pár metrů – na protější zimní stadion. Už před otevřením haly se venku na chladném, pozdně listopadovém vzduchu mačkala slušná řádka lidí, ačkoli těsně před festivalem panovalo jisté rozčarování. Line-up se totiž z různých důvodů sesypal jako domeček z karet...
V první řadě musím ulevit svému svědomí. To je už hodnou dobu černé jak bota kvůli hodnocení první desky této kapely. Tenkrát jsem jí udělil sedm a půl bodu, což z dnešního pohledu vidím jako hrubé podhodnocení. Z nějakého důvodu jsem to ale v prvních poslechových fázích takto necítil a jednotlivé skladby v mých uších dozrály až po delším čase. Pak ale nepustily a já se k nim už minimálně půl roku vracím s velmi častou frekvencí. Jak je na tom novinka?..
Zima začíná natahovat své mrazivé hnáty, buďme tedy styloví a koukněme se na noty kapele, která má toto roční období ve velké oblibě. Abych se přiznal, neměl jsem o ní do nedávné doby nejmenší tušení a musím tak poděkovat jedné dobré duši, jež mi ji doporučila ve fejsbukové skupině MELODIC POWER-SPEED METAL. Čímž máme hned jasněji o žánrovém zařazení, v případě této německé party jej ale musíme doplnit o škatuli folk a battle metalu s příležitostnou vložkou jemné symfoniky...
Something beautiful this way comes... ICED EARTH sice do dnešního dne vydali deset regulérních řadovek, ovšem vrchol této kapely, lépe řečeno jediného stálého člena a veškerého myslitele Jona Schaffera, je možno naleznout už na desce páté, dnes hodnocené. To, co z Jonovy hlavy a rukou vylezlo v roce 1998, nemá obdoby nejen v rámci jeho smečky, ale v jistém ohledu i v rámci celé (moderně) metalové historie. Jistě, už předešlé počiny IE byly skvělé, na "Something Wicked This Way Comes" se ale Jonova kompoziční výjimečnost..
Iné kafe jsou definitivně zpět. Před dvěma lety, kdy kapela ohlásila několik vzpomínkových koncertů, nikdo nedoufal v to, že se ještě někdy setká s novými skladbami této slovenské neopunkové kapely. Frontman Vratko Rohoň na otázky týkající se budoucnosti odpovídal spíše vyhýbavě a o příštích deskách se vyjadřoval s despektem. Všechno ale jinak a Iné kafe vydávají novinku „Právo na šťastie“. ..
Tak Američan Matt Smith zase nakopal prdel celé power metalové Evropě! V daném žánru letos žádnou lepší nahrávku nenajdete, přičemž je docela možné, že tento stav bude platit přesně do vydání dalšího počinu THEOCRACY. Matt Smith je totiž osvícený skladatel a kdyby byl svět dokonalý, budou v něm vycházet pouze alba jako je „As The World Bleeds“. A protože vím, že řada z vás čte z recenzí pouze úvodní odstavec, tak vězte, že jde o jednoznačnou Desku roku, v čemž se shoduje mimořádně velká..
Norsko je nejen vyspělá země s nádhernou krajinou a pohádkovou historií, ale je také plná Norů (ne, vážně?). Šílených Norů, a to v dobrém i špatném smyslu tohoto slova. Pokud jde o norskou muziku, velmi často můžeme narazit na naprostý klenot. A za takovýto nablýskaný a pořádně obroušený a opracovaný diamant bych směle označila novou desku progresivců Leprous s názvem "Bilateral" a svérázným netypickým obalem, podle kterého by jen málokdo usoudil, že se jedná o metal...
S lehce podobným žánrovým mixem, jaký nedávno předvedli Britové NEONFLY na svém debutu "Outshine The Sun", přichází další kapela s (poněkud vlezlým) názvem RED ROSE. Ovšem destinace, ze které pětice hráčů Červené růže pochází, je daleko exotičtější. Jde totiž o Izrael, v němž aby melodickou smečku pohledal. S o to větší radostí musím konstatovat, že se jedná o premiéru nadmíru příjemnou a zdařilou. Bohužel několik hloupých okolností zabránilo tomu, aby výsledná známka byla daleko vyšší. O tom ale až později.....
A máme tady bohužel další z mnoha případů, kdy je samotná hudba na velmi slušné úrovni, ovšem celkový dojem brutálně, řekl bych až kurevsky, sráží zpěv, zde prezentovaný jistým Davidem Marcelisem.
Ten ječí, frázuje a předvádí se tak šíleným způsobem, že nevíte, jestli frčel celou dobu nahrávání na nějakém halucinogenu, či jestli to snad opravdu neumí (a zbytek kapely to NESLYŠÍ) nebo jestli si z nás prostě všichni dělají prdel. Každopádně je to velmi smutné a abych řekl pravdu, několik poslechů, které jsem byl nucen absolvovat kvůli těmto řádkům, jsem si díky tomu vyloženě protrpěl...
Úvodem tohoto elaborátu k novému albu brněnských Eagleheart si primárně dovolím oslovit nikoliv věrného čtenáře, nýbrž hudební konkurenci. Milé kapely, vážně si myslíte, že máte dobrého zpěváka? Tak sedněte ke kompu, pošlete tři čtyři maily na Slovač do kouzelnické dílny Rolanda Grapowa, dohodněte si tam audienci a pak patrně zjistíte, že ten váš křikloun je v podstatě neopeřené pískle, které své hrdlo používá nikoliv jako hudební nástroj, ale jako hračku, ke které navíc kdosi zašantročil návod k použití… Kurňa, jak ..
Recenze tohoto díla zřejmě leckoho překvapí, neboť se nejedná o regulérní řadovku, ale kompilaci, která zahrnuje skladby napsané v období mezi roky 1986 až 1994. Významně jsou na ní zastoupeny songy z prvních třech desek kapely, ale vše je nově nazpíváno (na prvních dvou albech ICED EARTH ještě nepěl Matt Barlow), nahráno a kompletně zremasterováno. O vysoké kvalitě nejlépe vypovídají slova Johna Schaffera, který považuje všechny předělané verze za lepší těch minulých...|
Dnes je 29.7.2025, svátek má Marta
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
WIZARD - …Of Wariwulfs And Bluotvarwes
|
[09.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
ORPHANED LAND, MYRATH, ARKAN, ARTWEG - 2.12.2011 - Praha, Black Pes
|
[07.12.2011] |
|
[07.12.2011] [hodnocení: /10] |
CRUADALACH - Lead - Not Follow
|
[06.12.2011] [hodnocení: 9/10] |
ZIMNÍ MASTERS OF ROCK 2011 – 26.11.2011 - ZIMNÍ STADION LUĎKA ČAJKY
|
[05.12.2011] |
|
[05.12.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes
|
[01.12.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.12.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
THEOCRACY - As The World Bleeds
|
[30.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[29.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
RED ROSE - Live the Life You've Imagine
|
[28.11.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.11.2011] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[25.11.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
ICED EARTH - Days Of Purgatory
|
[24.11.2011] [hodnocení: 10/10] |