Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Na industriálním metalu je něco zvláštního. Někdy se stane, že prvky, které dělají industrial industrialem jsou si až neuvěřitelně podobné, i když výsledný efekt je nakonec jiný. Při prvním poslechu Dominanz jsem tak zažívala pořádný pocit deja-vu, aniž bych tušila, kterou kapelu mi vlastně připomínají a zda vůbec nějakou konkrétní.
Je potěšující, když vám firma pošle cédéčko spolu s promomateriály, ve kterých většina slov odpovídá realitě. V případě brazilských Red Front a jejich debutu „Memories Of War" můžete věřit tvrzení, že se kluci vydatně učili u spolků jako Pantera, Sepultura, Metallica či Exodus (můžete sem dopsat i jména kapel, v jejichž tričkách brazilští sekerníci pózují v bookletu). Odpovídající je i konstatování, že smrt, destrukce a chaos je to hlavní, oč tu běží. Polemizovat (a vydatně ubírat plyn) bych si však dovolil s hláškou..
Ani ne rok po debutu „Glory To My King“ je boží skvadra opět připravena kázat své písmo a hudbu svatou. Tentokrát to ale bratři v Kristu, Liljegren s Johanssonem, činí snad ještě explicitněji, takže na své si zde přijdou pouze lidé, kteří nejen že mají v oblibě melodický power metal, ale ještě k tomu nejsou alergičtí na vše, co souvisí s křesťanskou vírou. Já tohle naštěstí už dávno neřeším, takže mně nic nebrání k pohodovému vychutnání nové fošny této bandy. A že je co vychutnávat, o tom není nejmenšího sporu!..
Zombíci Hammerfall v neděli ve Vltavské ukázali, že na pódiu to pořád dokáží rozjet jako zastara a že se úroveň jejich koncertů od roku 2009 zvedla. Ačkoliv pro mě osobně je jejich poslední album nesnesitelné, o jejich live show už to říci nemůžu. Přes to, že neděle večer není pro mnohé nejlepší termín koncertu, fanouškovská základna je u nás dostatečná na to, aby Vltavská nezívala prázdnotou...
Kapela kolem charismatického frontmana Davyho Vaina měla odjakživa smůlu. Když v roce 1989 vydali třeskutě rock n´rollový debut „No Respect“, vypadalo, že brzy budou stát na rockovém nebi vedle Guns n´Roses nebo tehdy startujících Skid Row. Na velký úspěch bylo zaděláno. MTV omílala dokola hity „Beat The Bullet“ a „Who´s Watchin´ You“. Jejich vydavatelská firma Island je ale místo pořádné propagace hnala znovu do studia, aby natočili dvojku „All Those Strangers“. Než ji ale Davy a spol. stihli dodělat, vyšlo „Nevermind“ od Nirvany. ..
Nápad jednoho z našich čtenářů mi vnuknul myšlenku na sepsání série recenzí této legendární americké grupy. Nebude to ovšem série kompletní, neb se bude týkat pouze trojice mnou nejoblíbenějších (a chronologicky za sebou vydaných) počinů kapely. Po nich šla dle mého názoru kvalita strmě dolů, a to takovým způsobem, že zkrátka nejsem ochoten pečlivě naposlouchávat všechna následující alba kvůli pár řádkům pro tento web. Pojďme tedy na to, prvním v pořadí je dílo z roku 1996, nazvané "The Dark Saga"...
Článků o mladé brněnské kapele sic.engine po netu zatím zrovna moc nelítá. V tom málu, co se o sic.engine dá vykutat, je nejčastěji užitým výrazem pojem "cross". A vzhledem k tomu, že všechny čtyři kousky, které obsahuje demo ,,7 Cuts", jdou s obnažováním emocí až na kost, i pojmy jako emo či screamo považuju za adekvátní. A byť sporadicky sic.engine zvolní až do rockově uvolněné pohody (tedy pouze v případě, že mikrofonu vládne čistý vokál), díky vypjatému řevu, ostrým kytarám ..
Taky vás unavuje čekání na novou desku DRAGONFORCE? Mě už ne, páč se objevila perfektní alternativa. Samozřejmě že se i nadále budu těšit na další regulérní počin nejrychlejší smečky světa, ale než vyjde, čekání spolehlivě zaplácne deska „Where Heroes Fall“ švédských SOUL SOURCE. Že vám to jméno nic neříká? Byl jsem na tom podobně, o to víc mě proto zasáhla jakostní urputnost nabízeného materiálu, jenž si ve své vesmírné rychlosti nezadá ani s výše zmíněnou britskou legendou..
Myrath jsou čerstvým větrem progressivu minimálně od své druhé desky „Desert Call“ z minulého roku. A to primárně díky tomu, že kapela pochází z Tunisu a ždímá z toho, co se dá. Protože v době, kdy se originalita vyvažuje zlatem, je právě držení se kulturních tradic vlastní země jednou z dobrých cest. Obzvlášť, pokud je to země pro metal natolik neobvyklá. A Myrath se toho navíc vůbec nebojí – výrazné využití orientálních prvků, mistrovských kompozic, chytlavých melodií a výborné produkce je téměř jasným klíčem k úspěchu..
Španělské kapely je příjemné hodnotit, neboť většinou oplývají puncem jižanské osobitosti, jež znamená příjemnou alternativu ke standardnímu power metalu evropského typu. Navíc často zůstávají věrni mateřskému jazyku, což samo o sobě k zážitkové diferenci bohatě stačí. Vzpomeňme bandy jako je TIERRA SANTA, SARATOGA nebo AVALANCH a řada z vás bude hned doma. Jak si v této konkurenci stojí dnes hodnocení EDEN?..
Zatím poslední díl procházky po historii kapely Morifade si dovolím začít šalamounskou odpovědí na otázku, položenou v minulém díle tohoto seriálu. V první řadě doufám, že se v případě této švédské kapely nejedná o konec. Na otázku šťastnosti lze pohlížet z různých úhlů, ze kterých vykrystalizuje tento rezultát. Je dobře, že Morifade našli sílu a chuť pokračovat. Byť „nový“ pěvec Kristian Wallin (nový jen z hlediska vydání nosičů, jinak se s kapelou bratří už šestým rokem) svůj..
Mám vždycky radost, když tuzemská ug parta vydá svůj počin v nějakém nadstandardním vydání, jako je tomu v případě plzeňských POSITIVE MIND. Jejich novinka, která je vlastně vůbec první dlouhohrající deskou souboru, se nachází v klasickém digipacku, který je ale doplněný o druhý kotouček, a tím je DVD ze tři roky starého koncertu v klubu Buena Vista v Plzni. Nečekejte však žádnou amatérštinu, kluci neponechali nic náhodě a všechno pojali na velmi příjemné úrovni...
Van Canto jsou pojem. Kdo by se unavoval užívat stylovou škatulku „power a capella“, když název kapely je dnes snad pro všechny příznivce melodického metalu synonymem pro uvedený styl. Sami si ho vymysleli, sami si stanovili jeho hranice, sami si je posunují a na svém hřišti jsou sami sobě jediným soupeřem. Ideální podmínky pro stagnaci, co říkáte? Jenže na tu zjevně šestice z Porýní-Falcka nemá čas ani náladu. Důkazem budiž jejich čtvrté album „Break the Silence“, které sice na první poslech kvalit explozivního „Hera“ ..
Je to zvláštní, ale v krátké době za sebou se nám zde seřadila dvě alba, jež trpí (slovy kolegy Savapipa) podivnou anomálností, když jejich hudební obsah vykazuje absenci významnějšího emotivního vzruchu, a přesto se o nich nedá s klidným svědomím napsat, že by byla nudná. V prvním případě se jednalo o Italy HYPERSONIC, v tom druhém jde o Američany ECHOTERRA a jejich novinku s poetickým názvem „Land Of The Midnight Sun“.
Američané RIOT jsou obecně považováni za hodně nedoceněnou bandu, jenže časy se mění a kvalita aktuální desky „Immortal Soul" musí naťuknout i ty největší zabedněnce. Snad je to tím, že se znovu sešla legendární sestava, mající na svědomí např. nejoceňovanější dílo „Thundersteel“ z roku 1988. Máme tedy zpět parádního zpěváka Tonyho Moora, basáka Dona Van Staverna nebo bicmena Bobbyho Jarzombeka. Původní kouzlo se evidentntě povedlo hustě rozfajrovat..
Za příčinu toho, že v roce 2004 vyšlo dosud nejlepší album Morifade považuji především dva momenty. V první řadě fakt, že poprvé (a zatím také naposledy) se kapela sešla ve stejné sestavě – tedy včetně Andyho LaRocquea na velitelském můstku. V druhé řadě pak skutečnost, že Morifade dokázali téměř stoprocentně vycucnout to nejpřitažlivější z dosud vydaných alb a navíc, že to beze zbytku dokázali na sebe vzájemně naroubovat do velice soudržného celku. ..|
Dnes je 29.7.2025, svátek má Marta
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[23.11.2011] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.11.2011] [hodnocení: 5,5/10] |
GOLDEN RESURRECTION - Man With A Mission
|
[21.11.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
HAMMERFALL, VICIOUS RUMORS, AMARANTHE, DEATH DESTRUCTION - 13.11.2011 - Praha, KC Vltavská
|
[21.11.2011] |
|
[18.11.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.11.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.11.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
SOUL SOURCE - Where Heroes Fall
|
[15.11.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.11.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.11.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
POSITIVE MIND – Silence Gives Consent
|
[09.11.2011] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.11.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
ECHOTERRA - Land Of The Midnight Sun
|
[07.11.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.11.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.11.2011] [hodnocení: 9/10] |