RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...

RAGE - Afterlifelines
Nikde není psáno, že se to musí poslouchat...

MONTROSE - Montrose
z dílny hard rocku. Debutní fošna je skvělá,...

RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

MONTROSE - Montrose


Léta opakované tvrzení, že kolébkou hard rocku a heavy metalu je Velká Británie je jistě pravdivé, protože na britských ostrovech vznikly nejzásadnější stylové věci, ovšem pozadu nechtěla zůstat ani Amerika. Měla Jimiho Hendrixe (ačkoliv svůj fenomenální styl vynalezl právě ve Velké Británii), měla Steppenwolf a následně i Blue Öyster Cult, čímž podnítila hard rockovou obrodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mezi další jména, zdánlivě mezi pouhé dělníky stylu, se řadí kapela Montrose, která je o mnoho důležitější,..více

[recenze]

[08.04.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


SURGICAL STRIKE - 24/7 Hate


Zdá se, že německé thrashmetalové těleso Surgical Strike konečně nalezlo stabilní sestavu. Poprvé v historii nahrála studiový počin stejná skvadra hudebníků, která se sdružila kolem kapelníka a zpěváka Jense Alberta. Ten se formaci snaží udržet od roku 1993, kdy ji založil jednak jako poctu americké thrashové škole, jednak jako odpověď na antimetalový virus zvaný grunge. Jenže tento styl (případně další vlivy) nakonec smetly i Surgical Strike, kteří se na scénu vrátili až v roce 2014...více

[recenze]

[07.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SOCIAL DISORDER - Time To Rise


Dnešní scéna je natolik členitá a rozmělněná, že se nedalo čekat, že by projekt Social Disorder upoutal pozornost celého rockového světa, přestože v jeho sestavě působí několik legend, které sdružuje švédský kytarista Anders „LA“ Rönnblom. Covidová doba nečinnosti ale přece jen debutové desce „Love 2 Be Hated“ dopřála poslech tolika posluchačům, aby kapela mohla fungovat dále a připravit album „Time To Rise“. Na něm je cítit Rönnblomova snaha o to, aby se Social Disorder stali plnohodnotnou kapelou, ..více

[recenze]

[07.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NOMURA - The Silent Whisper


Nomura je stále poměrně nové jméno na české metalové scéně. V roce 2021 vydala eponymní EP, o rok později singl „Self-Ignition“ a letos druhý kraťas „The Silent Whisper“. Prozatím je to skromná diskografie, ale Nomura si už stihla vybudovat slušnou základnu fanoušků a její videoklipy sbírají tisíce shlédnutí. Kapela působí sebevědomě a ví, co chce. Její styl by se dal označit jako moderní metal, pod kterým hledejte progresivně laděný djent, groove metal či metalcore. ..více

[recenze]

[06.04.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


FUROR GALLICO - Future To Come


Máte-li v metalové kapele harfu, kterou celkem hojně využíváte, je základ pro osobitost jasně položen. Přidáte-li k tomu píšťalky, housle, či bouzouki, nebude tajemstvím ani stylové směřování. I přesto, že téměř všechny zásadní zbraně jsou tímto vyložené, sledovat vývoj italských folkáčů Furor Gallico je malé dobrodružství. Po personální i hudební stránce. Podle počtu muzikantů, kteří kapelou prošli, nebude zřejmě život se zpěvákem Davidem Cicalesem a harfistkou Becky Rossi, kteří jediní osobně zažili zrod Furor Gallico,..více

[recenze]

[06.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


EMBRACE OF SOULS - Forever Part of Me


Těleso Embrace of Souls se dá nazvat výstavní skříní italské powermetalové scény. Stejně jako v případě tři roky starého debutového alba "The Number of Destiny" si autor projektu, skladatel a bicmen Michele Olmi pozval řadu výrazných pěveckých hostů, mezi jinými Roberta Tirantiho (Labyrinth), Ivana Gianniniho (Derdian), Filippa Tezzu (Chronosfear) nebo Morbyho (Domine). Olmi pro tuhle partu dokázal sepsat několik velmi dobrých skladeb, které jsou povinností pro fanoušky tradičního power-speedu pocházejícího z italské provenience. ..více

[recenze]

[05.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Mike TRAMP - Mand Af En Tid


Ačkoliv se Mike Tramp loni pokusil vykřesat jiskřičku ze zašlé slávy kapely White Lion a předložil album „Songs Of White Lion“, za které to nepěkně slízl, stále je tu sólová kariéra, která dokázala situaci už jednou zachránit. Tramp s myšlenkou vytěžení zbytečků po hostině osmdesátých let nekoketoval poprvé a když si odmyslíme jediný smysluplnější návrat ke značce White Lion z roku 2007, z čehož vznikla podařená deska „Return Of The Pride“, ve všech ostatních případech se jednalo jen o bezostyšné tahání peněz z kapes ..více

[recenze]

[05.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MOTÖRHEAD - Snake Bite Love


„Overnight Sensation“ znamenalo pro Motörhead novou vlnu popularity, v kterou kapela po zmatečném a nešťastném období alb „Bastards“ a „Sacrifice“ už nedoufala. Lemmy v té době znovu navázal spolupráci s Ozzym Osbournem, aby napsal pro jeho bestseller „Ozzmosis“ text k singlovému trháku „See You On The Other Side“, čímž se dostal více na oči veřejnosti. Důležité bylo, že se Motörhead poprvé za svou kariéru vypravili do Ruska, kde přičichli k docela jinému světu, než na který byli dosud zvyklí. ..více

[recenze]

[04.04.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


TIERRA SANTA - Sangre de reyes


První rok nového milénia znamenal další nové album pro kapelu Tierra Santa. Tvůrčí náboj pětice hudebníků neznal hranic a dovoloval v rychlém sledu vypouštět velmi kvalitní nahrávky. Čtvrtým studiovým zápisem se stalo album "Sangre de reyes" (Krev králů), které Španělé vypustili na svět v říjnu roku 2001. Změny nebyly žádoucí, hudba kapely na sebe nabalovala čím dál větší množství posluchačů, kterým se jednoduché heavymetalové definice zamlouvaly a jakýkoli úhyb z této autorské strategie by byl považován za zradu. ..více

[recenze]

[04.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


NORTH SEA ECHOES - Really Good Terrible Things


Jsou to už čtyři roky, co světlo světa spatřila dosud poslední položka v diskografii Fates Warning. Kytarista Jim Matheos od té doby vydal druhé album svého převážně instrumentálního, ambientně laděného projektu Tuesday The Sky, zpěvák Ray Alder kontroval vydáním druhého sólového alba, na němž se také převážně pohyboval v oblasti přemýšlivě laskavé tvorby, než aby nějak výrazně chrastil kovovými zbraněmi. V podstatě se nabízelo, aby dlouholeté opory amerických progresivistů nechaly prolnout svoje soukromé světy ..více

[recenze]

[03.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DRAGONFORCE - Warp Speed Warriors


Není pochyb o tom, že britské rakety Dragonforce vyřkli vše podstatné na prvních třech albech. A přestože ani jedna z navazujících studiovek nebyla špatná, jejich obsah už jenom varioval dřívější témata, nemluvě o změně frontmana, kterou doteď mnozí fanoušci nerozchodili. Výsledek rovnice je jasný - komu nevadí omílání starých postupů a zpěvák Marc Hudson, jinými slovy, kdo nepřestal mít rád Dragonforce ani v roce 2024, užije si i nové album "Warp Speed Warriors", které je víceméně tradičním zápisem britské rychlodrážní kapely. ..více

[recenze]

[03.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


THY CATAFALQUE, THE ANSWER LIES IN THE BLACK VOID - 30.3.2024, Praha, Kasárna Karlín


Když si něco hodně přejete, může se to splnit, říkal jsem si ráno po koncertě Thy Catafalque, který proběhl v prostorách Kasáren Karlín v Praze 30.3.2024. Thy Catafalque je projekt Tamáse Kátaie, a donedávna platilo, že se jedná pouze o studiový projekt. Jenže v roce 2021 přišel první speciální koncert a o rok později Tamás s koncertní sestavou vyjel poprvé za hranice Maďarska. První zahraniční cesta jej zavedla na festival Brutal Assault. Thy Catafalque koncertovali i vloni, ..více

[reporty]

[02.04.2024]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]


VLTIMAS - Epic


Vlna zájmu, která se zvedla kolem před pěti lety na trh uvedené superskupiny Vltimas, měla své opodstatnění. Síla jména Davida Vincenta, někdejšího (a pro leckoho jediného možného) frontmana kultovních Morbid Angel, je v kruzích deathmetalové smetánky stále omračující a když k tomu přidáte norského kytaristu Runeho Eriksena vulgo Blasphemera, nástupce ultralegednárního Euronyma u Mayhem, dostanete kapelu, která minimálně žánrové fanoušky musí uchvátit. Naděje, jaké se do tohoto spojení vkládaly, ..více

[recenze]

[02.04.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


THORNBRIDGE - Daydream Illusion


Německo bylo a vždy bude powermetalovou baštou. Na druhou stranu v současné době neexistuje až tolik kapel, u kterých je jistota prvotřídní žánrové nadílky. Mezi úzkou množinu vyvolených jednoznačně patří spolek Thornbridge. Dosavadní dvě fošny se staly výstavnými stylovými počiny předešlé desetiletky. Letošní novinka "Daydream Illusion" na tuto kvalitativní linii plynule navazuje, a to navzdory faktu, že jej tvořila výrazně obměněná sestava...více

[recenze]

[01.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PINK FLOYD - The Division Bell


Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla v táboře Pink Floyd dobrá nálada. Skončily soudní tahanice s Rogerem Watersem, který se uklidnil poté, co mohl předvést fenomenální „The Wall“ jako soundtrack k pádu Berlínské zdi, čímž jeho dílo dostalo zcela jiný rozměr, a o dění v Pink Floyd ztratil zájem. Důležité bylo, že ukončení právních tahanic uvolnilo prostor pro návrat Ricka Wrighta, jehož Waters de facto vykousal v době příprav „The Wall“ a klávesista s ním ostré spory vzdal po turné k desce. ..více

[recenze]

[01.04.2024]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]


DURBIN - Screaming Steel


To, že zpěvák James Durbin kdysi zazářil v soutěži podobné tuzemské SuperStar, nemá už žádný význam, kromě toho, že takový start kariéry je už příznačný a se zdravým vývojem rockového zpěváka nemá vůbec nic společného. Durbinovi se za něj už nenadává jako v době, kdy nastoupil k legendárním Quiet Riot, s nimiž stvořil jedno velmi průměrné a jedno dobré album, ale díru do světa s nimi neudělal. Možná něco podobného čekal a když se to nestalo, zmizel ze sestavy dřív,..více

[recenze]

[31.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


CRUZH - The Jungle Revolution


Už před osmi lety bylo mimo jiné zásluhou i eponymního debutu švédských Cruzh jasné, že melodický hard rock, potažmo glam metal žije a pokud se budou stále rodit podobné kapely, žít bude. Cruzh se velmi obratným způsobem svezli na tom, co v žánru vymysleli jiní, inspirace u Def Leppard, Bon Jovi, Reckless Love, Crazy Lixx, či Bryana Adamse neměli potřebu kdovíjak intenzivně maskovat, a talent na tvoření stadionových nápěvů a velmi chytlavých melodií z jejich prvotiny stříkal na všechny strany. ..více

[recenze]

[30.03.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << 2 / 613 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09859 sekund.