THUNDERSTONE - Apocalypse Again
Člověk se pořád učí, k tomuhle albu jsem se...

SLADE II - Keep On Rockin`
Měll jsem rád kapely 70. let a stále si jejich...

MARILYN MANSON - One Assassination Undxer God - Chapter 1
Jednu z nejočekávanějších desek tohoto roku...

WITHIN SILENCE - The Eclipse of Worlds
od Čezka, kde je úplně marné hledat metalové...

TO/DIE/FOR - Jaded
Neviem ci by som tomuto dal az 10, ale je to...

MAYHEM - Grand Declaration Of War
Tato deska mne v době vydání úplně fascinovala...

AS I LAY DYING - Through Storms Ahead
Přesně, stejně jako na minulých deskách se o to...

MAYHEM - Grand Declaration Of War
Žádná deska Mayhem nemá chybu a je jedinečná. Ale...

MAYHEM - Grand Declaration Of War
V září naprosto famozní koncert Mayhem v Brně, a...

MAYHEM - Grand Declaration Of War
Naprosto geniální a nadčasová deska, když vyšla,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Loučení bylo těžké a dojemné. Nicko však ví, že věk nezastaví

Že by Nicko McBrain odcházel z Iron Maiden na vrcholu sil se říct nedá. Na těch byl někdy kolem alba „Fear Of The Dark“, kdy s prstem v nose vypálil bubenickou salvu v „Be Quick Or Be Dead“ způsobem, který mu mohl závidět lecjaký mladý borec. Tehdy bylo Nickovi čtyřicet let. S Iron Maiden za všechna léta srostl a stárnul při nich. Jenže bubeník pozná ubývání sil rychleji než kytaristé nebo basista, obzvlášť, když je od ostatních o něco starší. A Nicko jej poznal právě teď. Ne dřív, než to poznali fanoušci, protože už několik let, minimálně od desky „The Book Of Souls“ se vedly debaty o jeho úderu, který se stával méně razantní a jeho hra jako kdyby v některých chvílích kapelu zpomalovala.

Nicko dřel, snažil se věci postavit čelem, ovšem přidružené zdravotní problémy mu dělaly čím dál větší problémy. Zázračně se zotavil z lehké mrtvičky a vrátil se zpět, jenže přišel prosinec 2024 a ten vláček po dvaačtyřiceti letech dojel do konce. McBrain je srdcař a s Iron Maiden zůstane alespoň občas v zákulisí, kde jistě bude sledovat, jak se na bubenické stoličce potí jeho nástupce. O tom, zda byla volba Simona Dawsona správná a zda jej nepostihne podobný osud jako nešťastného Blaze Bayleyho, je zatím předčasné mluvit. V tuto chvíli je třeba před Nickem smeknout a vyjádřit hlubokou úctu k jeho letité práci.

Jan Skala, 10.12.2024

ALICE IN CHAINS - MTV Unplugged


Žádný jiný styl v sobě nekoncentroval tolik sebedestrukce, pachuti skutečné smrti, ani nihilismu jako grunge. Ani blackmetalové šílenství ze severu Evropy na začátku devadesátých let nebylo ve výsledku tak zničující jako seattleská vlna, která se v téže době valila celou Amerikou. Z původně svěží záležitosti, kterou hráli mladíci, obdivující temnější stránky života než největší rivalové Poison a Mötley Crüe, se postupem let, kdy se vůdčí osobnosti scény propadaly do drogového pekla, se z grunge stala schizofrenní potvora, ..více

[recenze]

[25.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


ATTRACTIVE CHAOS - Tame & Conquer


Sledujete-li podrobněji tvorbu francouzsko-italských Attractive Chaos, nebude pro vás aktuálně vydaný kraťas „Time & Conquer“ kdovíjak zásadní novinkou. Attractive Chaos naplno podlehli módě zveřejňování singlů, a tak od konce května nasypali do příznivců již pět položek, které nyní shrnuli do jedné kolekce, na začátek druhé poloviny nahrávky přidali jedinou novinku a následovník vydařené loňské krátkometrážní prvotiny je na světě. ..více

[recenze]

[24.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NIRVANA - From The Muddy Banks Of The Wishkah


V první polovině devadesátých let nebylo možné před Nirvanou utéct. Nebylo místo, odkud by se nešklebil rozcuchaný Kurt Cobain nebo neplavalo mimino z obalu „Nevermind“. Z maličké kapely ze Seattlu, kterou tvořila úsměvná dvojice - čahoun Krist Novoselic a o dobrého půl metru menší Kurt Cobain, s nimiž původně vůbec nikdo nechtěl hrát, vyrostlo s příchodem bubeníka Davea Grohla monstrum, jež plně využilo svou sílu a de facto na několik let z povrchu zemského vymazalo hard rockovou a heavy metalovou sílu osmdesátých let...více

[recenze]

[24.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BLACK DIAMONDS - Destination Paradise


Byť se v minulost v souvislosti s Black Diamonds nejčastěji skloňovalo jméno Gotthard (víte jak, Švýcarsko a hard rock…), daleko zásadnější mi v rámci komparací přijde fakt, že v roce 2018 vyrazili Black Diamonds na turné s Crystal Ball, jež v nich soudě podle aktuální novinky „Destination Paradise“ zjevně zanechalo hodně vzpomínek. To už měli na kontě třetí album „Once Upon A Time“, v souvislosti s nímž se o nich zaslouženě začínalo mluvit hlasitěji než dříve. V roce 2021 se s deskou „No-Tell Hotel“ protlačili na medailovou ..více

[recenze]

[23.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


FIREHOUSE - O2


Klasická éra Firehouse trvala celou desetiletku, jež přinesla řadu zvratů, komerčního úspěchu i odlivu fanoušků, a její konec je ze zpětného pohledu ohraničen odchodem basisty Perryho Richardsona v době, kdy na desce „Category 5“ začal konkurovat tvůrčímu duu Bill Leverty - C.J. Snare, což byl jeden z impulzů závěrečné hádky, která jej z kapely vystrnadila. Leverty měl v záloze náhradu, Bruce Waibela, který hrával deset let po boku mistra jižanského blues rocku Gregga Allmana, s nímž Levertyho delší dobu pojil přátelský vztah. ..více

[recenze]

[22.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


GALNERYUS - Angel of Salvation


Po odchodu zpěváka Yamy-B zbývající osazenstvo Galneryus nezahálelo a okamžitě se vydalo vstříc nové etapě svého hudebního života. Do sestavy vstoupil výborný a pro kapelu přínosnější zpěvák Masatoshi Ono přezdívaný Sho a mimo řady krátkých nahrávek a kompilací vznikla v rychlém sledu dvě plnohodnotná alba „Resurrection“ a „Phoenix Rising“. Mnoho fanoušků považuje dané období za nejlepší úsek v historii japonské formace, ..více

[recenze]

[22.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


BLUES PILLS - Birthday


Blues Pills měli v minulé desetiletce těžce našlápnuto k tomu stát se senzací nově vzedmuté vlny zájmu o hard rockové retro, které mělo kořeny v začátcích sedmdesátých, někde u Led Zeppelin či Deep Purple, a díky přítomnosti zpěvačky Elin Larsson i u Janis Joplin. Bublina ale splaskla a zbyla jen slušná blues / hard rocková kapela, která hraje obstojnou hudbu. Alespoň tak to vypadalo po vydání třetí desky „Holy Moly!“, která byla ze všech vydaných alb jasně nejslabší a ukázala, že kvalita a úspěch „Lady In Gold“ byly spíše náhodou ..více

[recenze]

[21.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


DEZPERADOZ - Moonshiner


Zamyslíte-li se nad významem hlášky „mít kolty proklatě nízko“, je strašně důležité zhodnotit, jakou hodnotu má jednotka „proklatě“. Natolik proklatě, abyste o kolt jen štrejchli špičkami prstů, nebo natolik proklatě, aby vám zbraň padla ideálně do ruky? Brát jako komparační jednotku asi nejznámější hudební propagátory událostí z Divokého západu, německé desperáty Dezperadoz v čele s frontmanem Alexem Kraftem, asi jednoznačnou definici nepřinese, neboť navzdory pětadvacet let trvající historii ..více

[recenze]

[21.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


HAMMERFALL - Avenge the Fallen


Bylo to evidentní hned po prvním poslechu, a ani po těch dalších se rozhodnutí o výsledné známce pro novinku známých kovotepců nezměnilo. Fošna "Avenge the Fallen", kterou Švédi jako svůj třináctý studiový zářez zveřejnili 9. srpna, je plná nejočekávatelnějších klišé a kompozičních postupů, které byly naposledy restaurovány na začátku milénia. To by samo o sobě ničemu nevadilo, jelikož málokdo si pustí desku Hammerfall v očekávání ..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE SMASHING PUMPKINS - Aghori Mhori Mei


Době, kdy se Billy Corgan označoval za samozvaného génia, což podporoval i megaúspěšnými deskami „Siamese Dream“ a „The Mellon Collie And The Infinite Sadness“, daly poslední roky docela na frak. Fanoušky příliš nezaujal nedotažený projekt „Teargarden By Kaleidyscope“, následná euforie nad návratem původních členů, ztvrzená albem „Shine And Oh So Bright, Vol. 1/ LP: No Past. No Future. No Sun“ trvala jen chvilku a kýžený návrat do devadesátých let představovala jen z části. Pak dal principál Billy Corgan průchod nezřízeným hudebním choutkám..více

[recenze]

[20.08.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


CRADLE OF HAZE - Fairytales


Tři roky trvalo německému hudebníkovi Thorstenu Eligehausenovi, než přidal novou položku do diskografie. Na tom by nebylo nic tak zásadního, kdyby Thorsten s gotickým projektem Cradle Of Haze nestačil za předchozích zhruba pětadvacet let činnosti vydat už třináct alb (k většině z nich se vrátil v polovině minulé dekády, kdy je znovu opětovným vydáním vrátil do hry). Kadence vydávání desek se trochu zasekla, ale možná to bude způsobené i tím, že Thorsten to při patnáctém zářezu vzal decentně za jiný konec..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JOURNEY - Arrival


Poté, co comebackové album „Trial By Fire“ ukázalo svou sílu a navzdory krajně nepříznivé době zaznamenalo velký úspěch, byli Journey opět na rozcestí a stáli před takřka osudovou otázkou jak a jestli vůbec se dokáží vypořádat s druhým odchodem Steva Perryho. I on byl na vážkách, ačkoliv věděl, že operaci kyčelního kloubu musí podstoupit, ale kapelu jeho váhavý přístup brzdil a proto došlo k osudovému telefonátu mezi ním, Nealem Schonem a Jonathanem Cainem. ..více

[recenze]

[19.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


JANE`S ADDICTION - Jane`s Addiction


Tvrzení britského rockového magazínu Kerrang!, že než se objevili Jane`s Addiction, byla osmdesátá léta nudná, je přehnané a nelze s ním souhlasit, ovšem jisté je, že losangeleská kapela byla velkou vzpruhou pro hudební scénu na západním pobřeží, protože se neorientovala ani na glam metal ani na thrash, na dva styly, které byly v druhé polovině osmdesátých let směrodatné. Jane`s Addiction byli velmi podivná, neuchopitelná kapela, která se glamu vysmívala, ale na alternativní a punkovou scénu byla příliš instrumentálně zdatná ..více

[recenze]

[18.08.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


HUNTER - Rock `n` Roll V.I.P.


Airbourne by chvílemi mohli závidět. Anebo se aspoň nespokojeně ošívat, že by je o titul nejúspěšnějšího plagiátora AC/DC mohla připravit kapela z Německa. Přitom to dlouho vypadalo, že Hunter jsou definitivně záležitostí minulého století. První dvě alba vydali na přelomu první a druhé poloviny osmdesátých let, ještě dva roky se snažili udržet při životě, ale v roce 1989 se jejich cesty rozešly téměř na třicet let. Bernd Herrmann a Stefan Brandtner (později užívající pseudonymy Paul „Mosh“ B. Herrmann a Steven Brandy), ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


GUNS N`ROSES - Live Era 87-93


Bylo to šest let, kdy komerční aspekt rockové hudby byl na absolutním vrcholu, kapely prodávaly alba v astronomických nákladech, o kterých si dnes mohou nechat zdát i nejúspěšnější popoví umělci a v čele tohoto šílenství stála jedna losangeleská parta. Guns N`Roses byli považováni za nejsenzačnější, nejdivočejší, nejnebezpečnější a nejvíc sexy partu pod sluncem, i když pamětníci sedmdesátých let poukazovali na to, že parta kolem podivínského frontmana Axla Rose ..více

[recenze]

[17.08.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


HOLY MOTHER - Rise


Mikovi Tirellimu a Jimovi Harrisovi zjevně není z hůry přáno, aby káru Holy Mother táhli společně a nerozdílně. V první fázi života kapely na přelomu tisíciletí společně nahráli čtyři alba, na pátém, po němž následovala šestnáctiletá pauza, už se musel Mike odejít bez Jima. Po více než dvaceti letech se situace téměř opakuje. Novinku „Rise“ sice Jim ještě stihl nabouchat (a dokonce si na ní i zazpíval), nicméně jejího vydání se v řadách kapely nedočkal. A tak proces vývoje sestavy dospěl do fáze, že od comebacku v roce 2020 ..více

[recenze]

[16.08.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


FIREHOUSE - Category 5


Stačilo pár let a z Firehouse byla v Americe znovu klubová kapela, která zajímala pouze hrstku vytrvalých fanoušků, kteří se nenechali smést všeobecným trendem, jenž velel alternativním a v druhé polovině devadesátých let i neopunkovým směrem. I přes drobnou korekci původního stadionově glam metalového výrazu k tomu Firehouse nikdy nesběhli a proto byli pro americké publikum odepsanou bývalou veličinou. V Asii a zejména na Dálném východě tomu bylo jinak. Tamní fanoušci přijali s otevřenou náručí ..více

[recenze]

[15.08.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Listování : << < 14 / 640 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.1077 sekund.