Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Vydání bezejmenného debutu Burzum zaselo první semínka nenávisti mezi Varga Vikernese a Øysteina Aarsetha alias Euronyma, protože Euronymous se pasoval do role jakéhosi guru projektu a bez Vargova vědomí změnil několik drobností, od obalu až po názvy některých skladeb, což u Vikernese vyvolalo odpor vůči člověku, jehož dosud obdivoval. Problém nastal i s financováním projektu, neboť Euronymous neměl peníze na distribuci a proto Burzum prodával ve svém obchodě Helvete v Oslu, ..
Víc než odvážně vypadá tvrzení Massacre Records o tom, že v souvislosti s vydáním alba „Guardians Of Time“ australských Empires Of Eden dochází ve světě heavy metalu k seismickému posunu. Realita je taková, že Stu Marshall (který je hlavní hybnou silou projektu, v němž mu stálou společnost dělá tradičně pouze bubeník Jasix) po devíti letech probral Empires Of Eden z letargie a stvořil nové album přesně podle návodu z minulých desek. K ústřední dvojici se opět připojilo několik pěvců..
Když budeme bilancovat uplynulý rok, není to z hlediska rockové a metalové hudby nejradostnější zhodnocení. Vyšly dobré desky, ale zase o něco více se ozval červíček pochybností, který stále více v hlavě nahlodává téma, že slavné roky stylu leží v daleké minulosti a s nevyhnutelným odchodem legend směřuje tato hudba do slepé uličky. Nemá smysl si nalhávat, že se ze všeho ještě někdy může stát takové hnutí, které vyprodukovalo zásadní tituly sedmdesátých, ..
Italský hudebník Olaf Thörsen, vlastním jménem Carlo Andrea Magnani, se v podstatě celý umělecký život věnuje formacím Vision Divine a Labyrinth. Těžko říct, která kapela je jeho srdci bližší, ale osobně bych vsadil na druhý jmenovaný spolek, a to díky albu "Return to Heaven Denied", které během let nabralo doslova legendární status, což se žádné nahrávce Vision Divine nepodařilo. Je proto moc dobře, že Olaf Labyrinth neopouští (s výjimkou sedmileté pauzy v nultých letech)..
Jak napsat úvod k další bilanci a neopakovat se? Časy se mění, ale oblíbené kapely zůstávají. Překvapení už se téměř nekonají. Možná bych se rád vrátil do doby, kdy jsem byl na střední škole nebo těsně po ní, do doby objevování. Každá kapela byla nová a originální. Ti největší mistři nás potom provází po celý život. Od toho se odvíjí i má aktuální bilance. Celkově jsem s loňským hudebním rokem spokojený...
Je neuvěřitelné, že za pár dnů bude Vincentiu Furnierovi sedmasedmdesát a stále si drží nevídanou formu. Není zchátralý jako řada jeho vrstevníků (pokud jsou ještě naživu) a nepůsobí dědkovsky jako jiní sedmdesátníci, což je (vzhledem k tomu, co všechno prožil) doslova zázrak. Vincent Furnier v dávnověku přijal jméno čarodějnice Alice Cooperové,
což bylo v ostrém kontrastu s puritánskou a přísně katechistickou výchovou v rodině evangelického faráře. Víra byla v Cooperově rodině..
Pokud se uplynulého roku týká, neměl jsem téměř nikdy pocit, že bych v mých oblíbených žánrových rancích strádal. Povedených alb se vyskytlo opravdu hodně, mám-li však některé z nich vyčlenit do samostatné topky, která reprezentuje jedinečné a pamětihodné nahrávky, pak už tolik jednoznačných kandidátů (podobně jako předloni) nenacházím. Je tedy nutné zopakovat, že velké desky už vznikají jenom sporadicky, těch dobrých je ale pořád dost. A to mně ke štěstí vlastně úplně stačí. ..
Od partyzánských začátků Brothers Of Metal, kteří vznikli tak nějak náhodou a tak nějak z ničeho, uplyne brzy už třináct let. To, že se kapela od v podstatě prvoplánových opisovačů vyvíjí, je pochopitelné (byť znáte-li předchozí dva kousky, víte přesně co od novinky čekat), ovšem stále se nemůžu zbavit dojmu, že složka „pro pobavení“, do níž kapela zjevně odkládá kousky, které by nejspíš neprošly nikomu, kdo se snaží vybudovat si seriózní tvář, musí být plná až po okraj a že ji při tvorbě každé nové desky Brothers Of Metal vždy důkladně vyskladní. ..
Člověk by řekl, že krmení vlků bude těžce neurvalá, animální a dramatická činnost, ale v podání progresivně symfonické holandské party Kingfisher Sky se není čeho obávat, jejich novinka „Feeding Wolves“ je jako ušitá pro jemnější povahy, které by byť jen špetička násilí a hrubosti mohla vyvést z rovnováhy. Tady se v rámci neinvazivního art-rocku hraje na pěkné melodie, příjemné pocity a dobré výkony. ..
Před bezmála dvaceti lety se na scéně objevil dokumentární film Get Thrashed, který mapoval začátky jednoho z nejlepších hudebních stylů všech dob. Snímku se mezi komunitou dostalo značného ohlasu a na světě zřejmě neexistuje fanoušek původní thrashové školy, který by o tomto dokumentu v životě neslyšel. Časem se nicméně ukázalo, že autor Rick Ernst mohl do stominutové stopáže dostat jenom zlomek natočeného materiálu, desítky hodiny zůstaly nezveřejněny a neviděny...
A máme to tady zase. Drak v názvu, drak na obalu, drak všude. Pokud je něco, co bych v power metalu oželel, je to právě dračí perverze. Nikdo se nemůže divit lidem, kteří tento styl neberou vážně nebo jej zesměšňují, protože si o to hudebníci infantilními tématy prostě sami říkají. S nástupem AI se navíc létající potvory utrhly z řetězu, takže v budoucnu můžeme očekávat dračí apokalypsu. Jedněmi z nejnovějších věrozvěstů tohoto kultu jsou Finové Dragonknight, kteří v polovině ledna vysoptili debutové album "Legions". ..
Můžeš utíkat před smutkem jako já, stejně si tě najde…
Je jen málo kapel (v tomto případě spíše projektů), které by byly kontroverznější než Burzum. Či spíše žádný takový na světě neexistuje. Jeho původní idea nebyla vůbec skandální a spíše odrážela zájem stvořitele Varga Vikernese o ságu J.R.R. Tolkiena Pán prstenů a jeho nadšení pro severskou mytologii. A také metalovou hudbu. Ta Varga provázela už od rané puberty, v patnácti letech se stal členem kapely Kalashnikov, která si záhy změnila název na Uruk-hai, ..
Moderní metal pro masy. Tenhle slogan může působit poměrně rozpačitým dojmem, jako by Never Obey Again měli mít v genech nějakou prvoplánovou podbízivost, ale vydávající firma Scarlet Records zjevně ví, co říká. Podbízivost v tom nehledejte, stejně tak sice nevěřím tomu, že by italská formace dokázala strhnout masy, nicméně faktem je, že parta v čele s démonickou Carolinou Bertelegni velmi šikovně spojuje agresi s chytlavostí. Zásadním závažím na vahách se může stát pojem modernost ..
Pro někoho neposlouchatelný kýč, pro jiného zrada ideálů, pro dalšího guilty pleasure. Skutečnost je taková, že málokterý projekt budil ve své době tolik povyku a málokterý zpěvák si za něj vysloužil tolik urážek od dříve věrných fanoušků, jako Ladislav Křížek. Ať už se řadíte do jakékoliv skupiny, ať Damiens v přísném soukromí posloucháte (tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl) nebo tím pro vás Křížek definitivně skončil a už navždy zůstane pouze oslizlým bratrem, je nutné uznat, že na přelomu milénia byla tahle dvojice fenomén. ..
V roce, který pro japonský power metal ještě donedávna nebyl dvakrát výstavní, přišla záchrana doslova na poslední chvíli. Zatímco Galneryus nabídli sice dobrou, ale v jádru zoufale rutinní desku, Illusion Force vrhli do pléna podivnou vizi extrémního poweru a Minstrelix svoji studiovou novinku před světem tají, jako by mělo jít o svatý grál (jimž klidně může být), spolek Matenrou Opera se v polovině prosince vytasil s nečekaně silným materiálem, který mnozí fanoušci už nyní pasují na nejlepší album v historii této letité kapely...|
Dnes je 28.10.2025, svátek má Státní svátek
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Soutěž o jednu ze zásadních desek tuzemského porevolučního hard rocku má vítěze.
Na otázku Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel
a kdo kapelu posílil? většina odpověděla, že sestavu opustili kytaristé Tony Vodička a Slávek Karásek
a na jejich místo přišel Miroslav Horňák, který natočil následující desku „Lovci žen“.
Z odpovědí jsme vylosovali tři výherce: Jiří Bauer (Karlovy Vary), Antonín Raulím (Lučany nad Nisou)
a Lukáš Hlaváček (Opava), kteří dostanou CD „…od narození“, jež věnovala společnost Supraphon. Gratulujeme!
|
|
[09.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
EMPIRES OF EDEN - Guardians Of Time
|
[08.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Jan Skala
|
[08.01.2025] |
LABYRINTH - In the Vanishing Echoes of Goodbye
|
[07.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Tomáš Marton
|
[07.01.2025] |
ALICE COOPER - Pretties For You
|
[06.01.2025] [hodnocení: 5/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Petr Štěpnička
|
[06.01.2025] |
BROTHERS OF METAL - Fimbulvinter
|
[05.01.2025] [hodnocení: 5,5/10] |
KINGFISHER SKY - Feeding The Wolves
|
[04.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.01.2025] |
|
[03.01.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
DAMIENS - Tři smrtelné hříchy Ladislava Křížka
|
[31.12.2024] |
MATENROU OPERA - Mutsu no Hana
|
[30.12.2024] [hodnocení: 8/10] |