VISION DAYS - Proti srsti

Je to zvláštní ironie osudu. V den, kdy začal vznikat tenhle článek, vydali Vision Days další cédéčko. A i když od vydání toho v přehrávači právě rotujícího uplynuly téměř dva roky, snad nevláčím ten kříž po funuse (jde čistě o eufemismus, neb „Proti srsti“ rozhodně žádným funusem není!) zbytečně. Už jen z toho pohledu, že by mohl fungovat jako jistá vábnička na aktuálně líhnoucí se šesté album „Viva la ironie“. ..více

[recenze]

[28.06.2010]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

MASSIVE ATTACK, Martina Topley Bird – 21.6.2010, Tesla Arena Praha

Roky 2009 a 2010 byly pro českého fanouška Massive Attack výjimečné hned ze dvou hledisek: kapela vydala po dlouhé než delší odmlce novou desku nazvanou "Heligoland" a také zavítala hned dvakrát do Prahy. První koncert v listopadu jsem bohužel neabsolvovala, ale druhý koncert v červnu jsem si nechtěla nechat ujít.

Hned na začátku musím zmínit menší mínus druhé návštěvy Massive Attack..více

[reporty]

[28.06.2010]

[Ver]

[0 komentářů ]

DECOMPOSING MANURE - Liquid Manure Drill

S radostí můžu říct, že česká extrémní scéna jen kvete. Novinka FEEBLE MINDED se sotva stačila rozkoukat, bestie SEPSIS ze sebe ještě ani neoklepala všechnu hlínu po své invazi z podzemí a na uši nenasytných posluchačů útočí další formace s kvalitní porcí zvrhlého hudebního hemženiště.

Kapela DECOMPOSING MANURE funguje od roku 2007. ..více

[recenze]

[27.06.2010]

[Moonroot]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

VANNA – A New Hope

Výměna bubeníka, zpěváka, čtyři EP desky a debutové album „Curses“. To vše od roku 2004, kdy byla kapela založena, předcházelo desce, o které si dnes povíme.

Pětičlenná parta Vanna, pocházející z amerického Bostonu, se řadí do subžánru post-hc, přičemž často se jejich hudba přelévá v našláplý metalcore. Hned na úvod se hodí zmínit kapely, které jsou svojí tvorbou Vanně podobné. Rozhodně..více

[recenze]

[26.06.2010]

[Jonash]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

JANESESSION - III: Nothing But Trouble

Když mrknete jedním okem na diskografii slovenských Janesession, napadne vás, že půjde o řádně ostřílenou bandu. Když mrknete i okem druhým, možná zaváháte, neb vám docvakne, že v záplavě titulů je jejich loňské album „III: Nothin´ But Trouble“ teprve třetím (jak ostatně již název napovídá) „dlouhohrajícím“ nosičem. No a když napnete oba slechy (a ostrý hlas divoženky Jane vám je neuřízne), zase se vrátíte k bodu jedna. Mimochodem, na nenápadné zdůraznění uvozovek u výrazu dlouhohrající doplním..více

[recenze]

[25.06.2010]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

HANOI ROCKS - Trnitá cesta za Svatým grálem rock n´rollu 3/4

Šestnáct let nebylo po Hanoi Rocks ani vidu ani slechu. Nejvíce byl na veřejnosti vidět samozřejmě Michael Monroe, ať už prostřednictvím svých sólových alb, různých projektů či jako host slavných Guns n´Roses. Ale přišel únor 2001, kdy se poprvé po letech sešli na pódiu ve finském Turku Monroe s Andym McCoyem. Společně vystřihli „Malibu Beach Nightmare“, „Tragedy“ a „Up Around The Bend“ a náhle zjistili, že společná chemie, která z Hanoi Rocks udělala kultovní kapelu, je zpátky...více

[profily]

[24.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

KEEL - Streets Of Rock n´Roll

Ani v osmdesátých letech nebyla americká pětice Keel bůhvíjakou jasně zářící hvězdou na rockovém nebi. Jejich nejúspěšnější album „The Final Frontier“ (1986) to dotáhlo pouze na třiapadesátou pozici amerického žebříčku a o nějakých zlatých či dokonce platinových oceněních si formace kolem zpěváka Rona Keela a kytaristy Marca Ferrariho mohla nechat jen zdát. Keel vždycky platili za zručné muzikanty ovládající své řemeslo. Na hity tu byly jiné kapely. Keel byli spíš ti dělníci, kterým se párkrát podařilo dostat..více

[recenze]

[23.06.2010]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

OZZY OSBOURNE - Scream

První poslech. Ten Ozzy se asi zbláznil. Vyčnívá jedna jediná skladba a to singlovka „Let Me Hear You Scream“. Zbytek jen šeď průměru, naprostá vata. Poslech druhý. Ona třeba „Time“ není špatná. A „Let It Die“ taky ne. Prostě „Scream“ je deska, které musíte dát víc poslechů. Pokud ji odsoudíte po prvním, tak se připravíte o celkem slušnou muziku. Pokud jí dáte šanci, tak je možné, že na ní objevíte skutečné perly. A nakonec i zapomenete na to, že v sestavě chybí charakteristický, i když v poslední době invenčně vyčpělý Zakk Wylde. ..více

[recenze]

[22.06.2010]

[Jan Skala]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

TUBLATANKA - Svet v ohrození

Když jsem je viděl naposledy naživo, jako kdyby se této slovenské trojici ztrácela síla. Vystoupení bylo bez nápadu, bez energie a Maťo Ďurinda mi připadal, že je ze všeho otrávený a nemá chuť do další tvorby. Najednou je tady deska „Svet v ohrození“. Přistupoval jsem k ní s despektem. Zvláště potom, co jsem slyšel alba svých tuzemských hrdinů z osmdesátých let, která mě víceméně zklamala. Tak co tedy, dokáže se Tublatanka aspoň přiblížit k takovým peckám jako "Skúsime to cez vesmír",..více

[recenze]

[21.06.2010]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

VINCE NEIL - Tattoos & Tequila

Jen pouhý pohled na seznam skladeb způsobí mírné zklamání. Patnáct let od poslední sólovky přichází totiž frontman Mötley Crüe Vince Neil s kolekcí "Tattoos & Tequila", která ovšem z autorského materiálu obsahuje pouze dvě skladby. Zbytek jsou coververze, pravděpodobně Neilových oblíbených kapel. Najdete zde věci od Cheap Trick, Aerosmith, Sweet, Sex Pistols či Creedence Clearwater Revival. Já vím, Neil nikdy nebyl nijak pilný skladatel, na deskách Mötley Crüe vždycky přenechával tuto práci basistovi Nikkimu Sixxovi. ..více

[recenze]

[20.06.2010]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

TRICK OR TREAT - Tin Soldiers

Hlášku „trick or treat“ používaj malí američtí smradi, když si o tamějším tradičním svátku Halloween chtějí vyžebrat nějakou tu sladkost. Pro nás to ale znamená název kapely, která tak vtipně naznačuje svoji blízkost ke svým idolům HELLOWEEN. K dýním má samozřejmě blízko kde kdo, Italové TRICK OR TREAT ale mají svoji okatou náklonnost od počátku plánovanou, o čemž svědčí název jejich prvního mini-alba „Live Helloween Tribute“ z roku 2003. Není se co divit, páč zpěvák Alessandro Conti ..více

[recenze]

[19.06.2010]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

NUPAGADI - Masem navrch

Těžce uchopitelná hluková směs z Havl. Brodu. Ne, tahle charakteristika nepochází z mojí hlavy, takhle se kluci z Nupagadi popisují sami. A světe div se, souhlasím s nimi. A světe div se ještě víc, v tomhle tvrzení lze najít víc pozitivna, než by standardní melodik a zaprděný heavíkář (myšleno já) mohl vůbec očekávat.

Na svém debutovém albu „Masem navrch“ nabízejí „jenpočkejáci“ špinavý ..více

[recenze]

[18.06.2010]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

HANOI ROCKS - Trnitá cesta za Svatým grálem rock n´rollu 2/4

Rok 1982 byl pro Hanoi Rocks zásadní z více důvodů. Už jen proto, že vyšly dvě desky - „Oriental Beat“ a „Self Destruction Blues“, které pětici zajistili velký úspěch v Japonsku a na britských ostrovech, ale také proto, že u kapely skončil bubeník Gyp Casino. Hanoi Rocks v té době nevedli určitě příkladný život, kdy by se striktně vyhýbali alkoholu a drogám, ovšem Casino se stále více a více propadal do drogové závislosti. „Trpěl depresemi a měl sebevražedné sklony,“ vysvětlil později novinářům Monroe. ..více

[profily]

[17.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

MG66 – In The House Of Liv

Málokoho by při pohledu na obal debutu italských MG66 napadlo, že se jedná o thrash metal. On obrázek s číčou oblizující flašku Whiskey by se hodil spíš do osmdesátek, kdy letěl špinavý pouliční rock´n´roll. Ale i z toho si na druhou stranu tahle parta něco bere. Nahrávka „In The House Of Liv“ je záležitostí na mejdan. Není nijak extrémně tvrdá, voní z ní určité odlehčení, je příjemně přímočará... MG66 si libují spíše ve středních tempech, přičemž největší důraz kladou na úderné refrény...více

[recenze]

[16.06.2010]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MAELSTRÖM - Prach

„Chtěli jsme se vymanit z toho srovnávání s Arakainem.“ Povídá mi zpěvák Vasil Koban, když mi dával druhé CD jeho kapely Maelström, které nese název „Prach“. Srovnání s Arakainem je samozřejmě bude provázet i po poslechu „Prachu“, ale rozhodně méně, než po emisi předchozího CD „Miss Parazit“. Ono vlastně tohle srovnávání je dáno podobným hudebním stylem, ale hlavně kvůli podobnému vokálu, kterým disponuje Vasil Koban i Honza Toužimský...více

[recenze]

[16.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

ANNIHILATOR - Annihilator

S recenzí nových ANNIHILATOR jsem si úmyslně dával na čas, neboť si dobře pamatuji na zážitek z poslední desky Kanaďanů „Metal“, který přicházel velmi postupně a naplno prožít jeho obrovské kouzlo se mně podařilo až tak po dvacátém třicátém poslechu. Můj prvotní přístup k albu „Metal“ byl přitom dosti odtažitý, páč jsem považoval za nehoráznou drzost pojmenovat desku takto sebevědomým názvem. Postupem času jsem ale zjistil, že „Metal“ je stran agrese i melodie tak vyvážená a hlavně promakaná fošna, ..více

[recenze]

[15.06.2010]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

Mike TRAMP - The Rock n´Roll Circuz

Už od doby, kdy jsem Mikea Trampa slyšel zpívat největší hit jeho domovských White Lion „When The Children Cry“, mám pro tohoto Dáno-Američana slabost. Osobně ho řadím mezi jednoho z nejosobitějších hlasů světa. Stručně a jasně, s takovýmhle hlasem se prostě nedá dělat blbá muzika. A když si k tomu člověk připočte i Trampův skladatelský talent a čich na vynikající melodie, nemůže „The Rock n´Roll Circuz“ být špatná deska. A ejhle! Ona taky rozhodně špatná není. Jen jede v už známých kolejích, bez špetky progrese. ..více

[recenze]

[15.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]