VADER - Litany
No jo, no. Tady je to jasně za 10.

BABYLON A.D. - Rome Wasn`t Built In A Day
John Matthews je původní kytarista, který hrál už...

VADER - Litany
Jednoznačne 10/10

VADER - Litany
moje nejoblíbenější album, doufám, že se příští...

ELVELLON - Ascending in Synergy
Paráda. Jednoduché silné skladby, aké mi už dlhú...

PINK FLOYD - The Wall
Recenzy jsi trefil přesně na den kdy na THE WALL...

ELVELLON - Ascending in Synergy
To Petronius: podepisuji, koho zajímá...

ELVELLON - Ascending in Synergy
Z mého pohledu se nové album německé...

BURZUM - The Land Of Thulé
No těžko říct, jak to s tím albem bude... na...

BURZUM - The Land Of Thulé
Mám pocit, že album stále není hotové. Varg do...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Jedni mohou, druzí ne, výsledek je však stejný. Bit je pokaždé fanoušek

Řada kapel pochopila, že se bez svých klasických zpěváků obejdou jen stěží. V historii je jen pár případů, kdy nahrazení původního vokalisty dopadlo na výbornou a fanoušci změnu přijali, ač se jednalo o ikonické frontmany. Změna zpěváka zafungovala asi jen u Van Halen, AC/DC, Pink Floyd, Deep Purple a částečně u Black Sabbath a Helloween, kdežto Iron Maiden, Mötley Crüe nebo Judas Priest si na tom vylámali zuby. Špatně personální hlavotřas dopadl i pro Skid Row, kteří však na rozdíl od jmenovaných tří veličin chybu nikdy nepochopili a nepřiznali. A zjevně ji nechápou ani nyní, protože podle posledního vyjádření Rachela Bolana kapela zkoumá několik neznámých zpěváků, které by dosadila na frontmanský post. Přitom se jim nabízí jedinečná šance comebacku se Sebastianem Bachem, který se jim přes média nabídl. Nestačilo Skid Row několik nevydařených epizod s různými vokalisty, aby pochopili, že bez Bacha to fungovat zcela nemůže?

V podobné, i když smutnější situaci jsou švédští Crashdïet. I u nich se zdá být post frontmana zakletý, protože od chvíle, kdy původní (a pro řadu fanoušků také jediný možný) zpěvák Dave Lepard spáchal po fantastickém debutu „Rest In Sleaze“ sebevraždu, nikdy se stockholmská parta na stejnou úroveň nevrátila. Navíc to s jejich úrovní i úrovní jejich frontmana šlo od desíti k pěti a současné řeči o tom, že zcela neznámý novic John Elliot je nejlepším pro uvedený post, snad ani nelze brát vážně. Přestože na rozdíl od Skid Row je comeback původního vokalisty u Crashdïet nemožný, věčné výměny frontmanů hovoří o hazardování s kdysi dobrým jménem kapely.

Jan Skala, 5. 6. 2024

DECOMPOSING MANURE - Liquid Manure Drill


S radostí můžu říct, že česká extrémní scéna jen kvete. Novinka FEEBLE MINDED se sotva stačila rozkoukat, bestie SEPSIS ze sebe ještě ani neoklepala všechnu hlínu po své invazi z podzemí a na uši nenasytných posluchačů útočí další formace s kvalitní porcí zvrhlého hudebního hemženiště.

Kapela DECOMPOSING MANURE funguje od roku 2007. ..více

[recenze]

[27.06.2010]

[Moonroot]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VANNA – A New Hope


Výměna bubeníka, zpěváka, čtyři EP desky a debutové album „Curses“. To vše od roku 2004, kdy byla kapela založena, předcházelo desce, o které si dnes povíme.

Pětičlenná parta Vanna, pocházející z amerického Bostonu, se řadí do subžánru post-hc, přičemž často se jejich hudba přelévá v našláplý metalcore. Hned na úvod se hodí zmínit kapely, které jsou svojí tvorbou Vanně podobné. Rozhodně..více

[recenze]

[26.06.2010]

[Jonash]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


JANESESSION - III: Nothing But Trouble


Když mrknete jedním okem na diskografii slovenských Janesession, napadne vás, že půjde o řádně ostřílenou bandu. Když mrknete i okem druhým, možná zaváháte, neb vám docvakne, že v záplavě titulů je jejich loňské album „III: Nothin´ But Trouble“ teprve třetím (jak ostatně již název napovídá) „dlouhohrajícím“ nosičem. No a když napnete oba slechy (a ostrý hlas divoženky Jane vám je neuřízne), zase se vrátíte k bodu jedna. Mimochodem, na nenápadné zdůraznění uvozovek u výrazu dlouhohrající doplním..více

[recenze]

[25.06.2010]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


HANOI ROCKS - Trnitá cesta za Svatým grálem rock n´rollu 3/4


Šestnáct let nebylo po Hanoi Rocks ani vidu ani slechu. Nejvíce byl na veřejnosti vidět samozřejmě Michael Monroe, ať už prostřednictvím svých sólových alb, různých projektů či jako host slavných Guns n´Roses. Ale přišel únor 2001, kdy se poprvé po letech sešli na pódiu ve finském Turku Monroe s Andym McCoyem. Společně vystřihli „Malibu Beach Nightmare“, „Tragedy“ a „Up Around The Bend“ a náhle zjistili, že společná chemie, která z Hanoi Rocks udělala kultovní kapelu, je zpátky...více

[profily]

[24.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


KEEL - Streets Of Rock n´Roll


Ani v osmdesátých letech nebyla americká pětice Keel bůhvíjakou jasně zářící hvězdou na rockovém nebi. Jejich nejúspěšnější album „The Final Frontier“ (1986) to dotáhlo pouze na třiapadesátou pozici amerického žebříčku a o nějakých zlatých či dokonce platinových oceněních si formace kolem zpěváka Rona Keela a kytaristy Marca Ferrariho mohla nechat jen zdát. Keel vždycky platili za zručné muzikanty ovládající své řemeslo. Na hity tu byly jiné kapely. Keel byli spíš ti dělníci, kterým se párkrát podařilo dostat..více

[recenze]

[23.06.2010]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


OZZY OSBOURNE - Scream


První poslech. Ten Ozzy se asi zbláznil. Vyčnívá jedna jediná skladba a to singlovka „Let Me Hear You Scream“. Zbytek jen šeď průměru, naprostá vata. Poslech druhý. Ona třeba „Time“ není špatná. A „Let It Die“ taky ne. Prostě „Scream“ je deska, které musíte dát víc poslechů. Pokud ji odsoudíte po prvním, tak se připravíte o celkem slušnou muziku. Pokud jí dáte šanci, tak je možné, že na ní objevíte skutečné perly. A nakonec i zapomenete na to, že v sestavě chybí charakteristický, i když v poslední době invenčně vyčpělý Zakk Wylde. ..více

[recenze]

[22.06.2010]

[Jan Skala]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TUBLATANKA - Svet v ohrození


Když jsem je viděl naposledy naživo, jako kdyby se této slovenské trojici ztrácela síla. Vystoupení bylo bez nápadu, bez energie a Maťo Ďurinda mi připadal, že je ze všeho otrávený a nemá chuť do další tvorby. Najednou je tady deska „Svet v ohrození“. Přistupoval jsem k ní s despektem. Zvláště potom, co jsem slyšel alba svých tuzemských hrdinů z osmdesátých let, která mě víceméně zklamala. Tak co tedy, dokáže se Tublatanka aspoň přiblížit k takovým peckám jako "Skúsime to cez vesmír",..více

[recenze]

[21.06.2010]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


VINCE NEIL - Tattoos & Tequila


Jen pouhý pohled na seznam skladeb způsobí mírné zklamání. Patnáct let od poslední sólovky přichází totiž frontman Mötley Crüe Vince Neil s kolekcí "Tattoos & Tequila", která ovšem z autorského materiálu obsahuje pouze dvě skladby. Zbytek jsou coververze, pravděpodobně Neilových oblíbených kapel. Najdete zde věci od Cheap Trick, Aerosmith, Sweet, Sex Pistols či Creedence Clearwater Revival. Já vím, Neil nikdy nebyl nijak pilný skladatel, na deskách Mötley Crüe vždycky přenechával tuto práci basistovi Nikkimu Sixxovi. ..více

[recenze]

[20.06.2010]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


TRICK OR TREAT - Tin Soldiers


Hlášku „trick or treat“ používaj malí američtí smradi, když si o tamějším tradičním svátku Halloween chtějí vyžebrat nějakou tu sladkost. Pro nás to ale znamená název kapely, která tak vtipně naznačuje svoji blízkost ke svým idolům HELLOWEEN. K dýním má samozřejmě blízko kde kdo, Italové TRICK OR TREAT ale mají svoji okatou náklonnost od počátku plánovanou, o čemž svědčí název jejich prvního mini-alba „Live Helloween Tribute“ z roku 2003. Není se co divit, páč zpěvák Alessandro Conti ..více

[recenze]

[19.06.2010]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


NUPAGADI - Masem navrch


Těžce uchopitelná hluková směs z Havl. Brodu. Ne, tahle charakteristika nepochází z mojí hlavy, takhle se kluci z Nupagadi popisují sami. A světe div se, souhlasím s nimi. A světe div se ještě víc, v tomhle tvrzení lze najít víc pozitivna, než by standardní melodik a zaprděný heavíkář (myšleno já) mohl vůbec očekávat.

Na svém debutovém albu „Masem navrch“ nabízejí „jenpočkejáci“ špinavý ..více

[recenze]

[18.06.2010]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


HANOI ROCKS - Trnitá cesta za Svatým grálem rock n´rollu 2/4


Rok 1982 byl pro Hanoi Rocks zásadní z více důvodů. Už jen proto, že vyšly dvě desky - „Oriental Beat“ a „Self Destruction Blues“, které pětici zajistili velký úspěch v Japonsku a na britských ostrovech, ale také proto, že u kapely skončil bubeník Gyp Casino. Hanoi Rocks v té době nevedli určitě příkladný život, kdy by se striktně vyhýbali alkoholu a drogám, ovšem Casino se stále více a více propadal do drogové závislosti. „Trpěl depresemi a měl sebevražedné sklony,“ vysvětlil později novinářům Monroe. ..více

[profily]

[17.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


MG66 – In The House Of Liv


Málokoho by při pohledu na obal debutu italských MG66 napadlo, že se jedná o thrash metal. On obrázek s číčou oblizující flašku Whiskey by se hodil spíš do osmdesátek, kdy letěl špinavý pouliční rock´n´roll. Ale i z toho si na druhou stranu tahle parta něco bere. Nahrávka „In The House Of Liv“ je záležitostí na mejdan. Není nijak extrémně tvrdá, voní z ní určité odlehčení, je příjemně přímočará... MG66 si libují spíše ve středních tempech, přičemž největší důraz kladou na úderné refrény...více

[recenze]

[16.06.2010]

[Venca Votruba]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MAELSTRÖM - Prach


„Chtěli jsme se vymanit z toho srovnávání s Arakainem.“ Povídá mi zpěvák Vasil Koban, když mi dával druhé CD jeho kapely Maelström, které nese název „Prach“. Srovnání s Arakainem je samozřejmě bude provázet i po poslechu „Prachu“, ale rozhodně méně, než po emisi předchozího CD „Miss Parazit“. Ono vlastně tohle srovnávání je dáno podobným hudebním stylem, ale hlavně kvůli podobnému vokálu, kterým disponuje Vasil Koban i Honza Toužimský...více

[recenze]

[16.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ANNIHILATOR - Annihilator


S recenzí nových ANNIHILATOR jsem si úmyslně dával na čas, neboť si dobře pamatuji na zážitek z poslední desky Kanaďanů „Metal“, který přicházel velmi postupně a naplno prožít jeho obrovské kouzlo se mně podařilo až tak po dvacátém třicátém poslechu. Můj prvotní přístup k albu „Metal“ byl přitom dosti odtažitý, páč jsem považoval za nehoráznou drzost pojmenovat desku takto sebevědomým názvem. Postupem času jsem ale zjistil, že „Metal“ je stran agrese i melodie tak vyvážená a hlavně promakaná fošna, ..více

[recenze]

[15.06.2010]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Mike TRAMP - The Rock n´Roll Circuz


Už od doby, kdy jsem Mikea Trampa slyšel zpívat největší hit jeho domovských White Lion „When The Children Cry“, mám pro tohoto Dáno-Američana slabost. Osobně ho řadím mezi jednoho z nejosobitějších hlasů světa. Stručně a jasně, s takovýmhle hlasem se prostě nedá dělat blbá muzika. A když si k tomu člověk připočte i Trampův skladatelský talent a čich na vynikající melodie, nemůže „The Rock n´Roll Circuz“ být špatná deska. A ejhle! Ona taky rozhodně špatná není. Jen jede v už známých kolejích, bez špetky progrese. ..více

[recenze]

[15.06.2010]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


BABYLON MYSTERY ORCHESTRA - The Godless, the Godforsaken and the God Damned


Takhle nějak si představuju ideální politickou stranu. Jsem v ní sám, sám si rozhoduju, nikdo mi do toho nekecá a dělám to přesně podle svých představ. No jasně, ač název kapely Babylon Mystery Orchestra zní poměrně honosně a mohutně, stojí za ním jeden jediný tvor. Skladatel, hudebník a zjevně nespokojenec se současný stavem světa, Sidney Allen Johnson. Který otevřeně sděluje svou nespokojenost se stavem světa (již sám název „Bezbožný, Zlotřilý, Proklatý mnohé napovídá) a má rád nejen temné nálady, ale i ..více

[recenze]

[14.06.2010]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BOB DYLAN - O2 Arena Praha, 11.6.2010


Ke koncertu Boba Dylana jsem se dostala čirou náhodou. Přiznávám, že nejsem zarytá fanynka ani znalkyně Dylanovy hudby, ale na druhou stranu chovám k této americké ikoně folkrocku respekt, a proto jsem se na poslední chvíli rozhodla na představení vyrazit.

Čekala jsem navzdory prostorům O2 arény komornější představení, které bylo podtrženo mimo jiné i tím, že místa, která bývají obvykle vyhrazena pro ..více

[reporty]

[14.06.2010]

[Ver]

[1 komentář]


Listování : << < 516 / 619 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.23757 sekund.