RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ve svých příležitostných komentářích se věnuji...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Moderním standardem rozumím skutečnost, aby album...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ďakujem za recenziu. Ani proti hodnoteniu nemám...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

Jiří JÍCHA (EPIDEMY) - Thrash metal nenechává na nikom nit suchou


Byť se životopis pražské thrashové formace Epidemy začal psát už v roce 2005, název debutového alba „Rány osudu“ by mohl být dobrým odůvodněním toho, že s druhým dlouhohrajícím albem, nazvaným „Zrůdy v nás“, se Epidemy přihlásili o slovo až v loňském roce. V současné chvíli to vypadá, že v Epidemy se všechno usadilo na správné místo – o tom, že „Epidemy Rules“ vás chce přesvědčit kytarista Jiří Jícha. ..více

[rozhovory]

[14.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]


LUTHARO - Chasing Euphoria


Kanadská parta Lutharo je na první pohled sympatická snahou o pestrý nadžánrový mix. V její tvorbě najdeme výrazné stopy melodeathu, metalcoru i poweru. K tomu velice pohledná frontwomanka Krista jako bonus pro mužské / ženské oko. Otázkou je, na kterou sortu posluchačů přesně kanadský kvartet míří. Pokud chce zasáhnout posluchače všech uvedených stylů, pak se obávám, že jeho snaha přichází víceméně vniveč. ..více

[recenze]

[14.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Marco CUSATO - Untamed Souls


Zdá se, že chilský hudebník Marco Cusato není úplně stylový dogmatik – před třemi lety jej coby kytaristu zlanařili heavy thrashoví Cronos, v řadách thrashových Warpath strávil víc než dvě dekády (byť z naší zeměpisné šířky to nevypadá, že by šlo o kdovíjak aktivní kapelu). Nejvíc ho to však zjevně táhne ke gotickému rocku. S The Falacy má na kontě již pět alb, se Somberwind, v nichž se spřáhnul se zpěvulí Caterinou Nix (po které v rámci Chaos Magic sáhnul Timo Tolkki), zapsali zatím jeden albový zářez. A teď přišel čas na to, aby si Marco zasóloval...více

[recenze]

[13.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


Živě z Moskvy - LEGION + AMALGAMA


Mezi nejstarší legendy ruského heavy metalu patří moskevští Legion, kteří na tamní scéně působí od roku 1978 a jsou uznáváni jako jedno z prvních metalových uskupení v SSSR. V evropských metalových časopisech se o kapelách z oblasti sovětského bloku psalo jen z určitého bulvárního úhlu, než kvůli uměleckým kvalitám, i když formace Ария, Чёрный Обелиск, či thrashoví Коррозия Металла nebo Шax dokázali také vyplodit poslouchatelné nahrávky...více

[recenze]

[13.04.2024]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


KORPIKLAANI - Rankarumpu


Když se na konci loňského roku objevil v éteru „havajský“ videoklip Korpiklaani na výpůjčku „Gotta Go Home“, který frontman Jonne Järvelä okořenil prohlášením, že ve videu má stejné pohyby, jaké v dětství nacvičoval u této skladby před zrcadlem s tenisovou raketou, možná si příznivci dávných rozjuchaných nálad finských lesních mužíků povzdechli, že je škoda, že už s Korpiklaani není taková sranda jako kdysi. Kdo mohl tušit, že „Gotta Go Home“ je vábnička, ..více

[recenze]

[12.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


SUM 41 - Heaven :x: Hell


Odejít z hudební branže včas, to je umění, které nezvládá jen tak někdo. Když se rozhlédneme, vidíme nekončící zástup kapel, které správný moment propásly a jsou v nejlepším případě jen odleskem někdejší slávy, živořící na okraji zájmu, v horším případě trapnou imitací dávné síly. Jak to vypadá, tento stav kanadským Sum 41 nehrozí, přestože největší komerční úspěch si kapela odbyla, když vytěžila neopunkovou studnici na třiadvacet let starém debutu „All Killer No Filler“. Naštěstí nezůstala jen u něj ..více

[recenze]

[12.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


MOTÖRHEAD - We Are Motörhead


Z kariéry Motörhead se pomalu začala stávat rutina. Personální situace se uklidnila natolik, že se dalo mluvit o neměnném stavu a v Mikkeyem Dee a Philu Campbellovi konečně Lemmy našel nejvěrnější a nejspolehlivější parťáky, po hráčské stránce se Campbell zcela vyrovnával legendárnímu „Fast“ Eddiemu Clarkovi a Mikkey Dee byl bez přehánění nejlepší bubeník, jakého kdy Motörhead měli. Začal se psát rok 2000, v němž kapela oslavila čtvrt století na scéně a Lemmy jako zasloužilý pětapadesátník začal působit jako mentor pro řadu kapel, které naslouchaly jeho otcovským radám, ..více

[recenze]

[11.04.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


TIERRA SANTA - Indomable


Jak se neztratit v propukajícím autorském stereotypu, jež za sebou jako symbol vztyčeného ukazováčku zanechala předešlá alba? Něco takového hudebníci z kapely Tierra Santa nikdy moc neřešili. Fanouškům se jejich tvorba líbila, takže nebyl důvod cokoli měnit (toto stanovisko Španělům vydrželo dodnes). Naopak, hevymetalové železo se muselo kout ještě za tepla a v pořadí páté album - během krátké šestileté historie - vydat co nejdříve. Stalo se tak na jaře roku 2003, kdy světlo světa spatřilo dílo s titulem "Indomable" (Nezkrotný)...více

[recenze]

[11.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


RAGE - Afterlifelines


Edici alba „Ressurection Day“ před třemi lety ohlašoval frontman Rage Peavy Wagner konstatováním, že už delší dobu chtěl, aby byli Rage opět kvartetem se dvěma kytaristy jako v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“. Vzhledem k tomu, že kapele v té době dal vale strunobijec Marcos Rodríguez, postavit nový kytarový dvojzápřah dávalo stoprocentní smysl a Rage toto rozpoložení využili dokonale i proto, že vyvolali na své nejmelodičtější období hodně silné reminiscence. Jenže k dalšímu albu Rage už zase dospěli pouze v trojici,..více

[recenze]

[10.04.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


INNERSPHERE - In The Shadows Of The Sun


Tuzemští Innersphere stále rostou a jestliže debutová deska „Amnesia“ byla jejich dětstvím, minulá deska „Omfalos“ je ukázala jako dospívající těleso, které svůj styl rozpracovává směrem k větší pestrosti a kvalitě. Utekly tři roky a Innersphere mají venku třetí album. „In The Shadows Of The Sun“ je dospělá deska sebevědomé kapely, která je stále velmi mladá a má nejen plno energie, ale taky chuti svůj výraz stále obohacovat. Kapela potřetí změnila label a tentokrát zakotvila u Smile Music...více

[recenze]

[10.04.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


DOOMAS - R`lyeh


Slovenský Doomas združený okolo plodného Petra Betka (Gothoom Festival) vydal po ôsmich rokoch nový radový album. Ak sa dá osem piesní obsiahnutých na tomto celku pomenovať dvomi dvoma slovami, tak by som použil jednoduchosť a atmosféra. Pri tej jednoduchosti nechcem zmiasť srdce fanúšika, nespájať s primitívnosťou, to by bol veľký prečin. Naopak, Doomas sú priam majstri v tom, ako sa hrať s jedným či dvomi základnými rifmi a vystavať z nich silnú pieseň. ..více

[recenze]

[09.04.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Scott STAPP - Higher Power


I když se kapela Creed, dávná hvězda post-grunge konce devadesátých let, znovu vrátila, aby zjistila, že její doba minula, zpěvák Scott Stapp se sólové kariéry vzdát nehodlá. Creed už pro nikoho nejsou prioritou, ostatní členové spolu působí v hard rockových Alter Bridge a Stapp po ukončení spolupráce s Art Of Anarchy je pravděpodobně spokojený tam, kde je teď. Je mnohem vyrovnanější, než když jej díky prvním třem albům Creed semlela mašinérie showbyznysu a jen fotka syna jej na poslední chvíli zachránila od toho, ..více

[recenze]

[09.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TAKIDA - The Agony Flame


Všechno je relativní a nic není nemožné, dalo by se říct v souvislosti se švédskou kapelou Takida. Projedete-li téměř celou druhou polovinu jejich aktuálního alba „The Agony Flame“, asi jen těžko uvěříte, že v loňském roce tahle popová kapela zapadla do sestavy na Wackenu a podle reakcí návštěvníků tam zdaleka nebyla jen do počtu. Vezmete-li to od začátku alba, nelze si nevzpomenout na smutnily To Die For, dokonce to chvíli vypadá, že by švédská parta mohla být naprosto adekvátní náhradou za několikrát uspanou..více

[recenze]

[08.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MONTROSE - Montrose


Léta opakované tvrzení, že kolébkou hard rocku a heavy metalu je Velká Británie je jistě pravdivé, protože na britských ostrovech vznikly nejzásadnější stylové věci, ovšem pozadu nechtěla zůstat ani Amerika. Měla Jimiho Hendrixe (ačkoliv svůj fenomenální styl vynalezl právě ve Velké Británii), měla Steppenwolf a následně i Blue Öyster Cult, čímž podnítila hard rockovou obrodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mezi další jména, zdánlivě mezi pouhé dělníky stylu, se řadí kapela Montrose, která je o mnoho důležitější,..více

[recenze]

[08.04.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]


SURGICAL STRIKE - 24/7 Hate


Zdá se, že německé thrashmetalové těleso Surgical Strike konečně nalezlo stabilní sestavu. Poprvé v historii nahrála studiový počin stejná skvadra hudebníků, která se sdružila kolem kapelníka a zpěváka Jense Alberta. Ten se formaci snaží udržet od roku 1993, kdy ji založil jednak jako poctu americké thrashové škole, jednak jako odpověď na antimetalový virus zvaný grunge. Jenže tento styl (případně další vlivy) nakonec smetly i Surgical Strike, kteří se na scénu vrátili až v roce 2014...více

[recenze]

[07.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SOCIAL DISORDER - Time To Rise


Dnešní scéna je natolik členitá a rozmělněná, že se nedalo čekat, že by projekt Social Disorder upoutal pozornost celého rockového světa, přestože v jeho sestavě působí několik legend, které sdružuje švédský kytarista Anders „LA“ Rönnblom. Covidová doba nečinnosti ale přece jen debutové desce „Love 2 Be Hated“ dopřála poslech tolika posluchačům, aby kapela mohla fungovat dále a připravit album „Time To Rise“. Na něm je cítit Rönnblomova snaha o to, aby se Social Disorder stali plnohodnotnou kapelou, ..více

[recenze]

[07.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NOMURA - The Silent Whisper


Nomura je stále poměrně nové jméno na české metalové scéně. V roce 2021 vydala eponymní EP, o rok později singl „Self-Ignition“ a letos druhý kraťas „The Silent Whisper“. Prozatím je to skromná diskografie, ale Nomura si už stihla vybudovat slušnou základnu fanoušků a její videoklipy sbírají tisíce shlédnutí. Kapela působí sebevědomě a ví, co chce. Její styl by se dal označit jako moderní metal, pod kterým hledejte progresivně laděný djent, groove metal či metalcore. ..více

[recenze]

[06.04.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : 1 / 613 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10139 sekund.