RISK - The Reborn
Pre mňa je zase uťahané nič doska nasledujúca,...

RISK - The Reborn
Já bohužel nemohu s recenzí souhlasit,pro mně je...

RISK - The Reborn
U nás šířil osvětu místní majitel CD půjčovny....

Jack RUSSELL - Shelter Me
Tyhle reedice vůbec nekupuj, to nemá...

Jack RUSSELL - Shelter Me
Koukám, že dnes je na netu za 15 euro, což není...

RISK - The Reborn
Výborná deska od začátku do konce nemá chybu...

Jack RUSSELL - Shelter Me
Jo jo, nejdražší cd mojí sbírky. Tehdy jsem za ní...

Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
Z poslední desky hráli "Best Time", "Mass...

Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
„Budeme hrát polovinu nového alba a ne jen staré...

DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Miloval som Devina, aj som nejake 2-3 koncerty...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

HELEVORN - Espectres


Matadoři španělského gothic / doom metalu Helevorn nikdy nehráli a nehrají první ligu, co se týče popularity (v rámci žánru), ale ve své zemi status legendy mají nebo mít budou. Vydávají desky takřka vždy po čtyřech či pěti letech a ani nyní tomu není jinak. Novinka „Espectres“ je páté album kapely a překvapivě je i jejich nejkratší.

Helevorn mají za sebou skvělé nahrávky a hromadu zkušeností, což je z novinky znát. V rámci žánru nepřichází s ničím převratným ..více

[recenze]

[08.10.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


VAIN - Disintegrate Together


Čím dál postupují roky, tím více se Vain ze San Francisca jeví jako anomálie někdejší glam metalové scény. Na konci osmdesátých let měli stát na vrcholu stylové pyramidy, protože debut „No Respect“ je album se silou „Appetite For Destruction“, a kompoziční zdatnost, uměleckou výdrž a v neposlední řadě neuvěřitelně zachovalý a nad jiné specifický vokální projev Davyho Vaina si udrželi dodnes. V době, kdy Vainovi souputníci pěvecky chřadnou a často jsou stínem toho, ..více

[recenze]

[08.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]


SLADE - Slayed?


Byl konec roku 1971, který v pamětech členové kapely považovali za nejdůležitější období kariéry. Od léta v éteru létala skladba „Get Down And Get With It“, která způsobila, že mladá skinheadská kapela se pomalu začínala stávat miláčkem britského publika. Když naskočila na právě se rozjíždějící vlnu glam rocku, začala tomu přizpůsobovat image. Všichni členové se rozhodli znovu se nechat narůst dlouhé vlasy, oblékli se do pestrobarevných šatů, ..více

[recenze]

[07.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


GALNERYUS - The Stars Will Light the Way


Pokud bychom měli tvorbu power-progresivní kapely Galneryus posuzovat podle obalů jednotlivých alb, nedopadlo by to pro Japonce dobře. Až na výjimky amatérské nebo rovnou dětinské malůvky pramálo korespondují s hudbou, která v žádném případě není naivní a úsměvná jako...kupříkladu jako drak na novince s titulem "The Stars Will Light the Way". Ta přichází pouhý rok po předešlém zápisu "Between Dread and Valor" a ukazuje, že se japonský kvintet nachází ve stabilně dobré formě. ..více

[recenze]

[07.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


DAMPF - No Angels Alive


Dampf budou vždy o kontrastech a protikladech, doktor Jekyll a pan Hyde, sny a noční můry, komedie a tragédie… Hlavní postavou švédských Dampf je eurodance performer Bo Martin Erik Eriksson, v tanečních kruzích známý pod přezdívkou E-Type a v rámci Dampf vystupující pod jménem Martin Erikson (A-Tron). Byť Dampf nejsou zdaleka první kapelou, která míchá dříve neslučitelné světy diskotékové hudby a metalu, debut švédského okteta je poměrně zábavný stylový miš maš, ..více

[recenze]

[06.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


Michael SCHENKER - My Years With UFO


Michael Schenker a UFO. To bylo spojení, které v sedmdesátých letech ohromilo hard rockový svět, protože sotva plnoletý německý kytarový čarostřelec dokázal vytáhnout průměrnou britskou partu ze space rockového balastu a dát jí energicky hard rockový kabátek, který se stal předobrazem Nové vlny bitského heavy metalu. UFO rázem stáli na piedestalu vedle Deep Purple či Uriah Heep a po zbytek sedmdesátých let platili za velkou ostrovní senzaci. Obecně platí, že když v roce 1978 po hektické pětiletce Schenker odešel, ..více

[recenze]

[05.10.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


Boguslaw Balcerak`s CRYLORD - Endless Life


Jako by na albu „Gates Of Valhalla“ Bohuslaw Balcerak vystřílel většinu ostrých nábojů. Deset let uběhlo od doby, kdy vyšla nejlepší deska od uskupení Bohuslaw Balcerak´s Crylord, byť psát o uskupení není úplně přesné. Model, na který Balcerak najel už na debutu „Blood of the Prophets“ – záliba k Malmsteenově kytaře a jeho dřívějšímu stylu komponování s výpomocí v rámci hard rocku známých jmen – nějaké ucelenosti příliš nesvědčil, ale protože na „Gates Of Valhalla“ se sešlo všechno podstatné, bylo z toho hodně podařené dílo...více

[recenze]

[04.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Thrashmetalové novinky roku 2024 - část IV. - kapely DUNGEON CRAWL, DISARRAY a WARWITCH


U novinky amerického tělesa Dungeon Crawl by mělo být připsáno nějaké varování. Nic netušící jedinec, začínající poslech pouze díky předpokladu počítačových algoritmů, by totiž mohl utrpět šok. Celkem obyčejný cover a obecné vsunutí do - v tomto případě opravdu maximálně těsné - škatule thrash metal nemůže nikoho připravit na opulentní hudební smršť, která se vyvalí po spuštění úvodních tónů nahrávky ocejchované titulem "Maze Controller". ..více

[recenze]

[04.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: /10]


GREAT WHITE - Hooked


„Vždycky jsem se dokázal dostávat do problémů. Ale byl rok 1989 a já byl jejich profesionální magnet,“ řekl o době největší slávy Great White zpěvák Jack Russell. Upozornil tak na skutečnost, že kapela, která byla díky coververzi „Once Bitten, Twice Shy“ od Iana Huntera z Mott The Hoople nominována na cenu Grammy, měla velké problémy. Stály za nimi drogy a alkohol, přičemž největší pozornost se stahovala na Jacka Russella, ale problémy v tomto ohledu měl i Mark Kendall či bubeník Audie Desbrow,..více

[recenze]

[03.10.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


THEATRE OF TRAGEDY - Musique


„Je nám jasné, že nyní od nás odvrátí tvář mnoho původních fanoušků, ale my jsme se po „Áegis“ jen těžko mohli vrátit k našim kořenům, už to tak prostě necítíme…“, tvrdil klávesista Lorentz Aspen krátce po vydání desky „Musique“. Když necítíte, tak necítíte, to ostatně bylo znát už u „Aégis“, ale dodnes jsem přesvědčen o tom, že radikální proměna, která se odehrála v Theatre Of Tragedy během pouhých pěti let, a která v kontextu posunu od debutového alba k desce „Aégis“..více

[recenze]

[03.10.2024]

[Savapip]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]


SEAR BLISS - Heavenly Down


…možná slyšíte, že jsme do této desky vložili duši a to není vždy snadné“…

Maďarští černokněžníci Sear Bliss v loňském roce oslavili třicáté výročí existence. Vděčí za to nezdolnému tahounovi Andrási Nagymu, jenž je z black metalové party, která do svého výrazu už od počátku velmi přirozeně (byť možná trochu neuvěřitelně) zařadila žesťové nástroje, dávno jediným pamětníkem počátků kapely. Poslední personální revoluci Sear Bless prodělali před jedenácti lety, od té doby s výjimkou letošního příchodu kytaristy Mártona Kertészyho,..více

[recenze]

[02.10.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


THE SWEET - Full Circle


Nejprve je zapotřebí říct, co je v současnosti kapela The Sweet, dávná legenda sedmdesátých let, jejíž hity „Fox On The Run“, „Love Is Like Oxygene“ nebo „Ballroom Blitz“ dodnes hrají i tuzemská rocková rádia. Pokud se bavíme o The Sweet roku 2024, už není možné hovořit o třech ze čtyř členů klasické sestavy, která slavila před padesáti lety obrovské úspěchy. V roce 1997 zemřel alkoholem a srdečními problémy zmožený zpěvák a někdejší sexy symbol Brian Connolly, ..více

[recenze]

[02.10.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


FIND ME - Nightbound


Po letech pisálkovského naříkání na firmu Frontiers Records, která sdružuje námezdní umělce k tvorbě generických žánrových alb, nastává ve vnímání tohoto procesu určitý zlom, a to minimálně v ranku melodický rock / AOR. Když člověk narazí na novinku některé labelem stvořené formace, má v podstatě jistotu dostatečně obstojné hudební dovážky, kterou zaručují zkušení řemeslníci, přičemž vždy existuje statistická naděje, že z playlistu vyskočí několik nadmíru příjemných hitovek. Dříve spíše protivná ..více

[recenze]

[01.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


TOGETHER TO THE STARS – The Fragile Silence


Švédsky post blackoví Together To The Stars vydávajú tretí album. Môžem tieto náladotvorné veci a priznám sa na úvod, že som veľký fanúšik tohto žánru, ale aj celkového charakteru prístupu k skladaniu. Milujem Deafheaven, ale aj Møl. Tieto shoegaze kapelky dávajú veľký dôraz na melódiu. Album „The Fragile Silence“ je presne tento prípad. Fanúšikovia spomínaných kapiel by mali zbystriť pozornosť. Krásne melodické linky sú ozdobou celého materiálu, ktorý Švédi ponúkajú v celej kráse. Je tam všetko, čo má post-blackový album v roku 2024 mať. ..více

[recenze]

[01.10.2024]

[Ján Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


ECLIPSE - Megalomanium II


Eclipse vyměnili bílou za červenou a byť to neznamená, že by se stali ryze černobílými, trošička barevnějších odstínů by druhému dílu „Megalomanie“ nezaškodila. Je pochopitelné, že když parta Erica Martensona označila novinku jako přímé pokračování předchozí nahrávky z loňského roku, že se hudebně, zvukově i náladově bude držet v těch samých kolejích. Těžko čekat od party, která bývá označována jako jedna z nejzásadnějších hard rockových kapel současnosti a sází jedno ultra vydařené album za druhým, ..více

[recenze]

[30.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


SLADE - Play It Loud


S příchodem Chase Chandlera do pozice manažera se začaly dít věci. Kapela byla přesvědčena škrtnout slovo Ambrose z názvu, poté zbylo mnohem údernější Slade. Stejně důležité bylo i Chandlerovo rozhodnutí o totální změně image kapely, navzdory všeobecnému trendu musely dlouhé vlasy dolů, pestrobarevné oblečení nahradila kožená bunda a boty doktora Martense. Byl začátek roku 1970 a světu se představila nová čtveřice skinheadů, která tímto vzhledem na sebe chtěla upoutat pozornost, protože první album „Beginnings“ dávno upadlo v zapomnění...více

[recenze]

[30.09.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


THEIGNS & THRALLS - The Keep & The Spire


Theigns & Thralls je místem, v němž se pro fanoušky keltského speed-punku, folk-metalu a klasického rocku setkává opěvování historie, literatury a humanismu. Hezká charakteristika projektu Kevina Ridleyho, jenž se dostal do povědomí hudebních fanoušků jako producent britských folkáčů Skyclad, u kterých se na sklonku minulého století chopil kytary, na začátku nového vystřídal u mikrofonu Martina Walkyiera a v pozici frontmana jedné z nejzásadnějších folk-metalových kapel setrval dodnes. Jelikož v portfoliu Skyclad byla řada skladeb, ..více

[recenze]

[29.09.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : << < 6 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.55222 sekund.