„Mysleli jsme, že by bylo lepší vydat něco, než nic…“
Tomuhle se říká být ve špatnou dobu na špatném místě. Pretty Maids považuji za kapelu, která během své kariéry neměla nikdy zapotřebí vypustit podobná slova do éteru. Snad špatné zkušenosti s věčným zpožďováním vydání svých alb, snad snaha vyprázdnit šufle, možná chuť vyzkoušet si něco nového a netradičního, či nutnost dostát smluvním závazkům (v některých končinách se Pretty Maids po vydání téhle desky rozešli se Sony Music) přivedly na svět akustické album „Stripped“. Album, za které to Pretty Maids od veřejnosti schytali docela drastickým způsobem. Album, nad kterým řada fanoušků dodnes váhá, zda jej vůbec řadit do oficiální diskografie, i přes to, že z řad kapely mnohokrát zaznělo, že i „naháček“ je regulérním albem. Album, jehož příběh se začal psát už v červenci 1992, krátce po vydání „Sin-Decade“.
Tehdy z řad služebných vylétla první akustická vlaštovka, EP „Offside“. Možná právě z hladu po tomhle nesehnatelném épíčku začala klíčit myšlenka na plnohodnotný neelektrický počin. Nutno ovšem jedním dechem připustit, že téměř vše podstatné, co si na „Stripped“ zasluhuje pozornost, pochází právě z “ofsajdu“…
V první řadě je to smutnílkovská „In The Minds Of The Young“. Tklivě optimistická záležitost a praktická ukázka toho, jakou sílu má povedená melodie ve spojení s akustickou kytarou a podmanivými vokály. Pokud si u poslechu této písně vzpomenete na „More Than Words“ od Extreme, nebudu se ničemu divit. Pak je to countryovka z pera Bryana Maye „39“, která tím, jak vybočuje ze zaběhaných kolejí Pretty Maids, dokonale zapadá do „naháčkovského“ konceptu. Nemluvě o tom, že pro Atkinsův hlas je tahle píseň šitá jak na zakázku. V akusťárnách se Pretty Maids vcelku pochopitelně vrátili i k Thin Lizzy. Jejich „Please Don´t Leave Me“ nemohlo chybět, i když pokud bych si měl vybrat chytlavější variantu, přidržel bych se původní verze, zastrčené do zásuvky.
To už neplatí o závěrečné „Savage Heart“, původně představené na „Jump The Gun“. Jednak z ní silně dýchá tradice a minulost kapely, jednak polovysvlečením (kluci si v ní nakonec neodpustí intezivní říznutí a špetku bombastiky) ještě získala na síle. Výborná verze výborné písně ve výborném provedení. Velice živě působí i „Too Late, Too Loud“, která by asi zapadla na „Jump The Gun“, ale možná víc by slušela Warrantu či Cinderelle. A nevýhodu natahování „Stripped“ na plnou verzi obnažily zbytečné vycpávky „Heartbeat From Heaven“ (již na „Offside) a „How Does It Feel“.
Blázniviny kolem „Stripped“ jen podtrhuje fakt, že poté, co se Pretty Maids albem „Jump The Gun“ pokusili vnutit na americký trh, jejich akustické dílo, ač přímo určené pro komerční rádia, nebylo v Americe oficiálně vůbec vydáno. V době, kdy si kdekdo vypůjčuje symfonický orchestr či vypíná elektriku je pošetilé Pretty Maids vyčítat, že zvolili tenhle krok. Docela by mě zajímalo, zda by dnes Pretty Maids svůj krok zopakovali, kdyby tušili, jakou bouři nevole tím vyvolají. Podle všemožných ohlasů zvenčí to vypadalo, že kapela je v krizi. A kluci přitom jen vydali pohodové netradiční album, přístupné pro děti i důchodce a vhodné spíš pro relax než pro jediné zatřepání hlavou. Se zachováním vlastní melodiky i několika povedenými hity. Takže mé doporučení může znít jen „hledejte ducha Pretty Maids“. Pak by se vám „Stripped“ ve sluchovodech vzpříčit nemuselo.
|
