„Hudebně jsme šli o tři kroky zpátky…“
A pak že prý nejde znovu vstoupit do téže řeky. Pretty Maids do ní hupsli střemhlav. Možná, že mezitím někdo vyčistil dno od nečistot, možná, že eroze let trochu pozměnila její koryto, ale tak razantní návrat do probádaného království a tak suverénní opětovné naražení si královské koruny na hlavu asi nikdo nečekal. Pokud jsme cestu s Pretty Maids startovali hláškou o určité staromódnosti, tady je důvod. Hudební vkus kapely se po zdlouhavém štelování zaměřovače znovu zaměřil na období prvních dvou alb. Jen hudební forma plně odpovídá blížícímu se konci dvacátého století a x-letému sbírání zkušeností.
Předně je třeba zmínit dvě důležitá jména. Na desce dostal znovu výrazný prostor bývalý člen Alan Owen, jehož klávesy byly jedním ze zásadních poznávacích znamení kapely v začátcích éry Pretty Maids. Po třinácti letech se znovu vrátil i producent Tommy Hansen (mj. Helloween, Gamma Ray,..), který měl prsty v debutovém albu. Už jen tahle kombinace předurčovala velký třesk. Tolik opěvované pasáže, kde se vydatně střídaly a vzájemně naháněly kytarové riffy s melodicky výraznými klávesovými linkami (které tentokrát nejsou nutně nosným momentem, spíš neposedným doplňkem) zaplavili téměř celé album. Bylo by ale naivní čekat od lišáků z Dánska jen prvoplánovitý návrat. Bezprostřednost, s jakou kapela občas zamontuje do klasiky kamínky z objevitelských cest, je odzbrojující. Posuďte jen na příkladech nejvýraznějších – svojská odpověď na provokativně přezíravou náladu Nirvany v „Your Mind Is Where The Money“, titulní drsná a hrubá „Spooked“, kombinující zlo, temnotu a dramatičnost a fungující jako ideální zlom na desce, či dokonalá lekce z přístupu ke coververzím při přetváření kissácké „Hard Luck Woman“ do podoby made in Pretty Maids.
Vyznavači klasiky musí roztát již při samotném intru „Resurrection“ a následném „Freakshow“. Tady je upomínka desky „Future World“ naprosto nezakrytá. A pokud snad neuvěříte, že by se něco takového mohlo dít, dokonalé chorály v „Dead Or Alive“ vás definitivně přesvědčí. V jedné řadě a pevně pospojované vedle sebe stojí rozevlátá a bezstarostná stadiónová hymna „Live Until It Hurts“, strhující kvapíky, pestré „Fly Me Out“ či excelentní speedovka „Twisted“ s famózní klávesovou estrádou, pozitivní hard rockovka „Never Too Late“, emotivní, napínavá a temná „Die With Your Dreams“, ze které se ježí chlupy či baladická, hladivě melancholická „If It Can´t Be Love“, zralá na milion plamínků od zapalovačů. Vynikající dílo, které, i přes to, že se jedná o nejdelší nahrávku, kterou kdy Pretty Maids vypustili do světa, nemá jediné slabší místo. Vzrušující, bohatá a nepřeplácaná deska, nabitá energií a plná výborných melodií!
Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo? Tři kroky zpátky, velký skok dopředu! Tam, kde si velká řada fanoušků přála Pretty Maids už dlouhá léta vidět. Tam, kde si asi jen málokdo dokázal představit, že vůbec někdy Pretty Maids ještě uvidí..., proto ta parafráze na dobytí Měsíce. Jen to, že mimořádně povedených albových hvězd zářilo toho roku na obloze víc, brání mi označit „Spooked“ za supernovu roku 1997. Ale lesk téhle desky je na hvězdné obloze nepřehlédnutelný. Takže „Good luck, Mr. Gorski!“ … ehm, příjemné zážitky s nečekaným klenotem, věrní příznivci Pretty Maids!
|
