Jsou hudebníci, jejichž tvorbu rozpoznáte po pár vteřinách. To je bezesporu skvělá vizitka, kterou se se může pyšnit i Necrocock, a je jedno, zda zrovna posloucháte jeho sólovky, Master´s Hammer nebo Kaviar Kavalier. Po sérii sólových desek se Necrocock vrací se svým projektem Kaviar Kavalier. Nová deska „Hotel Inkontinental“ vychází dlouhých šest let po „Musik Aus Ordinationen“.
Co vlastně odlišuje tvorbu Kaviar Kavalier od desek s hlavičkou Necrocock? Jedna z věcí jsou rozhodně témata. Na sólových deskách Necrocock řeší texty o houbařství, či o psychiatrických léčebnách, Kaviar Kavalier je mnohem více o sexu, úchylkách a zdravotních problémech, které souvisí třeba i právě se sexem. Vše je navíc podáno s humorem, byť řádně „ujetém“.
„Hotel Inkontinental“ se jeví rovněž tvrdší, než desky sólové. Titulní skladba nabídne mix rocku/metalu a syntezátorových zvuků. Necrocock představuje paletu všemožných zvuků a nápadů. Nepřekvapí němčina, protože tu již hojně Kaviar Kavalier využívali na minulých počinech. Asi nejtvrdším kouskem desky je opět německy zpívaná „FKK Zone“, ve které hostuje i František Štorm, Necrocockův kolega z Master´s Hammer, jehož blackové krákání je naprosto parádní. Skladbě vévodí rovněž výborná melodie. Jinak jde o přímočarou metalovku, která dokáže rozhýbat. Čeština poprvé zazní až v „Misere“, která pokračuje v metalovém vyznění, bicí jsou velmi důrazné a rovněž kytary metalově hlomozí.
Překvapí trocha industriálu v „Na školním záchodě“, která zároveň trochu uklidní jinak rozdivočelou nahrávku. „V „Nikdo tu není“ zazní nečekaně varhany. Celkově pak platí, že právě klávesám album velmi obohacují, tolik detailů a nápadů nenaleznete na mnoha nahrávkách. K tomu patří i spousta doprovodných zvuků, jako je například zvonek právě ve skladbě „Nikdo tu není“. Kaviar Kavalier tvoří atmosféru podivnosti a avantgardy. Melodie jsou mnohdy líbivé, ale současně v sobě nesou cosi divného, nezvyklého. Jistě se najde několik momentů, kdy se při poslechu alba zasmějete. Jako třeba „Můj úd není v pořádku“. Text je sám o sobě humorný (no a taky ze života) a hudební doprovod jen přiživuje komediální vyznění písně.
Největší hitovka alba je klipová „Exstirpace karunkuly“ (pokud nevíte, o co jde, zkuste gůglit), kde dostane i velký prostor zpěvačka Nazaru Bokaz, jejíž hlas je ozdobou alba. Skladba je přímočará, ale velice melodická. Nebýt textu, klidně by po ní mohlo chňapnout nějaké rádio. Hodně zajímavá je závěrečná skladba. „Zuzano“ je velice klidná, místy až meditativní. Prvky elektroniky tento relax nijak nenarušují. To snad jedině vložené části dialogů v němčině. V každém případě velice hezká tečka za deskou.
„Hotel Inkontinental“ je svěží nahrávka, která nabídne o něco více energie a metalovosti než Necrocockovy sólovky. Je hravá, úchylná, melodická a plná všemožných zvukových detailů a nápadů. Současně pokračuje v Necrocockově stylu a neexistuje nikdo další, kdo by takovou hudbu dělal.
|
