HIM byli v jistém ohledu fenomén. Mohli jste se na ně dívat jako na producentsky vyšlechtěný produkt, který měl ve svém čele modela Ville Vala, ovšem nikdy jste jim (nebo Valovi samotnému) nemohli upřít skutečný skladatelský talent a schopnost vytvořit silný hit. A nešlo jen o profláklou „Join Me (In Death)“, ale i o řadu dalších věcí, kdy se HIM stali jakýmsi symbolem první pětiletky tohoto tisíciletí. Po vydání alba „Dark Light“, které se dá považovat za jejich poslední skutečně skvělé dílo, ale jejich síla slábla, přestože ani trojice následujících počinů se nedá považovat za průměrné. V roce 2017 tak neodcházeli na vrcholu, ale rozhodně scénu opustili se ctí. Pojem HIM je tedy dnes už historií, ovšem jejich frontman, kterému je pouhých třiačtyřicet let, se hudby rozhodně vzdát nechce. Bylo by to příliš brzy…
Že si Vala nedokážete bez HIM představit? Ono to zase tak složité není. Valo byl přece tím hlavním mozkem kapely, téměř výhradním skladatelem a nejviditelnějším symbolem. Proto také konec HIM vlastně znamenal start jeho další kariéry. Vloni vydal velice utajeně album s novým projektem Ville Valo & Agents, které nazpíval ve své rodné finštině. Deska byla určena pro trh země tisíců jezer, což ale Valovi, který si vydobyl velice slušné renomé v Anglii i Americe, nemohlo stačit. Jako správný multiinstrumentalista se proto vrhl na sólovou dráhu. Jen s basistou Mikkem Paananenem vytvořil třískladbové EP „Gothica Fennica Vol. 1“ a pod producentský dohled si ho vzal slavný Tim Palmer, který se může chlubit spoluprací s takovými umělci jako je Robert Plant, Ozzy Osbourne, David Bowie nebo Pearl Jam (těm mixoval jejich slavný debut „Ten“).
Že by se Valo na sólové dráze vzdálil od tváře, kterou dvacet let dával do HIM, by čekal jedině blázen. „Gothica Fennica Vol. 1“ tak přesně pokračuje tam, kde s deskou „Tears On Tape“ HIM skončili. Sice trochu rezignuje na metalovou dravost, kterou se tato finská legenda prezentovala na albech „Love Metal“ nebo „Venus Doom“, ale zcela spolehlivě navazuje na hitovější chvilky „Razorblade Romance“ nebo „Dark Light“, což je bezpochyby krok tím správným směrem. Valo nenabízí bezpredecentní metalovou jízdu (těžkooděnci si proto znovu pohrdaně odfrknou), ale spíše vstřebává komerčnější momenty. Ty se opírají o gotické znění HIM a nabízejí typické valoovské melodie, podpořené vstupy tvrdých kytar, ale i funkčních a trochu tajemně znějících kláves. Nejdůležitějším aspektem je ale chytlavost skladby jako takové.
„Gothica Fennica Vol. 1“ působí jako reprezentativní vzorek současné Villeho tvorby. Začne se poměrně zostra se „Salute To Sanguine“. Ta stojí na jednoduchém motivu, jenž může připomenout dávnou „Wings Of A Butterfly“ z alba „Dark Light“, které udělalo HIM jméno v Americe. Skladba má svižné tempo, které je její největší devizou, protože refrén nakonec není tak úderný a hitový, jak by se mohlo napoprvé zdát. Funkci největšího hitu zastává skvělá „Run Away From The Sun“, což je věc, jenž by klidně mohla stát po boku těch největších trháků Valovy staré kapely. Rukopis i postupy jsou takřka totožné (což ale nemůžeme tomuto Finovi vyčítat, protože je to prostě jeho styl), velký důraz se klade na výrazný refrén, který výrazně podporují jednoduché klávesy. Závěrečná „Saturnine Saturnalia“ má zase zatěžkanou tvář, ovšem tempo tentokrát nenabere obrátky a Valo zůstává u baladičtějšího vyznění spolu s tradičním plačtivým výrazem. Emoce sice nejsou tak vypjaté jako kdysi u „Close To The Flame“ nebo „When Love Amd Death Embrace“, ale přesto se mu daří navodit jímavou atmosféru, kde je velký důraz kladen opět na funkční klávesy a kytarové vyhrávky z ranku space rocku.
Tohle EP má tak především za úkol znovu Valovo jméno vrátit do povědomí veřejnosti. Ville se vrací silný a s dobrými nápady, což dává slušný příslib do budoucna. Bude sice třeba počkat si na řadovou desku, která musí nutně obhájit jeho pozici na scéně, ale už z tohoto třískladbového počinu je slyšet, že studnice nápadů ani náhodou nevyschla.
|
