Položíte-li vedle sebe všechna alba Scanner a pokusíte se je (samozřejmě za předpokladu, že nemáte jejich obsah už dávno vstřebaný do žil) seřadit podle časově logické posloupnosti, čeká vás docela náročný oříšek (ovšem kdo by v umění hledal logiku, že?). Pokud jsem v předchozím díle vzpomínal, že hudba Scanner se lehce přizpůsobovala hlasivkám pěvců, bude (alespoň v případě prvních třech počinů kapely) možná blíž k pravdě tvrzení, že samotní pěvci svým autorským vkladem důkladně ovlivňovali dění v kapele. A tak album „Terminal Earth“ oproti ryze speedovému předchůdci na jedné straně decentně přidává dosud nepoznanou epičnost (krok do budoucnosti), na straně druhé zní ještě útočněji než „Hypertrace“ (krok do potencionální minulosti). Změnu první bych – soukromý tip s ohledem na další alba Scanner – přičítal probouzejícímu se cítění Axela Juliuse, změnu druhou vlivu nového zpěváka S.L. Coea. Doporučením pro tohohle maníka, jemuž po skončení spolupráce nebude Axel Julius moci přijít na jméno, byl zřejmě jeho výkon na albu „To Dust You Will Decay“ dortmundských Angel Dust.
Ten, kdo byl nadšen z debutového alba Scanner, si určitě bude libovat i u pokračování. A to i přes to (nebo snad právě proto?), že nejen S.L. Coe (výrazné např. u úvodní „The Law“), ale i celá kapela (viz. následující „Not Alone“) evidentně fandí starému pěveckému i kytarovému projevu Kaie Hansena. Upřímně řečeno, nutkání propátrávat booklet, zda náhodou Kai na „Terminal Earth“ alespoň nehostuje, bylo hodně silné :-)… A když už bych měl kvůli inspiracím sahat klukům ze Scanner (respektive autorovi Coemu) důkladně do svědomí, musel bych se pozastavit i u výpravné „From The Dust Of Ages“. Odhlédnouc od jejích kvalit, vážně pochybuju, že by se u Scanner (v této době) podobná kompozice v této době vůbec objevila, nebýt zaručených návodů v podobě třináctiminutých eposů v drážkách obou Keeperů.
Dost stesků. „Terminal Earth“ si podobnou náladu vůbec nezaslouží. Nabízí totiž další skvostnou lekci speed-power metalu, se skvěle zapamatovatelnými zpěvovými linkami i chorály, melodickými vyřvávacími refrény, uječeným vokálem, čistým zvukem i ostrými riffy. Scanner mají úžasnou schopnost i zdánlivě obyčejné a nevýrazné melodie zachránit chytlavým refrénem nebo kytarovým sólem a udržet tak úroveň desky na hodně vysoké úrovni. Už se nedrží tak ortodoxně rychlosti, dokáží využít i nečekané změny temp a hraní si s náladou. Zásluhou této „proměny“ není „Terminal Earth“ tak soudržná deska, jako její předchůdce, zato je o špetku pestřejší. Stejně tak kapela občas ve svých textech opouští vesmírnou či sci-fi tématiku a zlehka se otírá o „problémy“ běžných smrtelníků (chytlavě rozverná „L.A.D.Y“ či potrhlá „Buy Or Die“). A největší pecka? Právě díky naprosto nezvyklé rozmáchlosti nejspíš výpravná „From The Dust Of Ages“. Scanner v ní totiž předvedli, že neztrácí jistotu ani na pro ně (s ohledem na dosavadní tvorbu) tenkém ledě. A možná právě zde začalo klíčit semínko další cesty kapely.
S ohledem na dobu vydání této desky je asi každému příznivci melodického metalu jasné, co muselo díky větru ze Seatllu přijít. Ústup před grungemánií postihl pochopitelně i Scanner. Tohle období přežili jen nejsilnější a Scanner se dokázali vrátit. Na nové album se čekalo šest let, kapela změnila firmu (vzpomínáte na finanční problémy Helloween u Noise? I Scanner by mohli vyprávět…) a ze sestavy, která se podílela na prvních dvou albech zbyl pouze Axel Julius. Už teď lze však říci, že „Terminal Earth“ byl labutí písní ryze speedmetalových dravců. A druhou deskou tak skončilo nejvýraznější období tvorby Scanner.
|
