 A máme to tu. Na našem putování po diskografii kapely QUEEN jsme konečně natrefili na to, co je pro celou rockovou a vůbec hudební historii nejzákladnější a nejdůležitější. Rok 1975, britská čtveřice prožívá noc v opeře a rockový svět se otřásá od základů. „A Night At The Opera“ je dílo, které zaslouží nekonečně podrobných rozborů a diskuzí. Na to ale nemám čas, tak to vezměme tak jako předešlé záseky...
Celý komplet otevírá tvrdá hard rocková „Death On Two Legs“, která vzbudila díky diskutabilnímu textu mnoho různých reakcí. Osobně mám tuhle skladbu velmi rád, škoda, že se na ní trošku zapomnělo.. Naštěstí se však nezapomnělo na výbornou „I´m In Love With My Car“, které předchází kratičká srandička „Lazing On A Sunday Afternoon“. Do mikrofonu se řádně opřel Roger Taylor a vyznal svojí lásku motorovým vozidlům. Nikdy se tím netajil (občas ho auta stály skoro život), tak proč by si o tom i nezazpíval, že? Hlavní je, že tato věc je hard rocková řacha jak dělo a na koncertech patřila k vzrušujícím momentům (o čemž se mohli přesvědčit i návštěvníci koncertů s Paulem Rodgersem). Tvrdé skály bylo na začátek dost a jelikož „A Night At The Opera“ je album opět velice pestré, tak přichází čas i na další tváře QUEEN. „You´re My Best Friend“ je pohodová hitovka, která nedokáže urazit. Na singl naprosto univerzální věc. Vlivy country je protkaná zpěvná „39“, ve které se sólového mikrofonu ujal Brian May. Trošku slabší kousek... Kytary pořádně řinčí v „Sweet Lady“, která je opět mírně opomíjená, avšak komplet materiálu zcela rovna. „Seaside Rendezvous“ je další z mnoha ptákovin, ale naštěstí je v normě, takže je ještě stravitelná.. O „Bohemian Rhapsody“ je všeobecně známo, že je to vůbec nejdokonalejší spojení hard rocku s operou. Osobně si myslím, že nebýt jí, tak by se to tvrdilo o megalomanské „The Prophet´s Song“. Vokální prostředek sice nemá takovou sílu, ale o to víc je krkolomnější. Když už by odmítala přívlastek nejgeniálnější, tak určitě nejepičtější! Nebýt „The Prophet´s Song“, nebyla by „A Night At Opera“ tak neskutečně vzrušující a bombastická.. Krásně se na ní pojí velice známá „Love Of My Life“. Tady ještě ve značně jiné a daleko přitažlivější podobě, než tomu potom bylo koncertech. Přesto si dovoluji tvrdit, že QUEEN měli daleko více lepších balad. Moc nemusím „Good Company“, která spadá opět do pytle těch méně vážněji myšlených.. Naštěstí je tu však již několikrát zmiňovaná „Bohemian Rhapsody“, která dává zapomenout na všechno, co se před tím dělo.. Tahle věc v sobě prostě něco má. Je tak neuvěřitelně profláklá, tisíckrát slyšená, přesto bych jí mohl poslouchal pořád a pořád. Je to nevýslovná nádhera a jasný důkaz toho, jak dokáže být rocková hudba rozmanitá. A komu nehoří srdíčko, tak není pravý rocker. Na důkaz toho, že to QUEEN s tím rockovým Olympem mysleli vážně, zařadili na konec anglickou hymnu. Přesně podle jejich megalomanského a geniálního myšlení..
„A Night At The Opera“ je mistrovské vyústění toho, oč se QUEEN snažili na předešlých deskách. Spojení nespojitelného dopadlo úžasně. Co se týče „Bohemian Rhapsody“ a „The Prophet´s Song“, tak si myslím, že tyto dvě megakompozice se můžou směle zařadit vedle díla např. Mozarta či Beethovena. Novodobá klasika, o které se jednou budou děti učit ve školách... Na závěr se ovšem musím přiznat, že druhý díl „A Day At The Races“ mám v osobním žebříčku ještě výš..
|
