Konečně!! Pro mě osobně nejočekávanější česká placka roku je pár dní venku! Debutové dvouskladbové demo byla jedna z prvních nahrávek, která mi tehdy ještě do tištěného zinu přišla na recenzi. Jejich hudba mě tenkrát opravdu smetla a já jsem chrochtal blahem... O té doby však uběhl již nějaký ten pátek. Kapelou proběhl personální čert, přesto zůstali věrni svému stylu. Pro někoho možná hudba MANTHAS může být archaická, ale milovníci klasické staré deathové školy musí být naprosto spokojeni. Pravda, MATHAS nejsou zrovna nějak originální, stará láska nerezaví, proto se nemůžete zbavit při poslechu dojmu, že jste na začátku devadesátých let někde na Floridě a hraje vám mladík Chuck Schuldiner. Ano, DEATH jsou zde cítit asi nejvíc, ale i přesto si začíná kapela vytvářet pro sebe charakteristickou tvář, hlavně ve zpěvu Wayna a krásných kytarových sólech. Deska začíná pozvolna. Wayne mi nedávno říkal, že CD se pomalu rozjíždí do mohutného nářezu na konci, s čímž musím souhlasit. Po dlouhém a vyčerpávajícím intru "Death From The Jungle" byste od death metalové smečky určitě čekali nějakou vichřici, ale chyba lávky! MANTHAS na to jdou odjinud. Pěkně pomalu a drásavě... Hned na vás musím vyhrknout, že "Creation Of The Sorrow" je nejsilnější věc z desky!!! Ačkoliv se mi nejdřív moc nezdávala, tak kvality vyplavaly na povrch až po několikátém poslechu. Napnutá atmosféra, Wayneův ďábelský vokál (ne však moc brutální) a pomalé syrové riffy... Skladba ke konci vypadá, že začne stagnovat, protože kytary začnou servírovat dokola jeden riff, avšak, když si myslíte, že už nic zajímavého nepřijde, tak kytarista Lukas udeří naprosto monstrózním a překrásně melodickým sólem. Největší chvilka tohoto alba... Další velký okamžik desky přichází pátou "Let´s Start A War", která má velice dobrý text. Velmi doporučuji si detailně pročíst. Celkově texty Wayna jsou lahůdka. Zapomeňte na zbytečné nechuťárny. Wayne je velmi inteligentní člověk a jeho texty zavání občas velice silnou kritikou. Nejsou to jen pouhé vycpávky, aby bylo co zpívat. Po této skladbě začíná dusno nabírat na intenzitě a vrcholí to v palbě "Kill Your Idol". Nutno však říct, že tato krátká věc je podle mě z celé desky jedna z nejslabších a nezachránili to ani hostující Ota Hereš a Vlasta Henych. Deska pro mě končí skladbou "Patterns Of Ignorance", avšak stopáž není ještě zdaleka u konce. Nechápu moc, proč došlo k zařazení paskvilu jménem "Yougoslavia". Tato zbytečně dlouhá věc totiž nemá s tvorbou MANTHAS moc společného. Psycho atmosféra mi dojem z desky prostě kazí.. Stejně tak závěrečné outro, které je opět až moc dlouhé. Díky těmto faktorům je desce bohužel, co vytknout. Hudebně je "Declaration Of Decadence" naprosto v pořádku a zasloužila by nejvyšší bodování, avšak kapela by měla příště více přemýšlet o charakteru nahrávku a nevypustit na ní nic podobného "Yougoslavii". Stejně tak intro a outro by to chtělo příště více promyslet. Přesto všechno musím říct, že je to parádní nahrávka. Nejsilnější v rámci stylu, kterou jsem zatím v tomto roce slyšel. Chlapi! Bravo! Nezklamali jste!