 V dnešní době je zcela normální, že se opět vydávají v remasterované podobě staré demosnímky kapel, které tady šířily za bolševika metal toho nejhrubšího zrna. Malá česká firmička Werewolf Music si vzala na paškál první dvě demíčka kultovní kapely, která nikdy sice oficiální desku nevydala, ale i přesto zůstala zachována ve vzpomínkách mnoha tehdejších hrozičů. Momentálně samozřejmě MORIORR opět putuje po našich koncertních podiích a navazuje na tehdejší úspěchy, což ovšem není vůbec jednoduché. Trošku jsem se tohoto CD strachoval. Byl jsem připraven opravdu na cokoliv. O to větší bylo moje překvapení, když se po úvodním intru spustila první chorobná věcička zvaná „Hoře“. Zvuk totiž není vůbec špatný! Dneska samozřejmě neobstojí, ale poslouchat se dá víc než dobře. Nevšiml jsem si ani, že by to občas zachrastilo. Pracovalo se asi s kazetkou ve velmi zachovalém stavu. Co mě hned trklo do uší při poslechu dema „Cholera“, je jasně slyšitelná spojitost s deskou „Institut klinické smrti“ od TÖRRu. V MORIORRU tenkrát totiž působil kytarista Pavel Kohout, který v roce 1990 odešel právě do TÖRRu, aby ho na nějakou dobu rozšířil na čtyřčlennou úderku. Je až neuvěřitelné, jak tenhle mladík dokázal ovlivnit Henychovu družinu. Ano, nyní vám je nejspíš jasné, na jaké vlně se pohybuje právě zásek „Cholera“ z roku 1989. Pomalý a na mohutných riffech postavený metal. Záměrně nepoužívám death metal nebo black metal, protože tyto styly jsou opravdu někde jinde, i když byly s kapelou spojovány. Jako fanouška TÖRRu mě „Cholera“ opravdu dostala do svých spárů. Nejvíc mě zaujala celkem melodická věcička „Toulaví psi“ a našlápnutá hitovka „Notorik“, která nemá chybu. Líbí se mi i text, který sice s tvrdým metalem nemá nic společného, ale tady to vůbec nevadí. Celá nahrávka má obrovský feeling a krásně z ní voní naše bolševická metalová scéna. Kdyby to tehdy vyšlo oficiálně, tak čert ví, kde by dneska kapela byla. Vždyť tenkrát podobným nahrávkám přálo opravdu víc než slušně...
Na CD naleznete i první demo zásek. Jedná se o živák z kultovního festivalu „Death Metal Session II.“. Zarážející je, že kapela tenkrát fungovala pouhé tři měsíce, což se dozvíme z intra. Chvílemi je určitá nesehranost slyšet, ale dá se to odpustit. Co se týče muzikantů, tak své si zde odehrál kytarista Jarda Pracna a basák Slávek Brada, kteří ještě téhož roku kapelu opustili a s Karlem Jenčíkem založili další ikonu naší scény - ASSESOR. Co se týče zvuku, tak to již tak slavné není, ale jelikož se jedná o živák, tak se to dá zkousnout. S Pracnou a Bradou nasadil MORIORR daleko ryhlejší tempo, ale občas se v tom celá kapela trochu utápěla. Přesto se nejedná o vůbec špatnou nahrávku a dokonce ukrývá i jeden skvost, který jsem si už kdysi oblíbil. Jedna se o pomalejší „Štěstí a válka“. Podle mě vůbec nejlepší věc kapely do dneška. Škoda, že se živé produkci dnes vyhýbá..
Ačkoliv o tom může kdekdo pochybovat, tak tato reedice určitě má svojí cenu. Přináší další ztracený článek skládanky. A co je neoddiskutovatelné, je fakt, že přináší další cenný dokument doby. Škoda ale jen, že se CD prodává ve slimce a pouze s jednostránkovým obalem. Zasluhuje si určitě víc.. Ale buďme rádi aspoň za to. A pozor, Werewolf chystá i poslední demo „Řev alkoholika“, které je údajně ještě lepší..
|
